Jeden můj známý, český sinolog, mi svého času laskavě popsal různé verze známého čínského idiomu obvykle překládaného jako „zabít slepici pro výstrahu opici“. S mírnými odchylkami je tím vždy míněn trest, který má odradit případné následovníky, aby je něco podobného ani nenapadlo. České dějiny jsou oproti těm čínským mnohem kratší, ale zkušenosti máme i my v této oblasti bohaté.
Takže chápeme, proč čínský telekomunikační gigant Huawei postupuje v případě varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) před jeho technologiemi tak razantně. Rozumíme, proč ukládá českému úřadu termíny a hrozí mezinárodní arbitráží. Prozatím NÚKIB hlavu nesklonil a na varování trvá, nicméně tendry se kvůli „nejistotě ohledně procesního a právního vývoje“ ruší nebo odkládají. Už to je nějaký výsledek. Ale je to pořád na hony vzdáleno „plnému kche tou“, tedy trojnásobnému padnutí ze stoje na kolena, prokládaného vždy trojím dotykem podlahy čelem, což vyžadoval imperiální protokol při audienci u císaře. Dost historických reminiscencí. Varování typu NÚKIB vydávaly úřady a zpravodajské služby zemí představujících mnohanásobek českého trhu léta před jejich protějšky v Česku, a Číňané arbitráží vůči CIA nehrozili.
Bilaterální čínsko-česká smlouva o ochraně a podpoře investic z roku 2006 nedefinuje účast ve výběrových řízeních jako investici. Koneckonců je to obchod a obě země jsou členy Světové obchodní organizace, kde „národní bezpečnost“ funguje jako záklopka, byť zneužívaná - jen se podívejte na Trumpovu Ameriku.
Přečtěte si rozhovor:
Zabezpečení státu je tragické, varuje expert na kyberbezpečnost Půlpán
Není pochyb o tom, že Huawei je z hlediska technologické úrovně absolutní světovou špičkou. Z hlediska firemních výdajů na výzkum a vývoj je na této planetě třetí a v oblasti sítí páté generace aspiruje na globálního šampiona. Jenže Všečínské shromáždění lidových zástupců přijalo 27. června 2017 zákon o zpravodajských službách, kde se čínským organizacím, institucím a občanům ukládá povinnost spolupráce a součinnosti. Články 11, 12 a 14 tohoto zákona v podstatě zdůvodňují, proč a jak se může NÚKIB a kdokoli jiný ve světě bránit. Naklepejte si do vyhledávače „China adopts intelligence law“ a ono vám to vyleze i z oficiální agentury Sin-chua.
Můžete být sinofil, ale nesmíte být blbec.
Arbitráže vůči českému státu jsou ovšem obecně vzato znovu v módě. Likvidátor New World Resources, bývalého vlastníka OKD, oslovil prezidenta, premiéra a pár ministrů s upozorněním, že poškodili akcionáře o stovky milionů eur a „fakticky znárodnili těžební byznys společnosti NWR“. Jestli toto skončí u Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů při Světové bance, bude to krásná kauza. Internet nabízí horu záznamů o tom, co v takovém dubnu 2016 představitelé NWR pod hrozbou „neřízeného bankrotu“ dolů po českém státu chtěli. Nějakých 17 miliard korun. Neberte to.
Slepice, opice, uhlí, černé, hnědé, vsjo ravno. Zkoušet se to nemá, ale zkoušet to budou. Vydržet.
