Apeninská ekomafie

21. 1. 2003

Na obchodech s toxickými odpady se vydělávají miliardy dolarů

Nejprve si Stefano Galli všiml, že je voda v jeho rybníce černá, pak začaly hynout ryby a nakonec mu úřady zakázaly na polích cokoli pěstovat. Galli ukazuje třesoucí se rukou na otrávené pozemky a vypráví příběh o dohodě, která byla skvělá - ale jen zdánlivě. Jednoho jarního dne roku 1999 oslovil statného sedmašedesátiletého farmáře z Umbrie (Galli je není jeho pravé jméno) po nákupech v místní prodejně se zemědělským zbožím na parkovišti obchodní agent, který jej přesvědčil, aby na svých polích otestoval nové hnojivo. Dohoda: 550 kilogramů zdarma a příslib budoucího nákupu v případě, že bude spokojen. Galli pak postříkal pšeničná, kukuřičná a zeleninová pole neznámým černým hnojivem, které bylo vysoce toxickým průmyslovým odpadem. Po prvních velkých deštích se objevily na hladině rybníku, který zachytává vodu z potoků, leklé ryby. „Mám pocit, že mi půda umírá před očima,“ říká smutně Galli a má obavy z toho, že farma, kterou jeho rodina vlastní celé generace, je teď bezcenná.
Škody však zasahují mnohem větší území než jen zvlněná Galliho pole. Italští soudci nyní mají k dispozici odposlechy, z nichž vyplývá, že zločinecké skupiny získaly kontrakty na odvoz a zpracování toxického odpadu z továren na severu Itálie, ale nikdy jej nezpracovaly tak, jak bylo požadováno ve smlouvách. Jedovatý odpad místo toho uložily na přibližně deseti tisících hektarech zemědělské půdy v Umbrii, která je jedním z nejkrásnějších a nejúrodnějších krajů Itálie. Ministerstvo životního prostředí odhaduje dekontaminační náklady na 1,5 miliardy dolarů.
Výsledkem tříletého policejního vyšetřování s krycím názvem Operace Greenland je nyní oficiální žaloba na osmadvacet osob, které údajně oblast Umbrie znečišťovaly. Podezřelým číslo jedna je Alberto Paggi, majitel společnosti Ecoverde se skládkami nedaleko města Trevi. Státní zástupce ho obžaloval z obchodování s odpadem - jedná se o těžký zločin postižitelný až osmi lety vězení. Prokurátoři říkají, že Paggi s jedovatou břečkou, kterou vydával za hnojivo, obchodoval, a průmyslový odpad nezákonně ukládal v národních parcích na jihu Itálie. Paggiova právnička Donatella Teseiová nicméně tvrdí, že stát doposud neposkytl žádný důkaz o tom, že by se Paggi něčím provinil.
Případ Greenland/Ecoverde, který je nyní ve stadiu předběžného soudního řízení, vytyčuje novou agresivní etapu italského boje proti jednomu z největších zločinů na životním prostředí. Státní úředníci věděli více než deset let o tom, že firmy napojené na gangy účtovaly výrobcům za odvoz rtuti, olova, kyseliny sírové a dalších vedlejších průmyslových produktů příliš nízké ceny. Tyto firmy pak nebezpečný odpad ukládaly v přírodě, aniž jej zpracovaly. Slabé zákony na ochranu životního prostředí a silná průmyslová lobby však bránily změně. Podle parlamentní komise a policejních úředníků se celkový obrat z této činnosti v současné době pohybuje kolem sedmi miliard dolarů ročně a týká se dvaadvaceti zločineckých skupin. Nezákonní obchodníci, kteří mají minimální provozní výdaje - pronajatý nákladní vůz, krycí společnost a řidiče -, inkasují dva až deset tisíc dolarů za náklad v závislosti na jedovatosti odpadu. „Mafiánské klany považují tyto nelegální praktiky za normální podnikání. Jde přitom o podnikání, které se svým objemem blíží velikosti některých vládních rozpočtů,“ poznamenává senátor Paolo Russo a předseda parlamentní komise pro nezákonné obchodování s odpadem.
