V závodě společnosti Viscofan dostanete hlad, přestože v něm nic k jídlu vlastně nevyrábějí – jen umělá střívka pro uzeniny. Je druhým největším zaměstnavatelem v Českých Budějovicích. Jeho výrobky putují do celého světa.
Autor: Gamex
Koncem devatenáctého století postavili v Českých Budějovicích velkou továrnu na tabákové výrobky. Stojí dodnes. V jarním slunečním třpytu vypadá velice pěkně. Mnozí místní obyvatelé o ní stále ještě mluví jako o tabačce, ale ve skutečnosti se v ní viržinka už dávno nevyrábějí.
Když procházím tovární vrátnicí, náhle si uvědomím, že novinářská profese mě do těchto míst už jednou přivedla. Tehdy, zhruba před sedmnácti lety, se továrna ještě jmenovala Gama. Patřila do skupiny Koh-i-noor. Vyráběly se zde kancelářské a školní potřeby, hlavně kopíráky, pásky do psacích strojů, lepidla, pravítka a další pomůcky. Skoro každý Čech měl nějaký výrobek z Gamy doma, ale kde je těm časům konec. Pásky do psacích strojů a kopíráky zmizely v zapomnění, školní potřeby se dovážejí z Číny. Společnost Gama dnes nabízí zdravotnický materiál a vyrábí jej jinde.
Areál však neosiřel. Z bývalé českobudějovické tabačky se nyní line povědomá a příjemná vůně. Skoro každý návštěvník, tedy pokud není vegetarián, tady po čase dostane obrovskou chuť na salám. Jenže zde nedělají žádné uzeniny, jen umělá střívka.
Lidé v bílém
Kdo si chce prohlédnout provozy, musí obléknout zářivě bílý plášť a nasadit si jednorázovou pokrývku hlavy. Stejně postupuje i celkem 850 zaměstnanců. Před každou směnou dostanou pracovníci z výroby vypraný pracovní oděv. Nejvíce lidí zde zastává místo operátora řásnicích strojů. Jejich práce není snadná. Musí nejen umět obsluhovat stroj, ale také se orientovat v evidenci, která zajišťuje stoprocentní identifikovatelnost každého výrobku, fungovat samostatně a dokázat do stroje v případě potřeby zasáhnout.
Továrna je druhým největším zaměstnavatelem v Českých Budějovicích. S jejími výrobky se zákazníci mohou potkat ve sto třiceti zemích světa. „Na vývoz jde 99 procent produkce,“ podotýká obchodní ředitel společnosti Viscofan CZ Stanislav Kumžák. „Ani v České republice přitom neexistuje významnější seskupení masného průmyslu, kterému bychom naše střívka neprodávali,“ doplňuje.
Uzenáři původně používali střívka přírodní, ze zvířat. Pravých střev však byl stále větší nedostatek a zároveň vznikala i potřeba industrializace masného průmyslu. Po první světové válce hledali badatelé náhradu. Průmyslově vyráběné umělé střívko se poprvé objevilo v polovině dvacátých let minulého století. Bylo z papíru, slepené klihem a tvrzené formalinem.
„Dnes se umělá střívka vyrábějí z celulózy, plastů, speciálního papíru a z kolagenu,“ vypočítává generální ředitel Miloslav Kamiš. „Skupina Viscofan jako jediná na světě nabízí všechny druhy,“ dodává.
Svět uzenin změnil kolagen
To, co v českobudějovickém Viscofanu tak voní, jsou především kolagenová střívka. Kolagen je surovina přírodního původu, pochází z hovězí štípenky, čili podkožní vrstvy mladého dobytka. První kolagenové střívko vzniklo kolem roku 1932. Vynalezl je Němec Walter Becker. Brzy na to založili v Německu firmu Naturin, která tato střívka průmyslově vyráběla a dodnes vyrábí. Společnost Naturin se v předválečném období stala podílníkem v nové firmě Cutisin se sídlem v Kořenově. Ta je dnes součástí nadnárodní skupiny Devro. Závody v Kořenově a Českých Budějovicích si tak konkurují.
