Armáda trhanů. Čeští vojáci si výstroj musí kupovat sami

Provozovat armyshop v sedmitisícové jihomoravské obci nevypadá jako nejlepší nápad. Pavel Zendulka ale nelituje. Svou prodejnu do Dědic u Vyškova umístil záměrně. Stojí naproti hlavní bráně zdejší vojenské akademie, kudy procházejí všichni noví rekruti a kde jejich zkušenější kolegové trénují před odjezdem do zahraničních misí. Pokud čeští vojáci chtějí přežít, musejí nakupovat v armyshopech.

Ti všichni jsou Zendulkovi zákazníci. Výstrojní armádní sklady už řadu let připomínají vybrakované obchody. Na výběr toho příliš není. A když už se něco objeví, přednostní právo mají nováčci nebo vojáci mířící do Afghánistánu. Příslušníci vojska si proto musejí pracovní oblečení a pomůcky pořizovat za své.

„Vojáci budou vždycky nakupovat. Buď proto, že chtějí mít to nejlepší, nebo proto, že jim prostě některé věci chybějí,“ říká Zendulka. Ví, o čem mluví. I on kdysi sloužil v českých ozbrojených silách a se svou jednotkou se vydal do Bosny i Kosova.

Seznam nedostatkového materiálu v české armádě je opravdu dlouhý. Počínaje tak obyčejnými věcmi, jako jsou ponožky či maskáčové kalhoty, přes batohy, polní a pracovní boty až po životně důležité přilby a neprůstřelné vesty.

Propast vznikla v minulosti, kdy se kvůli úsporám téměř nenakupovalo. Kritický stav pak prohloubila série neúspěšných obchodů, v nichž ministerstvo chtělo nakoupit uniformy a další doplňky, ale nakonec muselo tendry zrušit. Například proto, že vítězná firma nedokázala splnit požadavky a z obchodu nakonec vycouvala.

Problém přitom bude dále bobtnat. V nejbližších čtyřech letech by mělo v českých a moravských posádkách přibýt pět tisíc vojáků, nejméně o další dvě tisícovky by se měla také rozšířit aktivní záloha, kde dnes slouží 1300 lidí.

Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) přesto tvrdí, že situace s výstrojí se zlepšuje. „Byla to od počátku jedna z mých priorit. I letos budeme nakupovat další výstroj, a to v řádu desítek milionů,“ řekl týdeníku Euro.

Pořád stejná píseň

Jenže sami vojáci taková slova berou rezervovaně. Neslyší je poprvé. „Každý nový ministr nebo generál, který k nám na posádku přijel, vždycky sliboval, že oblečení bude,“ vybavuje si praporčík ze žatecké 4. brigády rychlého nasazení. „A pokaždé zatím zůstalo jen u slov. Pořád platí, že oblečení si po večerech objednáváme na internetu nebo chodíme do armyshopů,“ dodal ostřílený praporčík, jenž nechtěl zveřejnit své jméno.

Dodnes má v paměti, jak před něj a další stovky kolegů v říjnu 2013 předstoupil tehdejší náčelník generálního štábu Petr Pavel a řekl: „Pořád stejná píseň.“ Třemi slovy uznávaný generál výstižně shrnul zásadní a přetrvávající nedostatek české armády. Seřazení vojáci v potrhaných kalhotách a zničených blůzách slovům Petra Pavla souhlasně přikyvovali.

Přečtěte si rozhovor týdeníku Euro se největším českým zbrojařem: Zbrojař Strnad: Nejsem překupník. Tatru Číňanům neprodám

V armádě tehdy platilo restriktivní opatření z poloviny roku 2010. Kvůli prázdným výstrojním skladům vznikl na generálním štábu výčet čtyřiceti položek, které už vojáci nemohli fasovat, jak potřebovali. Během kalendářního roku měli povoleno vyzvednout si nejvýš jedno balení ponožek, jednu košili, jedno triko, dva polní stejnokroje či jedny pracovní boty.