V minulém roce Itálie zasadila nelegálním obchodníkům první vážné rány. Legislativa schválená v roce 2001 konečně považuje obchodování s odpadem za závažný trestný čin (předtím se jednalo pouze o přestupek) a povoluje odposlech podezřelých osob. V minulém roce nechali žalobci, vyzbrojení novým zákonem, zatknout více než devětadvacet osob a obvinili je ze zločinů týkajících se ukládání odpadů. Na základě vyšetřování, která v současné době probíhají, může dojít k celé řadě dalších zatčení. „Dosud tato skupina zločinců nevěřila, že by někdy mohla za své činy pykat. Teprve teď to začínají chápat,“ podotýká major Antonio Menga, ředitel italské ekologické policie, která již šest let spolupracuje se soudci na odhalení několika nezákonně obchodujících gangů.
Otázkou zůstává, zda má pozdní útok šanci v boji proti byznysu, který se rozrostl do tak děsivých rozměrů. „Itálie při zacházení s odpadem daleko zaostává za ostatními zeměmi Evropy,“ říká chemička Anacleto Busáová, s níž se při vyšetřování radila parlamentní komise.
Policejní úředníci, kteří s nezákonnými obchodníky bojují, potvrzují skličující rozsah problému. V říjnu zveřejnila lesní policie výsledky leteckého průzkumu, který zjistil 705 nelegálních skládek s vysoce toxickým odpadem na téměř sedmi milionech metrů čtverečních - od zelenajících se farem severně od Neapole přes kopcovitou Umbrii až po jaderské pobřeží v blízkosti Bari. Počet nezákonných skládek, jež obsahují všechny druhy odpadu, přesahuje čtyři tisíce.
Zdravotničtí experti se mezitím pokoušejí zjistit, do jaké míry jsou tyto skládky životu nebezpečné. Kancelář státního zástupce v Santa Maria Capua Vetere z Kampánie uspořádá 28. března národní konferenci, na níž budou zveřejněny předběžné důkazy o zdravotních obtížích, spojovaných s toxickým odpadem. „O souvislosti mezi nezákonnými skládkami toxických látek provozovanými ekomafií a zvyšováním případů smrtelných onemocnění není nejmenších pochyb,“ potvrzuje Carmine Antropoliová, která se zabývá chirurgií a onkologií v největší jihoitalské nemocnici Cardarelli v Neapoli. Antropoliová studovala prudký nárůst leukémie, rakoviny tlustého střeva a nádorů žaludku u pacientů z oblasti mezi Neapolí a Casertou. Lékaři a vyšetřovatelé se obávají, že nelegální skládky obsahující toxiny, například těžké kovy, znečišťují podzemní vody a zemědělskou půdu. „Vyvíjíme tlak na zdravotnické úřady, aby zde umístily stálou stanici pro sledování výskytu nádorů,“ říká Donato Ceglie, soudce ze Santa Maria Capo Vetere a přední činitel v italské bitvě proti nezákonnému obchodu s odpadem.
Odhadované náklady na dekontaminaci všech těchto skládek se pohybují ve stovkách miliard dolarů. „To, co jsme objevili, je pouhý zlomek skutečné situace,“ obává se Renato Nitti, který jako vyšetřující soudce z Bari zatkl v dubnu šest podnikatelů a obvinil je z nezákonného obchodu a uložení více než sto tisíc tun odpadu. Z toho, co se děje, by mělo mít noční můry ministerstvo zdravotnictví. Podle italského sdružení pracovníků v odpadním průmyslu FISE (Federazione imprese di servizi) zmizí každý rok v Itálii zhruba jedenáct milionů tun průmyslového odpadu. Jedná se o množství produkované továrnami, a které není evidováno legitimními zpracovateli. Přibližně 300 tisíc tun z chybějícího odpadu jsou vysoce toxické látky, uvádí FISE. „Jde o druh škod, za něž se začne platit o dvacet až třicet let později,“ říká Luciano Tarditi, který jako vyšetřující soudce pro Asti odhalil jednu z nejhorších skládek v Itálii, a to Pitelli blízko města La Spezia.
