Šéf centrální banky založil stranu a vyhrál volby
Einars Repše může být s trochou nadsázky označen za „lotyšského Václava Klause“. S tím rozdílem, že Repše by nyní mohl být na počátku své velké politické kariéry. Politika, který dovedl svou liberální stranu Nový čas k vítězství v nedávných lotyšských parlamentních volbách (5.října), a stal se tak nejvážnějším kandidátem na post premiéra, doprovázejí kontroverzní hodnocení: na jedné straně rozhodný, cílevědomý muž, který se vyznačuje jasným, strukturovaným myšlením a chlubí se pověstí otce stabilního lotyšského finančního systému, na druhé straně arogantní, umíněný a egocentrický.
Jednačtyřicetiletý Repše byl do prosince minulého roku šéfem lotyšské centrální banky, v jejímž čele stál deset let. Z tohoto postu odešel právě proto, aby založil vlastní stranu Nový čas a změnil politickou scénu Lotyšska. Ve volbách tato strana získala 24 procent hlasů a 26 křesel ve stočlenném parlamentu, jehož název – Saeima – připomíná polský Sejm. Repše zatím kráčí od vítězství k vítězství. Pozorovatelé oceňují, že v devadesátých letech zvládl přechod od rublu k lotyšskému latu, dokázal obhájit přísnou měnovou politiku, a vytvořil tak předpoklady k tomu, aby Lotyšsko loni dosáhlo hospodářského růstu 7,6 procenta. To je nejvíce v celém regionu.
Pan Čistý.
Ačkoliv ze všech ukazatelů vyplývá, že si lotyšská ekonomika vede poměrně dobře, Repše hodlá zemi zachránit před katastrofou. Zaměřil se totiž na to, co dnes Lotyše trápí nejvíce – na korupci. Té vyhlásil nesmiřitelný boj. V předvolební kampani sliboval, že v jeho vládě zasednou pouze neposkvrnění a čestní lidé a sám se prezentoval svýma „čistýma rukama“. Tuto pověst mezi jeho voliči zřejmě nezkalil ani Repšeho požadavek, aby mu země kompenzovala odchod z centrální banky do politiky částkou 500 tisíc latů (zhruba 900 tisíc eur). Tyto peníze by ostatně využil k „čestným“ politickým účelům a jeho žádost byla veřejná a transparentní…
Nakonec ovšem šéf vítězné strany posiloval svou image pana Čistého i tvrzením, že Nový čas vybral na volební kampaň pouze 270 tisíc latů, což je mnohem méně, než měly k dispozici dosavadní vládní strany. Na rozdíl od nich se Einars Repše nepouštěl do bombastické reklamní kampaně. Zdůrazňoval, že odmítal peníze od lidí, které neznal, a jména všech dárců zveřejnil na internetu.
Repšeho mnozí občané považují za poslední naději v boji proti korupci. „Lidé opravdu chtějí věřit, že tu je někdo, kdo dokáže zemi zachránit,“ říká politický komentátor Karlis Streips (podle citace agentury AP).
Přísahy v kostele.
Einars Repše se před volbami prosazoval řadou netradičních kroků. Požadoval, aby kandidáti Nového času přísahali v kostele věrnost své straně a zemi. V rozporu s dosavadními lotyšskými tradicemi se snažil co nejvíce dostat do kontaktu s voliči, klepal na jejich dveře a potřásal si s nimi rukama.
Kromě boje proti korupci bývalý šéf centrální banky sliboval, že zlepší výběr daní, sníží jejich výši, bude prosazovat školné a držet vyrovnaný rozpočet.
Repše se nezastavil ani před výroky, které byly evidentně daleko od reality. Tvrdil, že jeho strana získá více než polovinu poslaneckých mandátů, a vytvoří tak jednobarevnou vládu. Někteří pozorovatelé označili jeho slova za prázdnou rétoriku a zpochybňovali proklamovanou Repšeho rozhodnost. Bývalý premiér Ivars Godmanis upozorňuje, že je rozdíl mezi rozhodností ve chvíli, kdy politik slibuje, a ve chvíli, kdy už má provádět reformy. Repše teprve musí své záměry prokázat.
Nebezpečná paličatost.
Nejvíce pochybností ovšem vyvolává Repšeho tvrdohlavost. Sám vůdce dnes nejsilnější strany se ovšem snaží přesvědčovat, že tvrdolhlavý není. V rozhovoru pro Lotyšský rozhlas prohlásil, že bude naslouchat co nejširšímu okruhu poradců a že neopomene žádný rozumný návrh.
