Lepší než prosadit si svou je domluvit se k oboustranné spokojenosti Výsadou úspěšných je i umění správně jednat s lidmi. Platí to jak v pracovním procesu, tak iv soukromém životě. Bát se vyslovit svůj názor nebo naopak snaha prosadit ho za každou cenu bez ohledu na způsob, ke zdárnému cíli většinou nevede.
Lepší než prosadit si svou je domluvit se k oboustranné spokojenosti
Výsadou úspěšných je i umění správně jednat s lidmi. Platí to jak v pracovním procesu, tak iv soukromém životě. Bát se vyslovit svůj názor nebo naopak snaha prosadit ho za každou cenu bez ohledu na způsob, ke zdárnému cíli většinou nevede.
Jednání na úřadech jsou noční můrou snad každé z nás. Někdy dokonce dlouho před tím přemýšlíme, co řekneme a jak se budeme tvářit. Přesto existují lidé, kteří dokážou, aby jim tolik obávaní úředníci zobali z ruky. Jak to dělají? Odpověď je jednoduchá. Mají dar efektivně komunikovat. Poníženě neprosí, nehádají se, a přece dosáhnou cíle. Nebo právě proto?
Jsem taková, jaká jsem
Bohužel, ne všechny máme to štěstí narodit se s neodolatelným šarmem a záviděníhodnou dovedností bravurně zvládat interpersonální vztahy. Naučit se správnému jednání není vůbec snadné a vyžaduje dlouhodobé úsilí, ale nejedná se o věc nemožnou. Existují nejrůznější kurzy a školení, kde se můžeme zdokonalovat pod odborným vedením. Metoda, jejíž zvládnutí je pro efektivní komunikaci velmi důležité, se nazývá asertivita. Do češtiny se obvykle překládá jako přiměřené sebeprosazování. Nejde však o sobecké chování neohlížející se na city, přání a práva lidí kolem nás. Naopak. Asertivně vystupující člověk dobře ví, co od života chce a zná svoji hodnotu, ale také respektuje názory ostatních. Je ochoten naslouchat a přistoupit na kompromisy. Základem zdárného zvládnutí této techniky je rozumět si a být sám sebou. Nemá smysl předstírat, že jsme někým, kým nejsme. Dříve nebo později se to totiž může obrátit proti nám.
Umění sdělit své přání
Nejen ve světě obchodu a podnikání se musíme naučit jasně sdělit, co máme na srdci. Asertivní osobnost nemá problém lehce, bez napětí navazovat kontakt s neznámými lidmi, zdvořile požádat o laskavost, otevřeně přijmout oprávněnou kritiku nebo obratně reagovat na tu neoprávněnou. Upřímnost, otevřenost a pozitivní přístup jí pomáhají efektivně řešit konflikty a odmítat to, co je pro ni nepřijatelné. Jedinec, jenž tuto schopnost nemá, se uchyluje buďto k manipulativním či agresivním útokům, nebo je ke svému osudu zcela pasivní.
