Obce se budou s odchodem vojenských posádek těžce vypořádávat Do roku 2007 má být ukončena redislokace vojenských jednotek na území ČR. To bude znamenat i rušení posádek v místech, kde přítomnost armády měla dlouholetou tradici. Navíc není jisté, zda se podaří pro opuštěné objekty, které stály daňového poplatníka stamiliony korun, sehnat adekvátní využití.
Obce se budou s odchodem vojenských posádek těžce vypořádávat
Do roku 2007 má být ukončena redislokace vojenských jednotek na území ČR. To bude znamenat i rušení posádek v místech, kde přítomnost armády měla dlouholetou tradici. Navíc není jisté, zda se podaří pro opuštěné objekty, které stály daňového poplatníka stamiliony korun, sehnat adekvátní využití.
Redukce současného stavu armády je nezbytná. A už nyní je zřejmé, že reforma bude bolet. Nejenom že se dotkne mnoha vojáků z povolání, ale zasáhne i do života občanů v místech, která jsou na posádkách závislá. Mít ve městě posádku bývá sice zdrojem nepříjemností kvůli hluku, zvýšenému provozu i chování vojáků, ale má to i nepřehlédnutelná plus. Především tam, kde armáda nahrazuje zaměstnavatele či zájemce o nejrůznější sortiment místního obchodu a služeb.
Černí baroni by se divili
Jednou z obcí, která do roku 2007 postupně přijde i o posledního vojáka, jsou Janovice nad Úhlavou. Obec, kterou si díky legendárním Švandrlíkovým Černým baronům nikdo bez vojáků představit ani neuměl. V moderních kasárnách, která by asi major Terazky stěží poznal, bylo ještě před rokem 1989 okolo pěti tisíc vojáků. I když se dodnes jejich počet zredukoval na pouhý pluk, pro dvoutisícové městečko je armáda stále významný místní zaměstnavatel a zároveň zákazník. „V každém případě by stoupla nezaměstnanost nejenom civilistů, kteří v kasárnách pracují, ale řady potenciálně nezaměstnaných mohou rozšířit i vojáci z povolání, které nebude armáda potřebovat,“ líčí chmurnou vizi janovický starosta Michal Linhart.
Vyhozená půlmiliarda korun
Odchod armády ale není jediným problémem janovických kasáren, které de facto tvoří druhé, satelitní městečko. Armáda má svou vlastní infrastrukturu, inženýrské sítě, energetické zdroje, sklady, garáže, ale i kuchyňské a stravovací prostory pro stovky lidí a dále kinosál. A vše na špičkové úrovni, srovnatelné s „civilem“, mnohdy ještě lepší. Na objektu, kterému již hodiny odbíjejí čas, se totiž rozhodně nešetřilo. Přestože od roku 1993 deklarovala Česká republika záměr vstoupit do NATO, podle výše investic a peněz na údržbu to zde vypadalo, jako kdyby byl nepřítel stále za blízkými šumavskými kopci. Náklady dokonce v poslední době, kdy již bylo jasné, že si reforma vyžádá i plošné rušení posádek, akcelerovaly. Zatímco od roku 1990 do roku 1998 šlo na opravy a investice téměř sto padesát milionů korun, za vlády ČSSD to bylo více než dvojnásobek. Pouhým škrtem reformního pera tak přijde armáda o nejmodernější posádku v České republice vůbec a občané o půlmiliardu ze státního rozpočtu, která byla vynaložena pro nic za nic.
Na cvičiště to je daleko
Důvodem, proč Janovice přijdou o vojsko, je podle vyjádření Centra pro reformu ozbrojených sil skutečnost, že posádka je vzdálena od výcvikových středisek. Dříve mohli vojáci alespoň část výcviku uskutečňovat v blízkém vojenském výcvikovém prostoru Dobrá Voda, toto území je však dnes součástí Národního parku Šumava. Dělostřelci tak musejí jezdit na Jince, které jsou vzdáleny padesát kilometrů, mechanizované jednotky dokonce více než sto kilometrů - buď na Doupov, nebo Boletice. To pochopitelně znamená vysoké náklady na přepravu, nemluvě o blokování dopravních komunikací. Navíc by si podle centra kasárna vyžádala další investice, aby se mohla stát tzv. páteřní posádkou, což mají být základní dislokační jednotky profesionální armády. Toto tvrzení ale zpochybňuje poslanec výboru pro obranu a bezpečnost Jiří Bílý. „V prosinci 2001 bylo z Centra pro reformu ozbrojených sil konstatováno, že posádka v Janovicích nad Úhlavou je perspektivní. Od té doby po celý rok nikdo nekontaktoval orgány stavební a ubytovací služby, nevyžádal si zpřesňující ekonomické údaje z provozní oblasti, a ani nikdo z Centra posádku nenavštívil,“ kontruje poslanec. Podle rozboru posádek, které byly reformním týmem označeny za perspektivní, navíc předpokládá, že tyto posádky budou vyžadovat několikanásobně vyšší finační výdaje, než bylo nutné vynakládat v Janovicích. Ne nadarmo si v souvislosti s prostředky vynaloženými na úpravy kasárenských objektů nedávno ministr obrany Jaroslav Tvrdík postěžoval, že se nejenom modernizovaly, ale rovnou „pocukrovaly jako dort“.
