Slepota nebo slabozrakost je nepříjemná v mnoha ohledech. Absence nejdůležitějšího lidského smyslu mění svět v nebezpečné místo, kde se i ten nejjednodušší úkon může stát dobrodružstvím. Například cesta někam, kde to moc dobře neznáte a kde minulý týden rozkopali nádraží, se může stát scénou z hororu. Rozbité ulice mohou připravit o čisté kalhoty a dlaně i zdravou osobu, ale pokud k tomu navíc nevidíte, můžete se také velice snadno ztratit - a to navzdory slepeckým hůlkám, psům, navigacím či pomoci místních.
Například zmíněné mobilní navigace jsou zkrátka příliš stručné. Myslí si to i Clark Rachfal, ředitel advokacie a vládních záležitostí v Americké radě nevidomých, který se na toto téma rozpovídal v deníku New York Times. Instrukci typu „po 500 metrech odbočte na západ“ podle něj člověk, který nikdy neviděl město ani východ slunce, jednoduše nemůže rozumět. Podobné vedení mu bezpečnost ani samostatnost nezajistí. „Pamatujeme si trasy, o nichž víme, že jsou přístupné, a učíme se jimi chodit na základě výrazných prvků po cestě,“ vysvětluje Rachfal.
S příchodem nových aplikací by se každopádně svět nevidomých mohl celkem zásadně změnit. Byly totiž navrženy speciálně pro chodce a díky vylepšenému systému mapování a fotoaparátům ve smartphonech se v nich objevily vychytávky, jako jsou skeny budov nebo detailní popisy okolí a varování před možnými překážkami.
„Ještě je brzo něco slibovat, jsme stále na začátku. Podobné technologie se začaly objevovat až někdy před deseti lety,“ říká ředitel. „Myslím si, že stále existuje velký potenciál, jak by se mohla doprava zpřístupnit postiženým pomocí poskytování kvalitnějších informací,“ dodává.
Vyhnout se schodům
Jedním z příkladů podobných aplikací je MapInHood. Ta zatím funguje pouze v Torontu, do dalších měst by však měla být zavedena v následujících měsících - tedy pokud společnost sežene dost peněz. Původně ji její vývojáři vymýšleli jako pomůcku pro slepce, ale nakonec nachází využití i za hranicí této komunity. Aplikace totiž nabízí uživatelům personalizovanou navigaci podle potřeb jednotlivých chodců. Zároveň je upozorňuje na potíže nacházející se na trase. Mohou to být například davy lidí, rozestavěné domy či silnice a stojany na kola. Mobil také hlásí polohu restaurací a bufetů, laviček nebo pítek.
Chodec si zároveň může na telefonu zvolit, že se chce vyhnout schodům, prudkým kopcům a dalším terénním nerovnostem. Takto ze služby pro handicapované rázem mohou těžit například osoby vláčející těžký kufr nebo tlačící kočárek.
Kódy z plakátu
NaviLens, další aplikace v řadě, zase využívá barevných QR kódů, které se umisťují na velké krabice a dají se smartphonem naskenovat ze vzdálenosti 12 až 20 metrů dle velikosti. Po jejich zaměření telefon vysype informace o onom zajímavém bodě před uživatelem. Když je člověk potom míjí, tak pošlou další upozornění a neustále hlídají, v jaké vzdálenosti od cedule slepec jde. Nevidomým podobný systém může pomoci s hledáním autobusových zastávek a vstupů do metra, případně jim dokáže sdělit, kde přesně se nacházejí, pokud na daném místě GPS signál postrádá smysl. Například na přestupních stanicích metra nebo ve spleti věžáků totiž běžný systém určování polohy není příliš platný.
Aplikace funguje ve 34 jazycích, takže kromě zrakově postižených pomáhá i cizincům, kteří neznají místní jazyk, a tudíž se nedokážou zeptat na cestu ani přečíst názvy ulic. Má to ale háček – aby bylo možné NaviLens denně používat, tak by města, organizace a dopravní podniky musely instalovat na všechna strategická místa QR kódy. To je vzhledem k počtu potřebných cedulí celkem náročný úkol.
Už žádné slepé mapy
Několik dalších aplikací využívá volně dostupná data z map – k takovým patří například OpenStreetMap. To je aplikace s plánkem celého světa vytvořeným tisíci dobrovolníků. Její používání je zdarma a mapa se dá v reálném čase editovat. V tom tkví její největší výhoda i potíž, protože informace v aplikaci může kdokoli změnit na nepravdivé. Jejich odstranění pak závisí na pružnosti dobrovolníků, kteří si musí chyby všimnout a vymazat ji. Informace dodávané veřejností využívá i první jmenovaná MapInHood, která kvůli tomu bojuje se stejným problémem.
