Veškeré prvky architektury, která vykazuje nezměrnou citlivost pro lidské potřeby a tužby. Těmito slovy vyjádřil obdiv k architektuře Orientu Le Corbusier. V řadách architektů a designérů nalezl mnoho následovníků, kteří v Orientu hledají inspiraci.
Nezměrný životní prostor zahrnující vše od nomádských stanů Tuaregů, beduínských obydlí v Maroku, tradičních domů v Marakéši, Damašku a Káhiře až po architekturu 20. století, jejímiž autory jsou Hassan Fathy, Elie Mouyal nebo Abdelwahed El-Wakil, se snaží vystihnout Vitra Design Museum v Berlíně výstavou nazvanou Život pod půlměsícem.
Jak charakteristické domy Orientu vypadají? Skutečnou podobu ukazují jen těm, kteří pobývají uvnitř. Zvenčí nevypadají přívětivě, často vidíme jen zcela slepou stěnu. Pokud jsou v ní proražená okna, pak malá, zamřížovaná a umístěná vysoko, aby kolemjdoucí nemohli nahlížet. Vše vymyšleno tak, aby nikdo nemohl pozorovat, co se děje uvnitř. Vchod bývá velký, někdy monumentální, v některých případech je zdoben barvami a symboly přinášejícími štěstí.
Pokud do domu vstoupí mužský návštěvník, je uveden do mužského přijímacího pokoje, který se obvykle nachází poblíž vchodu. Tím se má snížit nebezpečí, že se setká se ženami, které v domě bydlí. Mužský přijímací pokoj je jednou z nejdůležitějších místností v domě. Má předvést společenské a majetkové postavení rodiny množstvím ozdob a vystavených předmětů.
Větší část domu je však doménou žen. Arabština ji označuje slovem harim (odtud také pochází slovo harém). Vstup do ženské části je zapovězen všem mužům s výjimkou manželů a těch, u nichž pokrevní příbuzenství vylučuje nezákonný styk. Ženská část je obvykle vybudována kolem dvora, kde ženy tráví značnou část života. Dvory jsou většinou plné svěží zeleně, v bohatých měšťanských obydlích i s fontánami.
Podobné rozvržení lze identifikovat rovněž u nomádských stanů rozdělených na menší mužskou a větší ženskou část.
Podstatnou součástí orientálních domů jsou ozdobné předměty, keramika, tepané ozdoby. Ve všech domácnostech také tkané barevné koberce. Jejich význam se ale podle typu obydlí liší. Snad nejvíce jsou koberce spjaty s tradičními nomádskými stany. Ženy spřádaly vlákna a tkaly koberce z vlny a srsti zvířat, o která se starali muži, vyhledávaly přírodní barviva z rostlin a hmyzu. Koberce byly v kulturách, jež tráví život ve stanech a na zemi, jednou z největších vymožeností. Naopak u usedlých společností koberce pokrývaly posvátné části hrobek a mešit, upozorňovaly na bohatství a vkus obchodníků a vládců a byly též lukrativním zbožím v obchodu s Evropou.
Berlínská výstava vedle modelů a rekonstruovaných interiérů orientálních obydlí představuje také fotografie a filmové dokumenty zobrazující podoby života arabských kultur. Mnohé zanikají vlivem modernizace, úpadku historických center nebo přesídlení venkovského obyvatelstva do měst. Zde se postupně odbourávají tradiční přehrady mezi veřejnými a soukromými prostory. Moderní stavby se již přizpůsobily životnímu stylu a k přísným islámským nárokům tolik nepřihlížejí. Zaniká i původní rozdělení prostor na mužskou a ženskou část.
Ačkoli se kultura Orientu dlouho vyvíjela izolovaně, tradiční prvky pronikly i mimo tuto oblast. Architekti jako například Hassan Fathy z Egypta nebo Maročan Elie Mouyal skloubili arabskou kulturu s atributy moderní architektury. Vliv na vývoj mezinárodní architektury je patrný i na mnoha významných budovách v Evropě; v projektech architektů, jako je Jean-Francois Zévaco, Edmond Brion, Wolfgang Ewerth, Michel Ecochard, Yona Friedman, Frei Otto a další. Snad nejznámější stavbou dokládající tento trend je pařížský Institut pro arabský svět od Jeana Nouvela.
Výstavu Život pod půlměsícem pořádá Vitra Design Museum Berlin pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí SRN, ve spolupráci s Nadací Aga Khan pro kulturu v Ženevě, Arabskou nadací pro design v Bejrútu a je sponzorována Kulturním fondem hlavního města Berlína.
Život pod půlměsícem
Vitra Design Museum Berlín, Kopenhagener Str. 58, Prenzlauer Berg
Výstava potrvá do 18. ledna 2004
vstupné: 5,5 eura
otvírací doba: úterý až neděle 11-18 hod
Po ukončení bude výstava putovat do Vitra Design Musea ve Weilu nad Rýnem, do Kunsthal v Rotterdamu a do Benátek.
