Polovině českých výrobců tkanin hrozí zánik
Textilní průmysl loni zaznamenal další ztráty. Předběžné výsledky zveřejněné Asociací textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK) uvádějí, že tržby domácích textilek se propadly zhruba o deset procent na 49 miliard korun. Ze 40 největších českých textilních podniků se 36 snížil obrat, některým až v desítkách procent. Tuzemští výrobci oděvů na tom nebyli o moc lépe, jejich šestnáct miliard korun tržeb znamená meziroční pokles asi o šest procent. Ani letos se však oživení nechystá. Tržby českých textilních maloobchodů za první kvartál 2003 meziročně klesly o 4,5 procenta a ani zahraniční poptávka nejeví výraznější známky oživení. „Obrat k lepšímu by mohl nastat v roce 2004 v souvislosti s konjunkturou ve Spojených státech,“ doufá viceprezident ATOK Jiří Kohoutek. Evropské konkurence se Kohoutek nebojí, od vstupu do Evropské unie očekává spíše pozitivní vliv na textilní i oděvní výrobu. Ovšem existuje nebezpečí, které by mohlo naděje českých textiláků na lepší časy zhatit. K 1. lednu 2005 by měla Evropská unie zrušit veškerá omezení chránící její oděvní a textilní trh.
Exportní závislost.
Vůči Česku unie neuplatňuje dovozní omezení od roku 1997. Ovšem Kohoutek připomíná, že mnoho ostatních, zejména rozvojových, zemí, se musí při vstupu na unijní trh potýkat s více než čtyřmi stovkami dovozních kvót. Pokud by Evropská unie vůči těmto zemím zrušila dovozní restrikce, uvolnila by prostor konkurenci, která by pro české výrobce mohla být zhoubná.Český textilní průmysl má totiž jeden zásadní problém: silnou exportní závislost. Po prudké liberalizaci obchodu textilem a oděvy v roce 1993 následovalo zhroucení tuzemského trhu a čeští výrobci museli hledat odbyt jinde. Na vývoz směřuje asi 70 procent veškeré domácí oděvní a textilní výroby, tedy zboží za víece než 46 miliard korun. Z toho jde dalších 70 procent (zboží za 33 miliard), do zemí unie, přičemž hlavním vývozním teritoriem je sousední Německo. Němci jsou zdrojem obživy pro velkou část nejen českých, ale i polských, slovinských či rumunských textiláků.
Cesta s kopce.
Josef Adamíček z německého odborného týdeníku TextilWirtschaft odhaduje počet textilních dělníků ze střední a východní Evropy, kteří jsou závislí na německé poptávce, na více než sto tisíc. Mnoho z nich by ovšem mohlo být v krátké době bez práce. Evropský textilní i oděvní průmysl prochází již řadu let tvrdou redukční dietou, která postihla i Česko. Těsně před sametovou revolucí pracovalo v českých výrobnách textilu a oděvů kolem 250 tisíc lidí, dnes je to zhruba 100 tisíc. A to Češi nedopadli až tak špatně. Východoněmečtí textiláci zaplatili za měnovou emancipaci daleko vyšší cenu: v současnosti je zaměstnanost v odvětví přibližně na osmi procentech stavu z roku 1989.
Liberalizace unijního trhu počátkem roku 2005 pravděpodobně nastartuje další kolo snižování počtu zaměstnanců i výroby v Evropské unii a na dodavatelských trzích. „Při nesrovnatelné kvalitě jsou Asiaté o čtvrtinu až polovinu levnější. Míru liberalizace trhu unie je tedy nutné důkladně zvážit,“ domnívá se Kohoutek.
Za pravdu mu dávají výsledky malé zkoušky, kterou evropští regulátoři loni učinili. Zrušení dovozních kvót pro asi dvacet druhů textilních výrobků z Číny mělo dramatické následky. „Ceny těchto výrobků se během jediného roku propadly na čtvrtinovou úroveň a Asiaté zabrali přes 80 procent trhu,“ varuje Adamíček. „Ceny asijských výrobců jsou často nižší, než je hodnota výchozích surovin. Nejde jen o nižší mzdové náklady, ale i nulové výdaje na ekologii či dotace cen bavlny, které doma dostávají,“ dodává.
Trhy nepustíme!
Otevření unijního trhu pro levnou asijské konkurenci není zatím zcela definitivní. I když jde o závazek starý deset let, o jeho naplnění se stále ještě jedná ve Světové obchodní organizaci (WTO). „Do Evropské komise je nutné vyslat jasný signál, v tomto smyslu jsme již jednali s náměstky ministra průmyslu a obchodu Miroslavem Somolem a Václavem Srbou“, říká Kohoutek. Ovšem nejde jen o zájmy východoevropských zemí. Značné textilní kapacity jsou například v Řecku, Portugalsku a hlavně v Itálii. Neméně důležitý je také postoj Spojených států, které s liberalizací svého textilního trhu příliš nepospíchají. Přitom Kohoutek připomíná, že americký trh je mnohem méně otevřený než trh unie.
Slabinou procesu je také neochota rozvojových zemí otevírat vlastní trhy. „Na trzích rozvojových zemí existuje velká poptávka po zboží ze starého kontinentu. Určitá klientela je v nich ochotná platit vyšší ceny. Brazílie nedávno částečně otevřela svůj trh a kvóty pro evropský textil byly velmi rychle vyčerpány,“ uvádí Kohoutek.
Skutečností zůstává, že rozvojové země se připravují na velkou textilní ofenzívu. A při dobývání evropského trhu jsou velmi vynalézavé. Například když Číňané vyčerpali vlastní kvóty na dovoz textilu, začali dovážet přes Libanon. Další cestou je obejít množstevní omezení dovozu nesprávnou deklarací sortimentu.Tak se z dlouhých kalhot stanou na papíře kalhoty krátké s „chráničem kolen“.