A jaká je situace nyní? Příliš se nezlepšila. Během návštěvy těžké tankové brigády v Přáslavicích si to loni v říjnu ověřil i Stropnického stranický šéf a ministr financí Andrej Babiš (ANO). „Budu se snažit zjistit, jak ministerstvo obrany rozděluje peníze. Chci se podívat na poměr mezi náklady na provoz úředníků a vojáků. Potřebujeme peníze pro vojáky. Nelíbí se mi, že tady nemají peníze ani na výstroj. Na rok mají přiděleny tři páry ponožek,“ prohlásil.

Jak navíc upozorňují někteří experti, ani kvalita věcí, jež příslušníci armády mohou fasovat, není dobrá. Petr Vávra, šéf sekce taktické výzbroje a výstroje v Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, rovnou mluví o „naprosto nevyhovující“ výstroji. „Svou konstrukcí pochází z 80. let minulého století.

Materiály používané na uniformy jsou zastaralé, nerespektují poslední trendy ve vývoji. Uniformy jsou nekomfortní, nevyužívají nové technologie, které známe ze sportovního oblečení. Tedy výhody, které umožňují odvod tepla a potu, udržení mikroklimatu v teple, anebo naopak v zimě,“ upřesňuje Vávra.

Boty i kalhoty

A že vybílené sklady představují kritickou potíž, potvrzují kromě naštvaných vojáků i majitelé armyshopů. „Vojáci si u nás pořizují zejména kvalitní boty. Ačkoli boty, které fasují, jsou již mnohem lepší než v minulosti, stále si mnoho z nich rádo připlatí za kvalitu. Pořádné boty jsou základ a nevyplatí se na nich šetřit,“ upozorňuje Pavel Zendulka.

„Dále si u nás nyní vojáci často pořizují maskáčové kalhoty, protože armáda má už dlouho problém s tímto výstrojním materiálem. Nedaří se vysoutěžit maskáče, a když už ano, obvykle je kvalita mizerná,“ pokračuje obchodník.

Jak si to vysvětluje „Ono to souvisí s tím, jak jsou nastavena výběrová řízení do české armády. Vyhrává nejnižší cena za splnění podmínek tendru. Jenže armáda si jednak neumí dobře nastavit podmínky a jednak málo hodnotí kvalitu. Výsledkem je, že často vojáci dostanou šmejdy. Ale zase jsou levné,“ krčí Zendulka rameny.

Velkým trhákem mezi profesionály jsou i neprůstřelné vesty. V obchodech si kupují britské modely Warrior Raptor. Nejde o nijak levnou záležitost. Cena jednoho kompletu s tvrdou a měkkou balistikou se pohybuje kolem čtyřiceti tisíc korun. Pořizují si je především ti, kdo se chystají vycestovat do zahraničních misí.

Jako ve Vietnamu

Dohnala je k tomu údajná neschopnost ministerských úředníků a nákupčích pořídit kvalitní balistickou ochranu. Přitom právě vesty jsou pro vojáky v boji zásadní. České kontingenty působí i v Afghánistánu, Mali či na Sinaji, kde se situace rychle zhoršuje, a kvalitní balistická „skořápka“ může být nejdůležitější ochranou vojáka během případného napadení. Vesty používané dnes označují sami vojáci za nekvalitní a přežité. Při plížení se prý rozepínají a padají ze zad, navíc komplikují pohyb. Zádrhelem je i fakt, že materiálu končí životnost.

Podle Petra Vávry jde o zastaralý systém. Tvrdí, že dnes jsou primární hrozbou v konfliktech nikoli střely, ale jen jejich úlomky a střepiny z nástražných systémů. „Proto je nutné věnovat maximální pozornost ochraně proti střepinám. Voják by měl mít volbu vybrat si mezi ochranou a pohyblivostí podle toho, jaký úkol plní. Může si tedy obléct vestu v plné konfiguraci, nebo jen odlehčenou verzi. Musí však takové vybavení mít, a to nemá,“ vysvětluje Vávra, jinak také šéf vojenské výroby České zbrojovky v Uherském Brodě.

