Asijský tygr v Česku

Jihokorejci jsou světoví hráči, se kterými je třeba počítat a od nichž se lze něco naučit

Jihokorejské značky, jako je Hyundai, Doosan, LG, Samsung, Hanjin, Sungwoo a další, se dostaly do povědomí zejména v posledních letech. Jedno mají společné – jsou to většinou rodinné koncerny a giganty. Výkony některých z nich lze srovnat s výkonem ekonomik států. V roce 2004 byl například výkon koncernu Samsung ve srovnání s nimi na 36. místě.

Expanze v roce 2006

Jižní Korea se řadí mezi asijské tygry. Po rozdělení Korejského poloostrova na konci druhé světové války na tom byla jihokorejská ekonomika hůř než mnohé africké země, přičemž Česká republika tehdy byla na opačném konci žebříčku. Dnes patří Jižní Korea výkonem své ekonomiky mezi prvních dvacet zemí na světě. Rozlohou je sice pouze o čtvrtinu větší než ČR, počet obyvatel a HDP však má zhruba pětinásobné.
V roce 2006 vzaly jihokorejské firmy ČR útokem. Tehdy se informace o jejich plánech zdály neuvěřitelné, po pouhých čtyřech letech je však třeba s nimi počítat. Největší expanze začala na jaře 2006. V té době se management koncernu Hyundai rozhodl vybudovat prozatím jediný evropský výrobní závod této automobilky v ČR. Toto jeho rozhodnutí však mimo jiné podpořily nemalé pobídky z české strany. Vzápětí se začalo s výstavbou rozsáhlého výrobního areálu v průmyslové zóně Nošovice, zahrnujícího kromě společnosti Hyundai i mnoho subdodavatelů jihokorejského původu – například Mobis, Glovis, Dymos, Hysco a další. Do blízkého i vzdálenějšího okolí Nošovic se pak „nastěhovalo“ několik dalších jihokorejských subdodavatelů automobilového průmyslu – například Sungwoo, I-ZONE, Plakor, Dongwon, Donghee či Daechang.

Střet kultur

Společnost Hyundai nebyla prvním jihokorejským investorem v ČR. Na začátku 3. tisíciletí sem v rámci joint venture s koncernem Philips vstoupil elektronický gigant LG. A poslední vývoj ukazuje, že Hyundai není posledním investorem z této země v ČR. Své aktivity v roce 2009 značně rozšířil akvizicí Škody Power i Doosan.
Nejvíce jihokorejských firem co do počtu i objemu je v současnosti na severní Moravě. Tato oblast se ve srovnání se západní částí ČR mimo jiné vyznačuje mnohem vyšší pohostinností, ale nižší přizpůsobivostí. O tom svědčí i nedávný článek o Ostravácích. Když se Korejci provozující v Nošovicích nedaleko Ostravy firmu Hyundai divili, proč uchazeči o práci neumějí anglicky, v Ostravě se říkalo: „Ať si najmou tlumočníky, když chtějí, ať pro ně robime!“
Je však problém jen v angličtině? Určitě nikoli. Ze zkušeností totiž vyplývá, že mnoho jihokorejských manažerů také nezvládá angličtinu brilantně. Rozdíl je především v kultuře, způsobu myšlení a zažitých vzorcích chování. Od Angličana, Němce, Itala či Řeka se očekává rozdílné chování. U těchto národností má však toto očekávání jasnější obrysy především díky jejich geografické „blízkosti“. Ta umožňovala a umožňuje získávat zkušenosti ze vzájemných setkání. Asijské národy však byly a jsou nejen geograficky, ale i kulturou a zvyklostmi vzdálenější. V realitě pak nastává „střet kultur“. A to nejen na různých diskusních fórech, jichž se účastní „nekorejští“ zaměstnanci jihokorejských firem. Jihokorejci většinou zastávají vyšší manažerské funkce téměř ve všech oblastech firmy a často je „stínují“ české protějšky s omezenou rozhodovací pravomocí. Podobně jako je tomu u dceřiných firem jiných nadnárodních koncernů i v případě jihokorejských musí zásadní rozhodnutí „posvětit“ mateřská společnost.

Respektování hierarchie

Z hlediska zaměstnanců spočívá nejvýznamnější rozdíl v tom, že Korejci jsou od školních let zvyklí na disciplínu a firma je pro ně zároveň rodinou. Běžně tráví v práci dvanáct hodin denně, a pokud je třeba něco dokončit, zůstávají i dlouho do noci. To naráží na tradiční české „od do“ a „dělám, za co jsem placen“. Česká loajalita k zaměstnavateli má meze. Není však tato houževnatost jedním z důvodů úspěchu jihokorejské ekonomiky? Během několika desítek let se totiž dokázala vyšvihnout prakticky z ničeho na horní příčky žebříčku ekonomik států světa. Podobnou „flexibilitu“ očekávají jihokorejské firmy i od svých dodavatelů, pokud jde o reakci na jejich požadavky – je třeba reagovat okamžitě.
V korejských firmách se respektuje hierarchie – co řekne nadřízený, je svaté. To Čechům zejména v nedávné minulosti rovněž nebylo cizí. Mají však své meze. Češi se častěji odváží se ozvat.

Ústní dohody

Asijské národy včetně Jihokorejců upřednostňují ústní dohody. Netrvají na tom, aby vše bylo „na papíře“. To se týká především různých dodatků a modifikací původních dohod. Chce-li někdo „papír“ dokládající dohodu, může jej dostat ve formě potvrzení podepsaného jednou stranou. Podpis písemné smlouvy na základě požadavku protistrany však neodmítnou. Jihokorejci jsou tvrdí vyjednavači. A lze u nich počítat s tím, že navržená cena nikdy není konečná, i když je sebelepší. Vždy se najde konkurence, která může nabídnout výhodnější. Jihokorejci jen obtížně chápou české „lpění“ na předpisech. Udělají, co je pro ně v dané situaci praktické a logické, a neřeší, zda to legislativa či jiná pravidla umožňují. Chce-li je někdo přesvědčit o změně, musí jim vysvětlit, v čem pro ně bude „povolený“ postup přínosem. Jak se těmto rozdílům vyhnout?
Jako při každé spolupráci je nutné se vzájemně respektovat. Pochopit cíle protistrany a snažit se najít způsob komunikace či řešení, které vyhovují oběma stranám. Při spolupráci s jihokorejskými klienty se osvědčilo začlenit Jihokorejce do týmu. V případě potřeby může překládat nejen z angličtiny do korejštiny, ale i chování klientů, a tím minimalizovat nedorozumění. A také radit, co se má v dané situaci dělat, čímž pomáhá udržovat dobré vztahy s klienty. Kulturní rozdíly je třeba se snažit překonávat. Jihokorejci jsou totiž světoví hráči, se kterými je třeba počítat a od nichž se lze lecčemu přiučit.