Zbývá uklidit úvěry za 140 miliard
Zhruba před dvěma třemi lety prohlásil tehdejší šéf bankovního dohledu Ota Kaftan, že český bankovní sektor je v zásadě zdravý a konsolidovaný. Své tvrzení opíral o fakt, že největší problémy s malými bankami byly již v té době v závěrečné fázi řešení a velké banky vypadaly na první pohled skutečně celkem zdravě. Tvořily sice poměrně velké rezervy, nicméně i nějaký ten kladný zisk.
Jak relativní mohou být slova. Ještě před necelým rokem, kdy začali někteří odborníci upozorňovat, že Česká spořitelna a Komerční banka budou stát naši státní kasu tolik co pět Agrobank dohromady, považovala je většina ostatních za blázny a zh ýralé pesimisty. Nedokonalá práce v řízení rizik, špatná legislativa a hluboce podlomené zdraví české ekonomiky ale vykonaly své.
A tak jsou nyní pro jednání vlády připraveny dokumenty, ze kterých je zřejmé, že bez očištění obou velkých bank od špatných úvěrů jsou řečené peněžní domy de facto neprodejné. Celková nominální hodnota těchto úvěrů přesahuje sto miliard korun - kolem os mdesáti miliard u Komerční banky a šedesáti miliard u České spořitelny. Číslo poměrně šokující.
A to i pokud vezmeme v úvahu, že Konsolidační banka, která by v očistě hrála zřejmě hlavní roli, by přejímala tato aktiva s diskontem, daným výší vytvořených rezerv. Její faktický závazek by tak mohl být zhruba poloviční. Navíc jsou tyto úvěry samozřejmě kryty zástavami, které se snad časem podaří rychleji realizovat. Rovněž není stoprocentně jasné, že o všechny tyto úvěry se bude muset postarat stát, respektive Konsolidační banka. Některé metody čištění úvěrového portfolia můž e samozřejmě použít banka bez pomoci státní kasy.
Co je ale nad slunce jasnější: kvalitní investor, který by státní podíl byl ochoten koupit, posílí kapitál těchto bank pouze v jediném případě. Bude-li přesvědčen, že jeho peníze půjdou na rozvoj banky, a nikoliv na pokrytí minulých ztrát daný ch špatnou legislativou, špatnou ekonomikou a chybnými rozhodnutími předchozího managementu. Zjednodušeně tedy lze říci, že obě banky se podaří dobře prodat pouze tehdy, budou-li očištěny od většiny nekvalitních úvěrů.
Jak veřejnost, tak například Konsolidační banka, stejně jako státní rozpočet, který již v současné době dostává takové lekce, že připomíná asi nejvíc starou utahanou prostitutku, budou muset ještě pár čísel vydržet. Již problémy s malými banka mi a následné vyklizení Augiášova chléva stály kolem dvou set miliard korun. Další dávka bude tentokrát „pouze zhruba poloviční, ale o to méně plánovaná. Přitom očista od špatných úvěrů bude sice rozměrově největší, nicméně není a nebude jediným krokem, který musí vláda před úspěšným prodejem spořitelny a Komerční banky učinit.
Před pádem do zóny neplnění základních ukazatelů, jež vyžaduje centrální banka, zachraňoval stát už na konci minulého roku Českou spořitelnu. Tehdy musel přikročit jak k posílení základního jmění, tak k očištění od části špatných úvěrů. Že tento proces nebyl koncepční, nýbrž jen záchranou na poslední chvíli, dokládá nejlépe přístup Evropské banky pro obnovu a rozvoj, která dodnes nepřikročila k účasti na navýšení kapitálu spořitelny. Stále čeká, až jí vláda předloží jasnou strat egii dalšího ozdravení a přípravy na privatizaci. Pokud se tak nestane do konce srpna, kdy skončí poslední kolo úpisu nových akcií, zaplatí celé navýšení, a tedy za vlastní liknavost a nekoncepčnost, zase jen stát a s ním všichni daňo ví poplatníci.
Komerční banka se ocitne v obdobné situaci koncem letošního roku. I jí bude muset stát pomoci posílením kapitálu a očištěním od špatných úvěrů.
Pro vládu tak bude proces privatizace České spořitelny a Komerční banky vlastně prvním skutečně velkým úkolem, na kterém se bude moci předvést. S trochou nadsázky jej lze označit za Armagedon, soudný den, který ukáže, zda vláda má dostatek sch opností prodej obou peněžních ústavů provést, a tedy skutečně vládnout.
Nepůjde jen o odvahu, s níž bude muset přistoupit k čištění portfolií obou peněžních domů, ale i o reálný stav ekonomiky, který této akci nijak nepřeje. Konsolidační banka totiž bude zhruba za měsíc dva stát před velkým úkolem revitalizace, která pro ni bude jistě velmi náročná. A do toho by mělo přijít odkupování špa tných úvěrů od bank, jehož objem bude pro běžného občana prakticky nepředstavitelný. Zvlášť ve světle toho, že u nás panuje povědomí udržované především premiérem Zemanem, že bankovní sektor nás jako daňové poplatníky stál již dost a dost. Kdo Zemanovi uvěřil, že do bank už nepůjde ani koruna, bude si zřejmě připadat jako v jiném světě.
V jiném světě bychom se ovšem mohli skutečně ocitnout v případě, že soudný den vlády nedopadne dobře a privatizace zkolabuje. Pak totiž půjde o Armagedon i pro celý bankovní sektor, a tím celou ekonomiku. Zbabraná privatizace ba nk by se na ní zřejmě velmi krutě podepsala. Navíc v tomto případě by nebylo rychlé cesty k záchraně, investory totiž nejde pustit zpátky jako film.