Ostré nasazení Požadavků na české vojáky přibývá, s kvalitou výstroje je to ale horší.

I z těchto důvodů ministerstvo obrany dlouhou dobu připravovalo nákup nových „balistik“. Zakázku nakonec díky nejnižší nabídnuté ceně získala právě Česká zbrojovka. Jenže ani jedna z 2291 objednaných neprůstřelných vest za 68 milionů dosud armádě nedorazila. Zpoždění je už téměř půl roku.

Kontrakt zůstal trčet na mrtvém bodě. Ministerstvo obrany tvrdí, že firma nedokázala zajistit požadovanou kontrolu jakosti látky, manažeři České zbrojovky zase obviňují státní inspektory z nerespektování zákonů. Kontrakt už prověřuje policie.

Neradostná realita se proto ještě víc zkomplikovala. Generální štáb dokonce poslal do všech českých a moravských posádek nařízení, aby shromáždily veškeré funkční vesty. Jinak by už armáda nedokázala zajistit balistickou ochranu pro své příslušníky vysílané do zahraničních operací.

A neprůstřelné vesty nejsou jedinou chybějící životně důležitou součástí výzbroje. Nákupčí už mají citelné zpoždění i v pořizování přileb. Těžko si představit vojáka v zahraniční misi bez ochrany hlavy.

Jenže ministerstvo obrany muselo zakázku za 115 milionů korun z loňského března zrušit. Nedorazila žádná nabídka. „Byť jsme vyzvali čtyři zájemce, kteří splnili kvalifikaci. Letos v březnu jsme proto vyhlásili novou zakázku na pořízení přileb na léta 2016 až 2018,“ popisuje mluvčí ministerstva obrany Jana Zechmeisterová. Nový tendr vrcholí právě nyní, do konce května by měl resort vědět, jaké jsou konkrétní nabídky.

Petr Vávra dodává, že přilby vycházejí z modelů používaných ve vietnamské válce. Nejsou prý kompatibilní s přístroji pro noční vidění a vojáci si stěžují na nepohodlí.

Peking chce bez Rusů vytvořit alianci zasahující do Střední Asie. Čtěte: Číňané v ofenzivě

Obrana přidá

I přestože loni ministerstvo obrany do nákupu nové výstroje vložilo něco přes 370 milionů korun, výdej ze skladů stále drhne. Díra je mnohem hlubší a spolyká ještě mnoho stovek milionů. „Pokud půjde pořizování výstroje dle plánu i v tomto roce, bude moci do budoucna dojít k postupnému rušení stávající regulace výdeje výstrojních součástek,“ věří Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení ministerstva obrany. Jedním dechem ujišťuje, že výbavu pro nové rekruty armáda zajistila.

Během roku 2016 chce resort na tyto nákupy dát ještě více, a to 681 milionů korun, v plánu je pořízení kalhot, sukní či kabátů. Aby obrana nemusela pokaždé soutěžit znovu a aby si zajistila průběžné dodávky, uzavřela s výrobci několik dlouhodobých rámcových smluv.

Ani tak se ale armyshopy nemusejí bát, že by přišly o zákazníky z řad profesionálů. Do bojových oblastí, kam budou pravděpodobně stále častěji čeští vojáci vyrážet, je potřeba nadstandardní výstroj. A tu, jak tvrdí, v posádkových skladech zatím stejně nenajdou.

Výstrojní armádní sklady už řadu let připomínají vybrakované obchody. Na výběr toho příliš není. Vojáci měli během kalendářního roku povoleno vyzvednout si maximálně jedno balení ponožek, jednu košili, jedno triko, dva polní stejnokroje či jedny pracovní boty.

Čtěte dále:

Armáda nakoupí radary za 4,1 miliardy

Stíhání zbrojaře Musely v kauze MUS bude přerušeno, trpí poruchou