Lidé, kteří ho znají, nicméně tvrdí, že Repšemu chybí sebekritika i schopnost dojednávat kompromisy. Velmi ostře to vyjádřila Anita Brauna, komentátorka deníku Diena, v rozhovoru pro list Baltic Times: Bývalý guvernér má komplikovaný vztah k demokracii. V této souvislosti poukázala na Repšeho prohlášení, že premiér by měl mít právo vyhodit kteréhokoliv úředníka. „V bance mohl být trochu autoritářský, ale to nemůžete dělat jako premiér,“ uvádí Anita Brauna.
Polský list Gazeta Wyborcza připomněl, že Repšeho kariéra v centrální bance není zcela bez poskvrny. V roce 1995 zbankrotovala banka Baltija, v níž měla uložené peníze více než polovina Lotyšů. Tehdejší guvernér údajně o problémech banky věděl předem, ale nijak nezasáhl.
Celkově ovšem – pokud jde o působení v čele centrální banky – v hodnocení odborníků jednoznačně převažují klady nad zápory. Repše přitom svých úspěchů dosáhl, aniž by měl jakékoliv ekonomické vzdělání. Původem je fyzik a elektrotechnický inženýr a tomuto oboru se také věnoval do doby, než v osmdesátých letech vstoupil do politiky a zapojil se do hnutí za lotyšskou nezávislost. Díky tomu se později stal poslancem a pak - ve třiceti letech - guvernérem centrální banky. Repše říká, že se v ekonomice vzdělával četbou západních učebnic a finančních stránek novin. Kromě toho mu ještě musel zbýt čas na pozoruhodné záliby – malování aktů a pilotování letadla.
Fixní kurs je nejlepší.
Einars Repše se jako guvernér centrální banky rozhodně držel strategie pevného kursu, kterou třeba Česká národní banka zavrhla. Lat byl do konce jeho působení v bance – a nadále je – fixován na jednotku SDR, jejíž výše vychází z koše mezinárodní měn. Zatímco představitelé ČNB považují Mechanismus směnných kursů (ERM-2), do něhož by se koruna měla zapojit po vstupu Česka do Evropské unie, za rizikový, Repše má k podobným obavám daleko. Přechod od nynějšího kursového zakotvení lotyšského latu k ERM-2 spíše vítá.
„Lotyšsko dosáhlo cenové konvergence, pokud jde o skupinu mezinárodně obchodovaného zboží,“ vysvětloval Repše ještě jako guvernér v jedné přednášce na půdě Evropské centrální banky. Tvrdil, že nominální fixní směnný kurs pomáhá udržovat ceny tohoto zboží stabilní a umožňuje lotyšským exportérům konkurovat na mezinárodním trhu. Reálný směnný kurs se pak mírně zhodnocuje růstem cen neobchodovaného zboží. „Naši strategii fixovaného směnného kursu považujeme za optimální pro Lotyšsko a nezměníme ji do našeho vstupu do Evropské unie,“ prohlásil Einars Repše.
O mnohém v lotyšské ekonomice vypovídá i to, že centrální banka pod Repšeho vedením odmítla přechod od fixace na SDR k fixaci na euro. Tehdejší guvernér ukazoval, že to má naprosto logický důvod: „Podíl Evropské unie na celkovém obratu lotyšského zahraničního obchodu vzrostl z 30 procent v roce 1993 na 60 procent v roce 2000. Země eurozóny se však podílí pouze 36 procenty.“ Mezi významné lotyšské partnery totiž patří Británie, Švédsko a Dánsko, tedy země Evropské unie, které euro dosud nezavedly.
Roztříštěná scéna.
Jako politik se nyní Einars Repše stal vůdcem vítězné strany, ale na lotyšské roztříštěné politické scéně to vůbec nebude mít snadné. Druhá ani třetí nejsilnější politická formace zatím pro Nový čas nejsou příliš nadějnými spojenci. Svaz Za lidská práva v jednotném Lotyšsku, který ve volbách obsadil druhé místo, zastupuje především rusky mluvící část obyvatel, obhajuje levicové myšlenky a pro Repšeho je nepřijatelný tím, že v něm vládnou bývalí pro-moskevští komunisté. Na třetí místo se probojovala konzervativní Lidová strana, jež by sice měla mít k Novému času názorově blízko, ale problémem je osobní nevraživost stranických vůdců.
Einars Repše se proto s nabídkami spolupráce obrací spíše na menší formace – silně křesťanskou První stranu, sdružení Rolníků a Zelených a nacionalistickou stranu Za vlast a svobodu. Takto různobarevné spojenectví by však mohlo mít velké trhliny. Zatímco Repše jednoznačně podporuje vstup do Evropské unie a NATO, rolnické sdružení se netají svou euroskepsí.
