Arabtec. Kdysi nejdravější stavební firma světa se mění

Z devětapadesátého patra zbrusu nové železobetonové kancelářské budovy v prestižní části obchodní čtvrti Abú Dhabí na břehu Perského zálivu bylo ještě přednedávnem vidět – alespoň symbolicky – do různých koutů světa. Na sever do Turkmenistánu, na jihozápad do Angoly, na severozápad do Libye a Alžírska…

Budovu si pro vlastní využití postavil Arabtec, donedávna jedna z nejdravěji rostoucích stavařských firem planety. Chtěla ji využít jako základnu pro expanzi do uvedených zemí (a do mnoha dalších míst). Jenže výhled do světa se v posledních třech měsících poněkud zastřel. Firma, jež ještě v roce 2011 získala ocenění publikace World Finance Magazine jako finanční firma první dekády 21. století, přišla od začátku letošního května o mnoho: o čerstvě jmenovaného šéfa, o podporu nejdůležitějšího akcionáře i o důvěru investorů, kteří poslali cenu jejích akcií na sotva třicet procent předcházejícího maxima.

Nedávné ambice tak jsou tytam, včetně snů o globální expanzi. Arabtec na začátku července oznámil, že „zásadně zreviduje“ své plány do budoucna. Co se ve firmě, která se během několika let stala symbolem ekonomické dynamiky Dubaje, vlastně stalo? Odpověď, jak už v této části světa bývá zvykem, je kusá a plná dohadů.

Ropná rivalita

Pro její začátek je třeba jít až do šedesátých let, kdy mezinárodní naftaři v dnešních Spojených arabských emirátech horečně hledali naleziště ropy. Zvláště aktivní byli Britové, jejichž vláda držela nad územím ochranný mandát. Koloniální moc však postupně ochabovala; v roce 1971 vyhlásilo devět emirátů na Arabském poloostrově vznik nových států; Bahrajn a Katar se rozhodly pro samostatnost, ostatních sedm se spojilo ve Spojené arabské emiráty.

Největšími z těchto sedmi byly Abú Dhabí – se stejnojmenným hlavním městem – a Dubaj. Ačkoli je spojovala touha zbavit se Britů a pokrevní blízkost vládnoucích rodin (dodnes jsou v čele obou exekutiv bratranci), ještě podstatnější věc je rozdělovala: (ne)přítomnost ropy. Zatímco Abú Dhabí jí má, co jen hrdlo světového trhu ráčí, dubajské zásoby dosahují sotva jednoho procenta zásob bohatšího souseda. Rivalita obou emirátů a jejich rodin tak začala dostávat dnešní podobu: oba emiráty se předhánějí v mezinárodním brandingu, ale zatímco Abú Dhabí a rodina Zajídů může spoléhat na ropné příjmy, Dubaj a Maktúmové si musejí vydělávat sami.

Dubajský byznys v číslech

Důsledky tohoto stavu jsou zjevné na první pohled: Abú Dhabí je menší a bohatší; žije v pomalejším tempu (Dubajané si dělají legraci, že v Abú Dhabí jezdí nejpomalejší metro světa; ve skutečnosti tam nejezdí žádné, jeho výstavba se již několik let odkládá) a je podstatně konzervativnější – stran veřejných mravů i byznysu. A právě to sehrálo svou roli ve vzestupu i pádu Arabteku.

Firmu založil v roce 1975 palestinský emigrant Rijád Kamal a vedl ji až do předloňska. Dařilo se mu natolik, že se stal nejprominentnějším stavitelem v Perském zálivu; spolupracoval s oběma vládami (jakkoli v čele Spojených arabských emirátů stojí paradoxně prezident, hlavní slovo mají jednotlivé lokální exekutivy) i třeba se saúdskoarabskou společností Binladin Group. Podílel se na stavbě nejvyšší budovy světa Burdž Chalífa i superluxusního hotelu Burdž al-Arab, jimiž Dubaj chtěla dát zbytku světa najevo, kde že se v emirátech dělá opravdový kšeft.