Ve všech státech Evropy se najdou případy nezákonných skládek, ale Itálie tvoří výjimku. „Od ostatních se italské případy liší tím, že je přímo řídí organizované zločinecké skupiny,“ říká Roberto Ferrigno, ředitel pro politiku EU na Evropském úřadu pro životní prostředí v Bruselu, který pracoval jako poradce italské státní agentury pro ochranu životního prostředí (ANPA - Agenzia per la protezione dell'ambiente e per i servizi tecnici). Renomovaná komise pro boj s mafií v Itálii odhaduje, že zločinecké skupiny ovládají téměř třicet procent byznysu kolem zpracování odpadu.
Na tomto podnikání se podílejí všechna notoricky známá jména v zemi: sicilská Mafia; Camorra z Neapole; 'Ndrangheta, která dominuje v Kalábrii, a Sacra Corona v Apúlii, doplňuje Pier Luigi Vigna, který komisi pro boj s mafií vede. Prokurátoři říkají, že stejné a na gangy napojené firmy, které skládky vytvořily, se ucházejí o kontrakty na jejich dekontaminaci. „Používají krycí jména, aby vypadaly bezúhonně, ale jsou spojeny s organizovaným zločinem. Pak dostávají státní zakázky na dekontaminaci,“ konstatuje Vigna.
Průmysl je součástí tohoto problému. Cena za ekologické odstranění nejnebezpečnějších průmyslových odpadů se podle manažerů legitimních společností na zpracování odpadu pohybuje okolo jednoho dolaru za kilogram, přitom nezákonní obchodníci mohou nabízenou cenu snížit až na 10 centů za kilogram. Pokušení přijmout tak nízkou nabídku je obrovské. „Pokud chce podnik snižovat své náklady, přivře oči,“ říká Luciano Morelli, generální manažer milánské firmy Ecobat, která má obrat 500 milionů dolarů ze zpracování použitých baterií. Corrado Scapino, který je viceprezidentem FISE a prezidentem turínské společnosti Barricalla na likvidaci odpadů, vysvětluje, že nekalá konkurence nelegálních obchodníků odčerpává příjmy, které solidní firmy potřebují ke krytí investic do moderních zařízení na zpracování odpadu.
To je také důvod, proč chce žalobkyně Manuela Comodi z města Spoleto přinutit šéfy severoitalských průmyslových podniků, které využívaly služeb společnosti Ecoverde, aby v tomto případu svědčili. Podaří-li se jí dokázat, že se výkonní manažeři vědomě do nelegálních obchodů zapojili, což bude velmi těžké, mohla by dosáhnout jejich uvěznění. I pouhé předvolání manažerů jako svědků může být odstrašujícím prostředkem. „Je vyloučeno, aby výrobci nevěděli, že se jejich odpad zametá pod stůl. Ceny byly příliš nízké a tudíž nerealistické,“ uzavírá Comodi.
Aby zmátly úřady, zločinecké gangy si náklad několikrát předávají nebo odpad dočasně uskladňují v místě zpracování. Prostředníci zfalšují dokumenty a náklad pošlou na další mezistanici jako „nezávadný“ odpad. Nakonec většina nákladních vozů zamíří na jih do méně obydlených regionů. Propojit všechny body těchto případů znamená vést podrobné vyšetřování. Jeden policejní úředník ukázal zástupci časopisu BusinessWeek schéma s přibližně padesáti propojenými čtverci, z nichž každý představuje jednu zločineckou skupinu spojenou s obchodem s toxickými odpady. Nelegální společnosti obchodující s odpady „mizí a zase se objevují, a představují tak jeden z nejhůře postižitelných zločinů tohoto století,“ prohlásil senátor Russo.