Všechny aplikace vypadají sice slibně, ale někteří odborníci k nim přistupují spíše opatrně. Roland Allen pracuje jako instruktor chození s hůlkou v Centru pro nevidomé v Lousianě. Na zkoušku si stáhl několik mobilních aplikací, ale závěr testu dopadl jasně – učitel nevěří, že některá z nich by mohla někdy nahradit bílou hůl. Navíc se obává, že by se na nich lidé mohli v celku rychle stát závislými, což by rozhodně nebylo dobře. Jsou drahé, mohou se mýlit, a pokud se dotyčnému slepci vybije mobil, zůstane venku zmaten a opuštěn.
„Osobně věřím, že člověk by měl k něčemu používat technologie, jen pokud to opravdu nedokáže udělat sám,“ shrnuje Allen. Zároveň ale přiznává, že když se budou aplikace prodávat za rozumnou cenu a dokážou nabídnout něco víc oproti klasické holi a vycvičenému psovi, plně je podpoří. Také doplňuje, že by musely být kompatibilní s ostatními nástroji, jež nevidomí používají. To znamená, že mobil by měl během navigování zůstat v kapse, kde by se ovládal bez použití rukou, zatímco by aplikace dodávala do sluchátek relevantní informace ve správnou chvíli.
S mobilem do skladu
Greg Stilson, vedoucí oddělení inovací v The American Printing House for the Blind, naopak věří, že aplikace pro pacienty se zrakovým postižením, které slavily okamžitý úspěch, mohou lidem kromě orientace pomoci i s dalšími činnostmi. Například personál nemocnic či skladů takto bude moci snadno a rychle sledovat stavy materiálu nebo zboží. K orientaci v bludišti regálů jim bude stačit mobil s bluetooth připojením a příslušnou aplikací.
Praxí se zároveň technologie zlepšují v navádění lidí po cestách a ve vyhýbání se překážkám, takže podle Stilsona by po dalším zdokonalení mohly navigovat lidi autonomně – jako autopilot na chodnících. „To bude další velký milník,“ tvrdí. „Možná že nedokážeme zmapovat konkrétní místo do všech detailů, ale můžeme slepým pomoci s orientací v reálném čase,“ pokračuje.
Po dosažení tohoto cíle musí dle jeho názoru následovat interiérový mapovací systém. Současné navigace totiž často končí hláškou „jste v cíli“ dřív, než tam člověk opravdu dorazí. Dovedou jej ke správným dveřím, ale neřeknou, kudy se vydat dál. Do osmého patra v oddělení C? Slepci oddělení C ale nevidí. A právě v takový okamžik to začíná být ještě těžší než na ulici.
Navigace do obchodních center
Některé aplikace, jako GoodMaps, už ale začínají podnikat i v této oblasti. Tvoří navigace po prostorech, jako jsou letiště, nádraží, kancelářské stavby, nemocnice nebo obchoďáky. Používají k tomu 3D snímací technologii nazvanou Lidar (zkratka anglických označení pro detekci světla a rozsah). Skeny měří vzdálenosti mezi jednotlivými objekty a kopírují přesnou podobu prostředí v domech. Na základě této kopie GoodMaps vytvoří plánek a nahrají ho na cloud.
O tom, kdo získá přístup k mapě dané stavby, rozhoduje majitel budovy, ale ve většině případů je to umožněno všem, kdo se pohybují uvnitř a namíří své telefony na určité místo. Aplikace pak obraz porovná s mapou a sdělí jim, kde se nachází. Dále telefon začne radit, kudy se má uživatel vydat, a hlasitě popisuje okolní prostředí.
„Jako vidící člověk budete moci chodit do spletitých budov a orientovat se tam rychleji, než jste kdy byli zvyklí, protože odvádíme ve zpřístupňování navigace tvrdou práci,“ pyšní se šéf GoodMaps José Gaztambide. Dodává, že ve firmě také pracují na vývoji aplikace pro lidi bez zrakového postižení, která bude navigovat pomocí textu místo audia. Když všechno půjde tak, jak si to naplánoval, slibuje, že se jednoho dne probudíme ve světě, kde vejdeme do obchodu a telefon nás odvede ke specifickému druhu zboží bez bloudění po uličkách. Nicméně úspěch této vize i dalších dostupných navigačních aplikací závisí na jediné okolnosti - kolik lidí si je stáhne.
