Ještě v květnu francouzský prezident François Hollande nevyloučil při jednání o situaci v Sýrii vojenské řešení. Myslel to vážně? Nestačila libyjská zkušenost? Po ní totiž zůstalo mnoho otevřených problémů.
Tím prvním je, že pro operaci lze těžko hledat podporu v NATO. Druhým problémem byl samotný libyjský vojenský zásah. Nebezpečně prokázal, že evropští členové aliance nejsou bez USA schopni takové operace vést. I když se prezident Obama snažil americké účasti vyhnout, jeho armáda nakonec musela pomoci nejen při tankování letadel a zásobování municí, ale američtí důstojníci se museli zapojit i do řízení operací.
Přitom Evropa má ve zbrani podobně jako Američané 1,4 milionu vojáků. Vydává na ně však ve srovnání s USA čtvrtinu peněz. Evropské vojenské schopnosti podle některých expertů představují desetinu schopností amerických. Zatím se nikdo ani neměl k vyhodnocení libyjské operace, o obecnější bilanci nemluvě. Hollande podmiňoval syrské vojenské řešení souhlasem Rady bezpečnosti OSN. Ale musel vědět, že souhlas Ruska a Číny nezíská. A tak v Sýrii občanská válka pokračuje.
Čtěte také:
Armádní chemici zamíří do Jordánska, do Sýrie se nechystají
Česko nabídlo pro případný zásah v Sýrii protichemickou jednotku
Syrské naděje blednou, Západ váhá
Oslavované arabské jaro nese trpké ovoce. A Západ a vlastně celý svět si musí konečně přiznat, že je proti tomu bezmocný. Zásah by skončil stejnou katastrofou jako současný specifický appeasement. Může to být na první pohled cynické, přesto to je realita. Sýrie směřuje k tomu nejsmutnějšímu konci. Zůstane jen u humanitární pomoci.
Autor je sociolog