Když se spojí drsné postupy gangsterů a byrokracie, která panuje v justici, nejsou výsledky příliš povzbudivé. Jako příklad může posloužit městečko Pitelli ležící v kopcích na pobřeží Ligurského moře, kam podle soudců začali gangsteři ukládat odpad již v osmdesátých letech. V roce 1995 se občan nedalekého Ruffina, pan Roberto Zanelli (jméno bylo změněno), pobouřený odporným zápachem a štiplavými výpary skládky, pokusil získat od místních úřadů informace o zdravotních rizicích - bezúspěšně. Proto nechal na vlastní pěst zpracovat několik testů půdních vzorků a výsledky zveřejnil: silné koncentrace těžkých kovů, dioxinů a jedovatých farmaceutických odpadů.
Zanelli za zjištění pravdy těžce zaplatil. Nejdřív přišly anonymní výhrůžky, potom na jeho dům stříleli neznámí útočníci. Odpověděl jim střelbou z lovecké pušky. O několik týdnů později ho surově zbili, musel být hospitalizován, a od té doby se obává odplaty. „Každý, kdo se odvážil promluvit, byl umlčen, odstraněn nebo uplacen,“ říká Zanelli. Další občané se setkali s podobným jednáním. V roce 1996 se potvrdily jejich nejhorší obavy, když policie odkryla na skládce v Pitelli hory smrtelně jedovatého odpadu včetně zbytků nátěrů z vojenských zařízení.
Prokurátor tvrdí, že Pitelli - nyní prohlášené za ohroženou oblast - bylo pro gangy spojené s neapolskou mafií zřejmě klíčovou cílovou stanicí. Pro nelegální obchody s odpadem to byl zlatý důl, který vydělával kolem půl milionu dolarů denně. V souvislosti s ekologickou katastrofou bylo nakonec obviněno více než čtyřicet místních úředníků. Deset z nich bylo uvězněno poté, co vyšetřující soudce a policie odkryli důkazy o úplatcích a tajných dohodách s úředníky, veřejnými činiteli a politiky. Zpráva parlamentu z roku 1998 tvrdí, že místní úřady nejednaly podle zákona nebo že nespolupracovaly s vyšetřujícími orgány. Úředníci z Pitelli nereagovali na žádost časopisu BusinessWeek o vyjádření, ale italskému tisku sdělili, že za provinění je odpovědný vlastník skládky a hlavní obviněný, Orazio Duvia. Duviův právník Andrea Corradino na otázky časopisu BusinessWeek neodpověděl. Veřejně však prohlásil, že jeho klient „je zcela nevinen ve všech bodech obžaloby, a že jednal v souladu s předpisy.“ Duvia tvrdí, že za toxické odpady mohou předchozí majitelé skládky.
Vyšetřování kauzy Pitelli vypadalo jako začátek křížové výpravy proti nelegálnímu obchodování s odpady. Ale vzhledem k notoricky známé pomalosti italské justice a převedení případu k jinému soudu se ani dnes - po sedmi letech - případ ještě nezačal projednávat a osmdesát ze sta obviněných osob už ani nemůže být souzeno, protože vypršela promlčecí lhůta. „Je to ponižující a velmi skličující situace,“ podotýká člen občanského výboru města Pitelli. Vážná škoda je často zvláštním způsobem současně viditelná i skrytá. V polovině devadesátých let se okolo Caserty v oblasti Kampánie náhle na ploše 300 km2 objevilo 152 nových jedovatých jezer. Vznikla, když gangy vytěžily písek pro cementárny a vzniklé díry plné spodní vody využily jako skládky pro odpad. Přes dlouholeté usilovné žádosti, osmiletý stav nouze a četné poslanecké návštěvy regionu, se nestalo téměř nic, aby se zjistil skutečný rozsahu znečištění a zahájila dekontaminace. Úředníci agentury ANPA, která je odpovědná za koordinaci monitorování životního prostředí, říkají, že údaje o znečištění Kampánie – a většiny jižních regionů země – prostě neexistují. Důvodem je nedostatek peněz pro monitorování úrovně znečištění a přetrvávající vliv gangů.
