Amatérismus České televize při komunikaci se zákazníky odsoudila těsná většina ředitelů
Zvolila Česká televize dobrý způsob vymáhání poplatků?
- ano 29,4 %
- ne 54,6 %
- nevím, nemám názor 16,0 %
Není to jen tím, že se jedna z dotazovaných manažerek stala obětí přehmatu České televize a veřejnoprávní médium po ní chce peníze, které neměla příležitost zaplatit. Není to jen arogantním vyzněním dopisu neplatícím koncesionářům a otazníky kolem výběru vymahatelské firmy, a dokonce ani tím, že Česká televize svou pozorností zatím nepoctila ty, kteří nikdy nic neplatili a začínat nehodlají. Je to vším dohromady. Proto více než polovina respondentů pravidelné ankety týdeníku EURO považuje postup televize za břídilský.
Následuje příběh jako z Černých ovcí: „Naše rodina dostala od České televize upozornění, že máme doplatit necelých 400 Kč. Poplatky platíme přes SIPO. Asi třikrát se nám stalo, že jsme byli dlouhodobě v zahraničí a nemohli jsme je zaplatit v termínu. Osobně jsem vždy zavolala na Českou poštu a domáhala se možnosti částku vyrovnat. Bylo mi řečeno, že to není možné. U plynu a elektřiny nám bylo vše doúčtováno, protože jde o zálohy. Když jsem se ptala, co s poplatky za televizi a rozhlas, nebyl mi nikdo schopen odpovědět, jak to udělat. Nyní je nám účtováno pravděpodobně navíc nějaké penále. Jsme všichni pracovně hodně vytížení a představa, že si někde ověřuji, za kdy to je, a ještě za to platím 38 korun za minutu, je pro nás nepřijatelná.“
Tón rozeslaného dopisu a vysoká cena za minutu hovoru na infolince vyvolaly odpor nejen u koncesionářů, ale také u účastníků Manažerského barometru. „Bylo to špatně připravené, špatně provedené a především špatně komunikované směrem k veřejnosti. Takže nakonec Česká televize vypadá jako arogantní, necitlivý moloch bez úcty ke svým zákazníkům,“ soudí jeden z manažerů. Reakce kolegů jeho pocity potvrzují. „Způsob mi připadá vyloženě nepřátelský, arogantní, jako bychom byli spíše rukojmí než zákazníci. Zvláště když byl namířen především proti těm, kteří se k placení již přihlásili, nikoli proti těm, kteří se jako plátci vůbec nezaregistrovali,“ uvádí jeden z nich.
Mnoho respondentů zaujalo schéma televizní akce. „Podle čeho byla vybrána vymahatelská firma, jaké měla v podobných akcích reference a kolik peněz by z takové akce skutečně bylo připsáno na její účet?“ ptá se jeden ředitel. Jiný manažer míní, že „způsob vymáhání je nestandardní a zavání malou domů pro firmu, která ho organizuje“. Možné vysvětlení nabízí další příspěvek: „Nešlo o nic jiného než donutit občany, aby telefonovali na placenou linku. Proč nebylo v dopise uvedeno, za jaké období občané dluží? Proč byly pohledávky odprodány za celou částku včetně poplatku z prodlení? Co bude mít nový věřitel z toho, že se vymůže celá částka? Odpovědi jsou jednoznačné. Nový věřitel vydělá na telefonátech, které zaplatí občané navíc. Kdyby věděli, že dluh je starší tří let, úspěšně by uplatnili námitku promlčení a rozhodně by nevolali. Takto někteří zaplatili další peníze za telefon, ti, co dluží nepromlčitelnou pohledávku, ji zaplatí bez volání, a ti, co neplatí nikdy nic, budou v této praxi pokračovat. Takže jde jen o to, aby se volalo, i když zbytečně. Je to tak závažné pochybení, že by Janeček i Lambert měli odstoupit.“
Mezi respondenty Manažerského barometru se našla téměř třetina těch, již s tvrdým vymáháním poplatků souhlasí. Někteří by přitom přivítali daleko časnější reakci: „Všechny dosavadní managementy ČT měly být pranýřovány, nikoliv však pro způsob vymáhání dlužných částek, ale protože doposud nikdo nic nevymáhal.“ Jiní z nich přesto neopomněli České televizi vytknout jeho podobu. „ČT zvolila dobrý způsob - tedy plán je správný, i když nedomyšlený a nedopracovaný. Provedení pak amatérské,“ odpověděl jeden ředitel. V podobném duchu zní i další názor: „Výhrady mám k nedbalé přípravě. ČT měla nejprve důkladně prověřit, zda její databáze neplatičů je opravdu v pořádku. Možná by se včas ukázalo, že televize sama nemá pořádek ve svých financích a systém platby koncesionářských poplatků přes SIPO není bez závad.“
Česká televize se 18. května omluvila za necitlivý přístup k dlouhodobě platícím koncesionářům, „negativně zhodnotila“ placené linky a zavedla bezplatnou informační službu na internetu. Tím by to sice mohlo skončit, ale nemělo by. Pár manažerů se totiž zamyslelo nad samotnou existencí poplatků a jeden z nich navrhl jednoduché řešení: „Vhodnější by bylo poplatek zrušit a financovat televizi prostřednictvím státního rozpočtu. Podle definice by se měl týkat prakticky všech občanů a patrně i všech firem, a proto se domnívám, že nejčistší by bylo platit veřejnoprávní televizi přímo z rozpočtu. Televize stejně lobbuje u zákonodárců a platící fyzické i právnické osoby nemohou výši poplatků ovlivnit. A to je velmi neefektivní způsob jak financovat veřejnoprávní média.“
Odpovídalo 119 manažerů
