„Byla v Praze tři měsíce, zamilovala se tady, teď neví, jestli se vrátit do Číny, nebo zůstat, je zmatená. Hodně mladých Číňanů teď takhle jezdí na podobné výlety, je to docela běžná situace,” popisuje mi scénu producent filmu Ťiao Aj-min, se kterým natáčení zpovzdálí pozorujeme.
Pětačtyřicetiletý producent je ostřílený rutinér. Vystudoval malířství, pak šel do reklamy, přes kterou se dostal k filmu. Za posledních sedm let produkoval šest filmů. Nedělá si iluze, že tady vytváří nějaké velké umění. Zato ale dobře ví, že zamilovaný film natočený v romantických kulisách Prahy vydělá peníze.
„Film točí oblíbená režisérka, všichni ji znají a budou o ní mluvit. Hlavní mužský herec je také velmi populární, je to známý zpěvák, mladí po něm šílí. To už je dobrý začátek. Je lehké na takový film najít peníze. A pak to hlavní – film uvedeme na Valentýna. V Číně je to den, kdy v kinech vždy padají kasovní rekordy. Dokonce více než o Vánocích. Všechny páry půjdou ten večer do kina a na co jiného by šly než na film o zamilovaných,“ popisuje Ťiao Aj-min strategii, se kterou v Číně podle všeho uspěje.
Číňany přestal globální trh zajímat
Na to lze namítnout, že podobným stylem se přece točí filmy všude na světě: hlavní je sehnat velká jména a zbytek už doladí šikovný marketing. Jenže proč jsou potom americké filmy známé po celém světě, zato po většině těch čínských v Evropě nebo Americe neštěkne pes?
Více se dočtete v aktuálním vydání týdeníku Euro
Čtěte také:
Ateliéry Barrandov nespasil ani Ridley Scott. Studiu klesly tržby i zisk