Jeden hygienik pro časopis BusinessWeek uvedl, že mu organizovaný zločin brání ve výkonu jeho práce. Je přesvědčený, že čtyřistaprocentní nárůst některých rakovinových onemocnění v oblastech Kampánie v letech 1996 - 1999 je spojen se skladováním průmyslových toxinů, které prosakují do spodních vod a dostávají se do potravinového řetězce. Od počátku roku 2002 uzavřely zdravotní úřady více než 27 studní zamořených těžkými kovy a bakteriemi a zkonfiskovaly šest tisíc ovcí, které dojily mléko kontaminované dioxiny. Ale jakmile se někdo pokusil stanovit míru ohrožení zdraví, říká hygienik, byl okamžitě přeložen nebo odvolán a dostal varování, aby mlčel. Tvrdí, že místní úřady odpovědné za testování kontaminace podzemních vod a půdy byly buď podplaceny nebo výhrůžkami donuceny ke změně bezpečnostních standardů, aby úroveň znečištění odpovídala normě.
Za sledování a analýzu znečištěných míst odpovídá Regionální agentura pro ochranu životního prostředí Kampánie ARPAC (Agenzia regionale protezione ambiente Campania), která byla založena před dvěma lety. Její úředníci tvrdí, že necítí ze strany organizovaného zločinu žádný závažný nátlak a že kontroly úspěšně probíhají. „Nyní máme mapu postižených oblastí a víme, co je třeba udělat,“ říká Antonio Tosi, ředitel agentury ARPAC. „Možná existují ojedinělé případy zastrašování a podplácení, ale moji zaměstnanci jsou čistí.“ Světová zdravotnická organizace (WHO) a specialistka na rakovinu Antropoliová tvrdí, že je třeba vytvořit epidemiologické studie, které přesně určí skutečný důvod rostoucí míry nádorových onemocnění.
Náklady na dekontaminaci mezitím narůstají. V malém umbrijském městečku Montone potřeboval místní starosta Franco Carpecci 200 tisíc dolarů na odvoz odpadu z farmy, která získala osmdesát náklaďáků „hnojiva“ od firmy Ecoverde. Suma představuje 25 procent ročního rozpočtu městečka, ale ožebračený farmář odmítl odvoz páchnoucí hmoty zaplatit a město je právně odpovědné za ochranu obyvatel před zdravotními riziky. Carpecci podal na farmáře žalobu o náhradu prostředků vydaných na dekontaminaci, a ekologický zločin popisuje jako „noční můru, která ho stále budí ze spaní“. Někteří farmáři - včetně Galliho - budou možná čelit obžalobě za napomáhání zločinu proto, že hnojivo přijali.
Policie a soudci tvrdí, že je třeba zavést tvrdší zákony a tresty, pokud se má v budoucnu zabránit podobným katastrofám jako v Umbrii. Ministr životního prostředí Altero Matteoli jim oponuje, že současné zákony jsou tvrdé dost. Požaduje, aby se odpady zpracovávaly v místě, kde se produkují, což by zabránilo převozům do míst ovládaných mafií. Matteoli chce také zvýšit počet spaloven, což by snížilo objem odpadků odvážených na skládky. Národní stanice pro sledování odpadu (l'Osservatorio nazionale sui rifiuti) - útvar ministerstva životního prostředí v Římě – spoléhá na počítačové čipy. Experimenty již prokázaly, že s nimi lze spolehlivě označit odpad vycházející z továrny a tím eliminovat papírové dokumenty, jež se snadno falšují. „Musíme provádět tvrdší kontroly přímo u zdroje,“ prohlásil Massimo Ferlini, předseda útvaru.
Nepříznivé vyhlídky a překážky by mohly leckoho odradit. Noví bojovníci v první linii, tedy soudci, karabiníci i lesní policie přesto pokračují v práci. Před strašlivými následky stále varují také ekologičtí aktivisté. „Země, která nedokáže ukládání toxických odpadů postavit mimo zákon, nemá budoucnost - ani pro sebe, ani pro investory,“ řekl Enrico Fontana, státní tajemník římské ekologické skupiny Legambiente. Itálie si možná toto nebezpečí jednou uvědomí, ale zatím chápe velice pomalu.