Být dokonalou vedoucí
Kromě vynikajících manažerských schopností to znamená mít kouzelnou moc vytvořit kolem sebe pohodu a dokázat svým optimizmem ostatní motivovat. T akováto žena (stejné pravidlo platí i pro muže!) musí umět své požadavky jasně formulovat a zároveň dát spolupracovníkům najevo, že její dveře jsou vždy otevřené novým podnětům a nápadům. Když kritizuje, činí tak výhradně mezi čtyřma očima, ale uznání nezapomene projevit veřejně. Na každém kroku povzbuzuje a nezapomíná na to, že podřízení mají kromě práce také rodinu, přátelé a koníčky. Představte si však situaci, kdy šéfka na poslední chvíli žádá podřízeného, aby zůstal přes čas. Ten argumentuje tím, že by zůstal rád, ale jeho sedmiletá dcerka má zrovna vystoupení v hudební škole. Navrhuje možná řešení. Po skončení vystoupení se vrátí a práci dodělá, nebo přijde zítra o něco dříve a vyřídí potřebné záležitosti. Moudrá a asertivně jednající vedoucí přistoupí na kompromis a bude s jedním z rozumných návrhů souhlasit. Naopak agresivní nadřízená bude trvat na tom, aby pracovník zůstal a svou práci dokončil. T ím možná dosáhne okamžitých výhod, ale v dlouhodobé perspektivě ztrácí na plné čáře. Místo respektu a uznání vzbudí ve svém kolegovi negativní emoce a nechuť spolupracovat. Sobeckostí a nezájmem ho dříve nebo později přinutí poohlídnout se po novém zaměstnání a možná tak připraví firmu o cenného odborníka. Důležitým předpokladem úspěšné firmy je dobře fungující pracovní tým. Nadřízení ovšem velmi často využívají ochoty svých spolupracovníků. Jakmile nastane potřeba vykonat práci navíc, přidělí úkoly tomu, o kom vědí, že je neodmítne. Vstřícnost přitom považují za zcela samozřejmou a mnohdy zapomínají na odměnu i uznání. Aniž by si to častokrát uvědomovali, manipulují s podřízenými a jsou-li jednoho dne odmítnuti, cítí se neprávem naštváni.
Pozor na řeč těla
Abyste působili sebevědomým dojmem, musíte tak působit celkově. Nestačí jen pronesená slova. Mnohem důležitější než to, co říkáte, je, jak to říkáte. Sklopený pohled, nevýrazná gesta, bojácný hlásek, nezřetelná a nesrozumitelná výslovnost dávají najevo nejistotu a napětí. Rozčílený nebo naopak ironický tón v hlase, přísný pohled a nepřiměřené až výbojné rozmachování pažemi signalizuje agresivitu. Na druhou stranu uvolněný a věcný projev, kdy mluvíte jasně a intonací jemně podtrhujete to, co je důležité, zdůrazňuje vaše odhodlání a sebejistotu. Neútočná, přímá gestikulace a vlídný pohled z očí do očí patří tomu, kdo je si vědom svých kvalit a cílů, ale respektuje i názory ostatních. Nasvědčuje otevřený přístup k diskuzím i kompromisům.
Říci ne není zločin
Kolikrát je vám nepříjemné odmítnout laskavost? Jednou je to sousedka, která už po stopadesáté potřebuje pohlídat dítě. Podruhé je to bratranec, který si znova o víkendu nutně potřebuje půjčit váš vůz. Pak je to kolega, kterému dneska teče boiler, zítra topení a opět vás prosí, abyste za něj v práci zaskočila. Kolikrát na úkor svého soukromí a toho, co byste si vy skutečně přála, pomáháte jiným? Kde končí vlídnost a začíná manipulace? Je důležité uvědomit si, že nikdo se nezavděčí všem. Ani to nezkoušejte! Ať děláte, co děláte, nenastane den, kdy vás budou mít všichni stejně rádi. Mnohem podstatnější je naučit se naslouchat svým přáním a citům a stát se nezávislou na vůli ostatních. Neustálé obavy, že zraníte city toho či onoho, nesplníte-li očekávaní, mohou vést ke ztrátě identity a k vlastnímu pochybování o tom, co si doopravdy od života přejete. Naučit se říci ne je velmi důležité. Příště, až vám kolega celý nešťastný zavolá, jednoduše řekněte: „Mám takový pocit, že v poslední době toho chceš po mně příliš. Nezlob se, ale mám dost svojí práce.“ A je to! Své rozhodnutí nemusíte omlouvat, ospravedlňovat nebo blíže vysvětlovat. Možná, že se bude dotyčný vztekat, možná, že vám práskne telefonem a bude po kanceláři vykládat, co jste to zač! Možná, že vás bude přemlouvat, snad zahraje i na tenkou citovou strunu. Nikdo ale nikomu není povinován dělat obětního beránka a rozhodnout se komu a kdy vyjít vstříc je svobodnou volbou každého z nás. Říkat ne může být nepříjemné a stresující, ale čím rychleji se to naučíte, tím dříve se přestanete rozptylovat zbytečnostmi a získáte prostor soustředit se na to, co je skutečně důležité.