Viscofan však v Českých Budějovicích vyrábí všechny druhy umělých střívek. Jsou buď z jedlého kolagenu (například pro párky), nejedlého kolagenu (lovecký salám), plastů (gothaj), celulózy („svlékací“ párky) či ze speciálního papíru s viskózou. V posledním případě jde o takzvaná fibrousová střeva, používaná například při výrobě uherského salámu.
Španělský investor
Viscofan vznikl ve Španělsku v roce 1975. Zabýval se výrobou celulózových umělých střev. V roce 1986 firma vstoupila na burzu. V roce 1988 získala společnost IAN Group, jež se zabývá zpracováním zeleniny.
„Pak koupili německý Naturin a začali nabízet i kolagenová střívka,“ líčí ředitel Kamiš. Transakce tehdy vyvolala poprask. V té době poměrně malý španělský podnik spolkl velkou německou firmu se slavnou tradicí.
V roce 1991 založil Viscofan pobočku v Brazílii. V roce 1994 otevřel obchodní kanceláře v Rusku a v Asii. Zároveň se začal výrazněji prosazovat v USA. Pro Českou republiku pak přišel klíčový okamžik zhruba před patnácti lety.
„V roce 1995 se s Viscofanem dohodlo vedení zdejšího Koh-i-nooru. Vznikla tak společnost Gamex, jejímž úkolem bylo přebrat finální výrobu kolagenových střev z Německa,“ uvádí generální ředitel. U speciálních strojů vidíme, o co jde. Tato závěrečná operace se nazývá „řásnění“. Z téměř nekonečného umělého střívka, dováženého v rolích z Německa, při ní vzniká „roubík“, v němž je až padesát metrů střeva. Roubík pak u zákazníků slouží k automatizovanému plnění, kde se do něj dostane takzvané „dílo“, čili mleté maso, tuk, koření a další přísady, čímž vznikne třeba salám nebo párek.
V areálu formálně působí dvě firmy, obě vlastněné skupinou Viscofan. Zatímco úkolem původního Gamexu bylo řásnění kolagenových střev, společnost Viscofan CZ byla později založena pro potisk a řásnění celulózových střev. Tyto operace převzala ze Španělska.
„Chováme se však, jako by to byla jedna firma. Záměr je, že se v budoucnu sloučí do jedné, jež ponese název Viscofan CZ,“ upřesňuje generální ředitel.
V roce 2005 byla do Česka přesunuta i extruze plastikových střev. „To je první výrobek, u něhož máme na starosti výrobní proces od začátku až do konce, zatímco u ostatních střívek zpracováváme polotovar,“ líčí Miloslav Kamiš. Zároveň se postavení českobudějovického podniku výrazně změnilo. Do roku 2005 fungoval český Viscofan jako pouhá výrobna, ale pak začal přebírat odpovědnost i za prodej a distribuci. Dnes se stará nejen o obchodní operace skupiny v České republice a na Slovensku, ale taktéž v Polsku, Maďarsku, Bělorusku, Rumunsku, Moldavsku a na Ukrajině.
„Zatímco dříve nás pořád někdo něco učil, teď jsme v období, kdy sami máme učit jiné,“ zdůrazňuje ředitel Kamiš. V Číně budou od letošního léta pracovat dva Češi, v Srbsku začnou čeští odborníci působit asi začátkem příštího roku.
Pod dohledem rabína
Požadavky na čistotu a hygienu jsou ve Viscofanu velké, což začíná u vstupu do výrobní haly, kde si každý musí umýt ruce u umyvadla s bezdotykovou baterií.
„Mimo běžných potravinářských certifikátů máme nově také košer certifikaci,“ upozorňuje Kumžák. Trh s košer výrobky je velice zajímavý, a to zejména v Americe a Izraeli. Košer produkty již nevyhledávají jen lidé židovské víry. S oblibou si je kupují rovněž mnozí další spotřebitelé, kteří toto označení chápou jako deklaraci nadstandardních vlastností zboží. Celá košer výroba probíhá pod supervizí rabína, který musí osobně potvrdit všechny kroky od poražení dobytka až po distribuci. Rabín tedy kontroluje získávání suroviny na výrobu střívek i celý výrobní proces až do okamžiku, kdy produkt odchází k zákazníkům. Na výrobu košer střívek jsou ve Viscofanu vyčleněni pracovníci i technologie. Stroje přitom musejí být speciálně vyčištěné. Rabína jsme zrovna nepotkali. U strojů však živě diskutuje skupinka cizinců.
