Zatímco se jih Evropy topí v horkých vodách těžké ekonomické krize, vedení evropské diplomacie upíná své zraky směrem na sever. Až na severní pól, kde arktický led v důsledku globálního oteplování rychle taje a odkrývá zajímavá naleziště kovů, ropy i nové námořní trasy.
Asi nepřekvapí, že země, jejichž vody se Arktidy dotýkají, příliš nejásají, když se do oblasti jejich zájmu montuje někdo další, tím spíše Evropská unie s jejími etickými požadavky a regulacemi. V „nové arktické strategii“, kterou sepisují diplomaté pod vedením evropské ministryně zahraničí Catherine Ashtonové, tak někteří vidí spíše nevítanou snahu ze strany EU hrát si na rozhodčího v regionu. Snad jen Norsko prosazuje výraznější angažmá ze strany Evropské unie. V případě ostatních zaninteresovaných států ale unie musí tamní politiky přesvědčit, že nehodlá zasahovat do místního systému vládnutí. A přijmout tezi, že nejde o netknutou divočinu, která má být prostá průmyslové aktivity, jak se domnívají někteří europoslanci.
„Na dalekém kanadském severu žije 100 tisíc lidí, možná ne mnoho ve srovnání s 500 miliony občanů EU, kteří žijí na podobně velkém území. Nicméně je to stále 100 tisíc skutečných lidí,“ citoval týdeník The European Voice kanadského velvyslance při EU Davida Plunketta. Právě na kanadském území jsou doly na zlato.
Z politického hlediska je Arktida definována jako oblast ležící na území osmi arktických států. Oblast je strategickou i z pozice supervelmocí, jelikož přelet přes Arktidu byl v dobách studené války nejkratší spojnicí mezi soupeřícími velmocemi. Stavba vojenských základen v oblasti na sebe nenechala dlouho čekat.
Na počátku 21. století vyvstala také otázka nároků na mořské dno v této oblasti. Existují předpoklady, že se zde nacházejí ložiska surovin, o která se zajímají všechny státy v oblasti. Například Rusko zahájilo v roce 2007 výzkumy zdůvodnit jeho nároky na oblast až k pólu. Ruští vědci tehdy symbolicky umístili národní vlajku na arktickém mořském dnu. Prezident Vladimir Putin je následně označil za hrdiny. Norsko zase posílilo svoji námořní a leteckou přítomnost v Arktidě.
To, že o širší politické angažmá Bruselu v arktické oblasti zaangažované státy nestojí, dokládá i opakovaně neúspěšná kandidatura EU na post „stálého pozorovatele“ při Arktické radě, klíčovém fóru pro diskuse o osudu regionu. EU se bezvýsledně pokoušela si místo zajistit už v roce 2009 a naposledy minulý týden.
Není nic špatného ani překvapivého, že se Evropská unie zajímá o relativně blízká území, která navíc v důsledku klimatických změn mohou výrazně ovlivnit budoucí podnebí a bezpečnostní situaci v Evropě. Namísto zarezervovaného místa na dalekém severu ovšem evropský klub trvale sedí v předpokoji. Vedle Afriky, která rovněž plývá velkými zdroji, jde o další blízký kontinent, kde Evropské unii takříkajíc ujíždí vlak. Mimochodem Čína už nakoupila více ledoborců, než jich má celá americká flotila…
