Něco postavit můžete, ale je třeba i přemýšlet o tom, aby šlo stavbu ve vzdálené budoucnosti jednoduše odstranit, říká český architekt
Málokdy se stane, aby dvě nejvýznamnější národní architektonická ocenění v jednom roce získal jeden autor za dvě odlišné stavby. Patriku Hoffmanovi se to podařilo. Letos na jaře obdržel Grand Prix architektů za citlivě pojatou rekonstrukci industriální stavby Uhelný mlýn ve středočeských Libčicích nad Vltavou, předminulý týden titul stavba roku pro nový Aparthotel Lípa Resort v Krásné Lípě v Českém Švýcarsku.
* Které ceny si ceníte více?
Ani nevím. Každá z cen je trochu jiná. Národní cena za architekturu je přehlídkou soudobých architektonických prací, kterou pořádá Národní galerie a Obec architektů. Stavbu roku vyhlašuje ABF – Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství. Jako architekt bych měl mít radost z té první, ale z pohledu prospěšnosti a významu té stavby mne těší ta druhá cena pro Aparthotel Lípa Resort v Českém Švýcarsku. Obě jsou každopádně vrcholem toho, co architekt může u nás v současné době získat, i když pro mne byla asi největším oceněním gratulace od Josefa Pleskota během předávání ocenění.
* Proč si považujete ocenění za aparthotel?
Cenu jsme dostali za vytvoření ojedinělého souboru staveb pro ubytování v turisticky atraktivním místě se zřetelem k městotvorné funkci. Samotná stavba totiž uzavřela náměstí a pomohla společně s ostatními projekty města vytvořit unikátní a kvalitní veřejný prostor. Být ve městě, a přitom v přírodě je neuvěřitelný komfort a myslím, že jednou z rolí architekta je přemýšlet, jak ta či ona stavba ovlivní, a hlavně zkvalitní veřejný prostor v daném místě.
* To se ovšem daří jen občas…
Ano. Jsou příklady, kdy se to povedlo a samotná stavba nastartovala nejenom další stavby, ale byla impulzem pro ekonomické aktivity v daném místě. Jako v Krásné Lípě, kde kromě hotelového komplexu byl letos otevřen minipivovar, pekárna a prodejna s výrobou čokolády a pralinek. Bohužel stejně tak jsou místa, kde se to nepovedlo. Pro mne je takovým mementem stavba nové budovy Krajského úřadu v Hradci Králové. Mnohasetmilionová investice do přestavby bývalého pivovaru a nevznikl tam kvalitní veřejný prostor. Pouze úřad a v podstatě nic víc. A přitom bývalý pivovar i okolí nabízely spoustu možností. Jiným příkladem může být připravovaná rekonstrukce Negrelliho viaduktu v Praze-Karlíně. Z mého pohledu jde o úžasný prostor a byla by škoda vidět jeho rekonstrukci pouze z pohledu dopravní stavby a nepodívat se i na rozvoj okolí. Myslím, že náklady na jeho kultivaci by byly v porovnání s náklady na celou stavbu v podstatě zanedbatelné.
* Obvyklá námitka všech však bude nedostatek peněz, že?
Státní správa vytváří dojem, že potřebuje na tyto projekty velké peníze, ale přitom nejsou schopni se obklopit správnými lidmi anebo správnými partnery ze soukromé sféry. A už vůbec nejsou mnohdy schopni zajistit kontinuitu projektů nezávisle na politické reprezentaci. A přitom tyto revitalizační projekty vždy budou sloužit veřejnosti.
* Nepřeceňujete spolupráci se soukromou sférou?
V Krásné Lípě to šlo. Soukromý investor by nepostavil hotel bez úzké spolupráce s městem a bez začlenění svého projektu do kontextu existujících a realizovaných projektů města. Je prostě nutné změnit zažité klišé, že developer nebo investor jsou hanlivá slova. Je třeba se naučit vzájemně spolupracovat a vyvažovat jednotlivé zájmy ku prospěchu obou. Ve finále totiž jde o totéž. Aby vzniklé stavby nebo veřejný prostor v jejich blízkosti byly atraktivní pro lidi. Mým vzorem je v této souvislosti dánský architekt Jan Gehl. S jeho myšlenkou, že ve městech má jít o štěstí lidí, a nikoliv aut, se plně ztotožňuji.
* Hovoříte o svých vzorech. Váš první velký počin byla budova nové poštovny na Sněžce postavená podle projektu, který jste připravoval se známým architektem Martinem Rajnišem. Jak moc vás tento projekt ovlivnil?
Byl to bezesporu velký impulz a práce s Martinem Rajnišem byla velká zkušenost. Tento projekt mne však utvrdil v tom, že je potřeba se osamostatnit a pracovat na své pověsti.
* Co byste v této souvislosti vzkázal současným studentům architektury?
Je třeba vždy hledat chytré řešení. Něco postavit můžeš, ale přemýšlej, aby to ve vzdálené budoucnosti šlo jednoduše odstranit. Prostě tvoje rozhodnutí musí být revidovatelné. A také to, že člověk není neomylný a architekt už vůbec ne. Méně je někdy více.
O autorovi| Matěj Štětka, stetka@mf.cz