Celosvětová působnost
„Žádní zahraniční specialisté zde již trvale nepůsobí, nemine však týden, aby k nám nepřijeli lidé ze Španělska, Německa či Ameriky, nebo aby někdo z českobudějovických zaměstnanců nebyl v zahraničí,“ konstatuje Kamiš.
V této souvislosti se ale naskýtá otázka, zda výroba odsud také jednou neodejde za levnější pracovní silou. „Výchozí pozice českých operací byla, že jsme z hlediska lidské práce byli nejlevnější centrum v rámci celé skupiny, a toto postavení jsme již ztratili,“ připouští generální ředitel Kamiš. Průměrná loňská mzda činila v českém Viscofanu téměř 25 tisíc korun. Náklady na pracovní sílu jsou v Srbsku a v Číně pochopitelně nižší. „Dokud ale budeme majitelům přinášet zisk i jistotu a budeme technologicky vyspělým centrem s rozumnými náklady, odchod výroby nehrozí,“ domnívá se Kamiš.
V Asii půjde podle Kamiše o výstavbu dodatečných kapacit pro nový obrovský trh, nikoli o přesun výroby. Záměrem Viscofanu totiž je, aby se stal světovým lídrem ve všech oblastech, jimiž se zabývá.
Miliardy metrů střívek
Celkový roční výstup skupiny Viscofan činil loni přes jedenáct miliard metrů umělých střívek. Českou republikou z toho loni proteklo 2,85 miliardy metrů střívek.
„V metrech i tržbách je skupina Viscofan jedničkou světového trhu“, říká Kumžák. Nosným artiklem skupiny jsou celulózová střeva, tvořící přes padesát procent jejího obratu. Role s polotovarem přicházejí v tomto případě do Českých Budějovic ze Španělska. V celulóze je Viscofan světovou jedničkou a drží přes šedesát procent trhu. Dvojkou je francouzský Viskase.
Ve výrobě kolagenových střev je Viscofan světovou dvojkou za skupinou Devro. Extruze, čili výroba rolí, probíhá v tomto případě v Německu a také v Srbsku a Španělsku. „Českobudějovický závod je jediným dopracovacím centrem pro německou výrobu Viscofanu,“ vyzdvihuje Kumžák.
Pokud jde o fibrousová střeva, skupině zatím patří čtvrté místo na světě. Role polotovarů k řásnění se do Českých Budějovic v tomto případě vozí až z USA.
V případě plastových střev je celý výrobní proces včetně výzkumu a vývoje soustředěn právě v Českých Budějovicích. Základní surovinou je nakoupený granulát. Pořadí producentů se v oblasti plastikových střívek nedá spolehlivě určit. Výrobců je totiž nespočet.
Prudký růst zisku
Tržby českých podniků skupiny Viscofan přesáhly loni dvě miliardy korun. Meziročně vzrostly o pětinu. Čistý zisk vzrostl o třináct procent na 240 milionů korun. „V roce 2010 očekáváme obrat více než 4,5 miliardy korun, což souvisí s převodem odpovědnosti za kolagenový byznys. Zisk by měl letos činit více než půl miliardy korun,“ tvrdí ředitel Miloslav Kamiš.
Prohlídku závodu končíme v laboratoři. Typický postup sice je, že výrobce nového salámu si objedná vzorky umělých střívek a sám si ve své provozovně vyzkouší, které mu bude nejlépe vyhovovat, ale potřebné testy si může také nechat udělat ve Viscofanu. V továrně proto mají zařízení na zpracování masa, plnicí stroje a udírnu. „Máme je proto, abychom testovali naše výrobky, ne proto, abychom vyráběli uzeniny,“ upozorňuje Kumžák. A skutečně – ani v laboratoři se žádný salám ani párek nekoná.
Jenže na ty uzeniny, ač bojuji s vysokou hladinou cholesterolu v krvi, dostávám ve Viscofanu přímo neodolatelnou chuť.
