Petrem Stránským
Čipová karta Opencard letos slaví druhé výročí od svého uvedení. V současnosti ji využívá více než 350 tisíc Pražanů a hlavní město, jež je jejím vydavatelem, zvažuje rozšíření o aplikaci elektronické peněženky. „Tato služba je logickým rozšířením všech dosavadních, protože je svým způsobem propojuje,“ říká Petr Stránský, ředitel společnosti Haguess, jež je autorem designu a implementace informačního systému Pražského centra kartových služeb a pro hlavní město Prahu celý systém spravuje.
EURO: Jaké jsou hlavní přednosti elektronické peněženky? STRÁNSKÝ: Peníze jsou přímo na kartě, a nikoli na bankovním účtu. Infrastruktura platebních terminálů proto nemusí být tak náročná, protože nepotřebujete on-line ověření stavu účtu. Kartu jen přiložíte ke čtečce a během několika vteřin jste obsloužen. Technologií e-peněženky jsou již v Praze de facto vybaveny i automaty na placení parkovného.
EURO: Kdo rozhoduje o umístění dalších aplikací na kartu a jakou roli v procesu hraje společnost Haguess? STRÁNSKÝ: Vlastní karta patří Praze a město jako garant a koordinátor systému rozhoduje o tom, jaké aplikace budou na Opencard implementovány, popřípadě jakým způsobem. Například Dopravní odbavovací systém (DOS) zřídil a provozuje pražský Dopravní podnik. Přístup do knihovny je zase služba Městské knihovny, jež sama dodala aplikaci a spravuje ji. Společnost Haguess navrhla a dodala centrální část systému a provozuje Pražské centrum kartových služeb plus dvě zákaznická místa. U nových aplikací je třeba naší součinnosti, protože musejí fungovat v kontextu systému a respektovat jeho nastavení.
EURO: Při zavádění Opencard byla často zmiňována bezpečnost osobních dat a možnost „přečíst“ kartu na dálku… STRÁNSKÝ: Všechna osobní data jsou v centrálním systému, nejsou přístupná a jsou velmi dobře zabezpečená. Dnes je stále nejrozšířenější technologií čipových karet takzvaný Mifare Standard. Kvůli tomu, jak dlouho je již „na ulici“, už ale z bezpečnostního hlediska představuje určité problémy. V roce 2007 jsme začínali s Mifare Standardem, nicméně před nasazením aplikace DOS bylo rozhodnuto o zavedení technologie Mifare Desfire. Je o generaci modernější a kromě vyšší bezpečnosti umožňuje řešit aplikace efektivněji a robustněji. Čtení karty na dálku je částečný nesmysl, protože karta je pasivní část. Aby ožila, musíte ji dostat do elektrického pole. Abyste ji mohl přečíst na dálku, pole by muselo být tak silné, že pokud jím někdo projde, tak ho „ugriluje“.
EURO: Jak vnímáte projekt Plzně, která pilotuje čipové karty na mobilních telefonech? STRÁNSKÝ: Je to logické propojení obou světů. Čipová karta je lety prověřená jako nejbezpečnější a nejrobustnější prostředek pro provádění rychlých plateb nebo rychlého přístupu. Sama o sobě je relativně hloupá, musíte budovat síť terminálů, na kartě nic nevidíte, takže je logické k práci s čipem využít inteligenci telefonu. Obě možnosti se vhodně doplňují, ale bude na uživateli, čemu dá přednost. Největší komplikací zatím je, jaký má být správný obchodní model. Ve chvíli, kdy se k vydavateli karty zařadí telekomunikační operátor či banka, všichni budou chtít nějaký podíl.
EURO: Žhavým tématem je momentálně finanční náročnost projektu Opencard, opoziční zastupitelé hovoří o částkách kolem miliardy korun… STRÁNSKÝ: To nejsem kompetentní komentovat. Z našeho pohledu je významné, že infrastruktura systému je nastavena tak, aby další vývoj probíhal poměrně jednoduše. Problém je, že v tisku se občas srovnává Praha s náklady Liberce nebo Plzně. Projekt v Liberci známe dobře, protože funguje rovněž na našich technologiích, ale rozměr je řádově někde jinde. Je to podobné, jako bychom srovnávali, kolik obě města vydají za opravu silnic. Například v Londýně dosahují roční provozní náklady na podobnou kartu sto milionů liber a investiční náklady jsou nepoměrně vyšší.
