Obchodním vztahům Evropy a USA hrozí prudké ochlazení poté, co Evropská komise nařídila výrobci elektronických hraček doplatit 13 miliard eur na daních
Dvojitá irská není v Bruselu oblíbeným pojmem. Ne že by eurokratům nechutnala whiskey ze smaragdového ostrova, řečený pojem označuje účetní fígl, jehož výsledkem je, že prakticky nemusíte platit daně. Minulý týden proti této praxi Evropská komise zasáhla v dosud nepoznaném měřítku; dostala se tak do ostrého sporu s vedením Applu, jedné z největších firem světa, irskou vládou v Dublinu a ministerstvem financí Spojených států.
Jde o to, že Apple vydělává více peněz než kterákoli jiná firma vhistorii podnikání; loni (při tržbách přesahujících 200 miliard dolarů) činil její čistý zisk 53,4 miliardy dolarů. Svůj výdělek chce zaparkovat tam, kde z něho odevzdá na daních co nejméně. V USA činí korporátní daň 39,1 procenta, třeba ve Francii 33 procent a v Irsku pouhých 12,5 procenta. I proto si Apple založil v Irsku dvě firmy, nazvané Apple International a Apple Operations Europe, do nichž se de iure sbíhají veškeré zisky z prodeje v Evropské unii.
Miliardový doplatek
Až potud je vše v pořádku. Tady se však začínají verze zúčastněných rozcházet.
Eurokomisařka přes hospodářskou soutěž, Dánka Margrethe Vestagerová, tvrdí, že Apple získal od Irska nezákonné výhody v podobě daňových úlev, které se de facto rovnají státní subvenci. Proto by měl Apple doplatit rozdíl ve výši řečených 13 miliard eur.
Mělo se to dít tak, že Apple International poslala značnou část zisku do svého „bezstátního ústředí“, takže na něj žádný pozemský daňový úřad nemůže. Z Apple Operations Europe zase odcházely platby do amerického ústředí Apple Inc. na „rozvoj a výzkum“.
Vestagerová tvrdí, že takové uspořádání věcí je účelové ajeho jediným cílem bylo právě vyhnout se placení daní i podle nízké irské sazby. Celkem vzato měl podle ní Apple na daních zaplatit maximálně jedno procento (v roce 2003), a nejméně dokonce 0,005 procenta (v roce 2015).
Applu vstříc
Šéf Applu Tim Cook celkem předvídatelně prohlásil, že Vestagerová říká „politické sračky“. Že Apple loni zaplatil v Evropě 400 milionů dolarů a v USA dalších 400 milionů, je největším světovým plátcem daní, a že to tedy takto bohatě stačí (hrubým výpočtem by se tak efektivní daňová sazba za loňský rok pohybovala někde kolem 1,65 procenta).
Celou zápletku bizarně komplikuje postoj Dublinu a Washingtonu. Irská vláda proti tahu Evropské komise protestuje (a je tak jediným subjektem na světě, který za živého boha nechce třináct miliard eur).
Obává se totiž, že kdyby Apple musel platit běžné daně, ohrozilo by to existenci zhruba šesti tisíc pracovních míst, která v Irsku vytvořil a kvůli nimž také Irové vycházejí Applu celou dobu vstříc.
Legrační daně
Technickou stránkou sporu je otázka, jestli se irská vláda dohodla s Applem na zvláštním daňovém režimu (což by v Evropské unii bylo ilegální, zatímco v USA je to běžné). Ministr financí Michael Noonan rezolutně tvrdí, že Apple žádnou výjimku nemá. „Irsku Apple nic nedluží,“ řekl minulou středu, „možná někomu jinému, ale nám ne.“ Jak dokáže ministr Noonan obhájit legračně nízké částky, jež Apple na daních v praxi skutečně platí, je druhá věc.
Paradoxně se však za Apple staví i Američané. Tamní ministerstvo financí totiž doufá, že Apple zhruba napřesrok své zisky přemístí zpět do USA. Pak by si na miliardy z prodeje iPhonů sáhli spíš washingtonští než bruselští úředníci.
Načasování sporu je nápadně nepříznivé pro osud připravované smlouvy o transatlantickém volném obchodu, vůči níž panuje na obou březích řečeného oceánu značná voličská nechuť. Na druhé straně zase hrozí vyhrocení sporu mezi Bruselem a vládami jednotlivých členských zemí EU stran daňových pravomocí. Jak ukázali nedávno Britové, plán B existuje.