Podaří se najít využití?
Jaký skutečný dopad bude mít zrušení posádky pro život místních občanů, bude záviset od toho, zda se podaří najít pro uvolněné prostory využití. Ministerstvo obrany počítá v případě nezbytí i s likvidací prostor, o které nebude mít nikdo zájem, ale to by měla být až poslední, zoufalá možnost. Ve vládě je nyní novela zákona, podle níž mohou být vojenské opouštěné objekty převáděny na kraje formou darování, pokud o ně kraje či jednotlivé obce projeví zájem. Na rozdíl od současné úpravy by měl dát zákon možnost nakládat dále s tímto majetkem komerčně, včetně prodeje. „Je to až poslední možnost, pokud by se nám nepodařilo záměr s odchodem zvrátit,“ připouští starosta Linhart. Je to totiž vabank. Janovice leží na hlavním tahu na Německo, a pokud by o objekt projevil zájem nějaký velký investor, ještě by obec na celém martyriu vydělala.
Hrozba černé díry
Velcí investoři raději stavějí přesně podle svého podnikatelského záměru na zelené louce. Zároveň ale nemá malá obec tolik podnikatelských aktivit, aby se dala kasárna rozparcelovat a pronajímat odděleně. Přitom v případě žádného, anebo pouze minimálního využití by se stala kasárna pro obec rozpočtovou černou dírou. Jenom ostraha a udržování nezbytného klidového chodu by přišly na pět milionů korun ročně. Problémy, které mohou se stěhováním armády nastat, si uvědomuje i ministerstvo obrany. V e spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj již od začátku prosince minulého roku hledá cesty, jak nepříznivé dopady spojené s opouštěním posádkových obcí mírnit. Jednou z možností je i hledání vhodného investora.
Nezbývá než se smířit
Redukce počtu posádek je jednou z hlavních potřeb současné fáze armádní reformy, ba dokonce nezbytností. Přestože se stavy vojska snížily o sedmdesát procent, posádky se zredukovaly o pouhou třetinu. V prostorách, kde kdysi sídlila celá divize, je dnes umístěn pouze jeden prapor. Přesto se musí udržovat stejně, což jsou zbytečně vynaložené náklady. Vojáci tak vedle vlastního výcviku fungují v takových poloprázdných zařízeních jako hlídači či údržbáři. „Čtyři roky jsou ještě dostatečně dlouhá doba na to, aby se podařilo záměr ministerstva zvrátit,“ uvažuje s mírnou dávkou optimizmu janovický starosta. Zájem již projevili někteří poslanci, brání se pochopitelně i místní vojáci z povolání a provozní středisko posádky. Zda tyto aktivity pohnou již zveřejněným rozhodnutím ministra, je však otázkou. Argumentů na zachování i opuštění posádky je dost, to však není rozhodující. Svou roli při posuzování nepochybně sehraje i vědomí, že redukce je nutná, a jeden ústupek by vyvolal řetěz protestů u dalších obcí, které s rušením nesouhlasí. Daleko závažnější je však skutečnost, že schválená dislokace armádních jednotek tvoří kompaktní celek se všemi aspekty vojenskými, komunikačními či zásobovacími. Vylomení jediné cihly z celé stavby reformy by mohlo znamenat začít stavět znovu. Starostové by rovněž neměli zapomínat, že armáda je vždy pouze neproduktivní částí společnosti, a že i přes některé dílčí pozitivní aspekty v ekonomice dané obce představuje především nutné zlo.
Vojáci z posádky v Janovicích pomáhali místním silničářům při sněhových kalamitách.
FOTO: ČTK
