První listopadovou neděli se na sociálních sítích objevilo další z řady propagačních videí ozbrojených sil s těžkou pásovou technikou. Armáda je, poměrně sebekriticky, uvedla těmito slovy: „Síly velmi rychlé reakce NATO! A když říkáme rychlé, tak rychlé! Do pěti dnů jsme schopni vyslat naše jednotky kdekoli (kamkoliv, pozn. red.) na světě. A to i přes nástrahy naší letité techniky.“
Jeden z uživatelů nad obrázky desítky let staré a - pro vojáky vlastně už téměř nebezpečné - techniky trefně poznamenal, že celé to spíš vypadá „jak cvičení Štít 82“. Armáda pak ještě v další diskuzi uvedla: „V minulosti jsme o stavu naší techniky mlčeli. A tak jsme tam, kde jsme. Proto je třeba problémy adresovat, jinak se nic nezmění.“
Určitě je dobře, že nad stavem a vybaveností českého vojska už neláteří jen řada odborníků, část opozice a někteří novináři a že se k věci začal vyjadřovat i generální štáb. Jen si zvolil tu nejhorší možnou dobu.
Jistě, všichni víme, proč je ministr Lubomír Metnar, náčelník Aleš Opata a administrátor jejich sociálních sítí otevřený až nyní. Hrozba, že armádě zamrzne či se meziročně dokonce sníží rozpočet, je teď reálnější než kdy předtím. Jenže dnes, kdy je hlavním úkolem kabinetu záchrana veřejných financí likvidovaných vládními opatřeními, se zaseknutí do obranného rozpočtu přímo nabízí.
Ozbrojené síly a ministerstvo
obrany měly být slyšet mnohem dřív. Zásadní nákupy a modernizace - včetně
nových houfnic, pásových bojových vozidel pěchoty či systémů SHORAD - se měly
zasmluvnit v době, kdy byly původně naplánovány a kdy obranný rozpočet vypadal
neotřesitelně. Tedy v letech 2014 až 2019.
Pokud si až dnes vojsko uvědomilo,
že „je třeba problémy adresovat“ a že za to, kde dneska je, může jeho dřívější
mlčení, měli by si velitelé a ministerstvo uklidit a zaplakat ve svých
dejvických kancelářích. Od začátku věděli, s jakými kartami hrají. Že na
Andreji „Slibotechně“ Babišovi se nic nezmění a že peníze jsou. Teď se
konstelace obrací - premiér je sice mistr slibů stále, ale peníze už nejsou.
Jestliže se tedy ozbrojené síly
probraly až nyní, kdy už je pozdě, nabízí se otázka, jestli je tedy jejich
velení vlastně vůbec kompetentní a co pro modernizace dělalo v uplynulých
letech. Proč se dneska veřejně přiznává, že mlčelo, a proto je teď vojsko v tak
špatné situaci.
Česká armáda si zaslouží respekt za
to, jak v současné krizi funguje a kde všude působí. Nicméně že je dnes
otloukánkem či mouřenínem, jak ji na jaře nazval Lubomír Metnar, si může z
velké části sama. A že prozřela až nyní? Pozdě, ale přece.
