Hlasy čtenářůTak jsem po dlouhé době navštívil libereckou radnici, kde jsem měl domluvené jednání. Když jsem se ke krásné historické budově blížil, ještě jsem netušil, jaký šok mě čeká. Po vstupu jsem měl pocit, že jsem se vrátil zpět o 400 let, tedy do dob, kdy si feudální vládci stavěli nedobytné hrady, aby byli uchráněni před vetřelci - tedy jak cizími, tak domácími.
Hlasy čtenářů
Tak jsem po dlouhé době navštívil libereckou radnici, kde jsem měl domluvené jednání. Když jsem se ke krásné historické budově blížil, ještě jsem netušil, jaký šok mě čeká. Po vstupu jsem měl pocit, že jsem se vrátil zpět o 400 let, tedy do dob, kdy si feudální vládci stavěli nedobytné hrady, aby byli uchráněni před vetřelci - tedy jak cizími, tak domácími. Na radnici v Liberci to totiž funguje naprosto stejně.
Hned za vchodem jsou schody přepaženy skleněnými přepážkami opatřenými po stranách turnikety, aby „ti otravové“ mohli občas dovnitř a též ven. Před skleněnou zábranou hlídkoval ozbrojený strážný. Každý návštěvník musí nejdříve vstoupit do takzvané recepce, kde po něm dvě jedovaté recepční požadují předložení občanského průkazu. Nehorázná drzost. A to vynechám fakt, že tento požadavek je v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů.
Vstup do veřejné budovy, která je určena na poskytování služeb občanům, se tváří jako nedobytná pevnost. Občané jsou tak pasováni do role otravů a otrapů, kteří nejsou vítáni a před kterými se musí vrchnost náležitě ochránit.