Vládní podpora

Když udeřila finanční krize, Arabtec se nepoložil. Přestál problémy s likviditou, které mu vznikly, když řada jeho klientů nemohla platit. Tehdy se rozhodl Chalífa Zajíd, jinak skeptický šéf Abú Dhabí, že je čas jednat. Prostřednictvím firmy Aabar Investments (tehdy ještě byla na burze, dnes již je v soukromých rukou), investiční odnože státní firmy International Petroleum Investment, koupil na začátku roku 2012 přes jedenadvacet procent Arabteku.

Garance podpory, jakkoli oficiálně nevyslovená, ze strany bohaté vlády Abú Dhabí dělala s cenou akcií divy: hodnota stoupala čtyřikrát rychleji než zbytek dubajské burzy. Spolu s tím přicházely velké plány. Kromě expanze do Střední Asie a na sever Afriky například Arabtec vytvořil konsorcium na výzkum ropných polí s nečekaným partnerem, korejským telekomunikačním výrobcem Samsung. Vypadalo to, že Arabtec nemůže nic zastavit; jen v Abú Dhabí dostala firma loni státní zakázky za téměř sedm miliard dolarů.

Potíž je v tom, že někde někdo v propočtech pochybil. Aabar coby největší akcionář v roce 2012 prosadil odchod zakladatele firmy Kamala a místo něho dosadil svého člověka jménem Hasan Ismaik. Ten začal, patrně s požehnáním svých ochránců, skupovat akcie firmy. Letos v květnu jich podle oficiálních zpráv vlastnil zhruba šest procent.

Vtom přišla zpráva (bez vysvětlení i bez varování, například v podobě nepříznivých finančních výsledků, jak by bylo zvykem na Západě), že největší akcionář, tedy Aabar, si vynutil odchod svého vlastního CEO. Přesný důvod tohoto radikálního opatření veřejnosti nikdo nesdělil.

Sedm miliard za osm týdnů

Vzápětí však vyšlo najevo, že Ismaik vlastní nikoli šest, nýbrž hned 29 procent akcií Arabteku, a největším akcionářem je tedy on sám. Kde na to vzal peníze? Dobrá otázka dostala podezřelou odpověď: „Půjčoval jsem si od bank, s nimiž udržuji dobré vztahy,“ řekl serveru Arabianbusiness.com Ismaik. A jak to, že o jeho téměř třetinovém podílu nebylo nic známo? „Zmatek kolem Arabteku ukazuje na strukturální slabiny podnikatelského prostředí ve Spojených arabských emirátech,“ poskytl časopisu Bloomberg Businessweek akademický ekvivalent pokrčení ramen Jim Krane, odborník na Blízký východ z americké Rice University. „Patrně akcie kupoval pod cizími jmény.“

Jen co uvedené vyšlo najevo, zacouval i Aabar – během několika dnů v první polovině července snížil svůj podíl z více než 21 procent na necelých devatenáct, píše agentura Reuters; místní zdroje mluví dokonce o čtrnácti procentech. Ovšem server Gulf Business News zase přinesl zprávu, že Aabar chce koupit Ismaikovy akcie Arabteku. Vzájemně si protiřečící zprávy však nejsou nic neobvyklého.

Ať už však je nyní přesný vlastnický podíl firmy Aabar Investments v Arabteku větší, či menší, pro investory byl prodej signálem, že Chalífa Zajíd dává od firmy ruce pryč. Efekt na sebe nenechal čekat: během pouhých osmi týdnů přišel Arabtec o přibližně sedm miliard dolarů tržní hodnoty, což představuje více než sedmdesát procent. Minulý čtvrtek dokonce dubajská burza přerušila obchodování s jeho akciemi, protože jejich cena poklesla za jediný den o více než deset procent. Z devětapadesátého patra firemní budovy v Abú Dhabí se budoucnost Arabteku jeví podstatně skromněji – pokud ovšem Chalífa Zajíd znovu nezasáhne. Ostatně, pořízení kontrolního podílu v Arabteku by po propadu cen akcií bylo mnohem levnější.

---

Čtěte také:

V Dubaji budou děti hubnout za zlato

Dubaj staví největší nákupní centrum na světě. Věří si na 180 milionů návštěvníků ročně