ASTMATICKÝ ZÁCHRANÁŘ

U n i p e t r o l

Když Unipetrol před třemi lety vznikal, byl vedle Chemapolu popelkou. Nyní je zřejmě dost silný na to, aby ho zachránil. Podobné nápady by však mohly být začátkem konce. Slibný rozjezd firmy, kterou odborníci podle nedávného hlasování o „Českých sto nejlepších (kde se Unipetrol umístil překvapivě na třetím místě hned za mladoboleslavskou Škodovkou a Investiční a Poštovní bankou) zjevně považují za naději domácího průmyslu, však v poslední době přibrzdily i některé vládní plány. Počítají s dokončením privatizace dceřiných společností do konce příštího roku a mateřského Unipetrolu do konce roku 2000. To všechno bez dalšího upřesnění.

Ministerský nesmysl

Tento způsob privatizace, při němž by jako první hledaly partnery dceřiné firmy, však zejména v Unipetrolu vyvolal řadu protestů. Podle jeho představitelů by znamenal konec holdingu.

Podle generálního ředitele Miroslava Téry má plán dvě základní chyby. „Je to technicky nemožné a na konci, až by došlo na mateřskou společnost, už by nebylo co prodávat, tvrdí.

Stát nemá v dceřiných společnostech žádný podíl, své podíly by tudíž musel na rozkaz shora prodávat Unipetrol. Tato krkolomná cesta je sice teoreticky schůdná - prostřednictvím svého dvoutřetinového podílu si může stát v této firmě vynutit cokoli - v navrženém termínu však prakticky neproveditelná.

„Celou tu dobu se snažíme vybudovat silnou skupinu, která bude konkurenceschopná alespoň v místním, tedy středoevropském měřítku, a nakonec zjistíme, že jsou tu plány na to, jak relativně silný holding opět rozbít, říká i finanční ředitel Radomil Štěpánek. Jednotlivé firmy, které letos zahájily rozsáhlý investiční program, by podle něho nebyly schopné schválené plány financovat. Podle vládních úředníků však není situace tak dramatická. „O privatizaci Unipetrolu dosud vláda nejednala, upozorňuje náměstek ministra průmyslu Ladislav Dvořák. Stát by si-ce podle něj dceřiné společnosti nabídl potenciálním investorům dřív než mateřský holding, umožnil by jim však nanejvýš navýšení majetku.

Nevyjasněná privatizace a dohady o jejím dokončení jsou však zjevně přinejmenším brzdou dalšího rozvoje firmy. „Vlastně už několik dnů nedělám nic jiného, než že úvěrujícím bankám a partnerům našich rozvojových programů vysvětluji, že tento plán není definitivní, uvedl minulý týden ředitel Štěpánek.

Dohady o dalším vývoji skupiny mají i další nepříznivé důsledky. Například akcie Unipetrolu, jejichž kurs nabral v polovině listopadu v souvislosti se zprávami o možném připojení některých firem Chemapolu příznivější směr, jdou od zveřejnění vládního návrhu privatizace zase dolů.

Sousto k zalknutí

Přestože ani představitelé Unipetrolu dnes nevědí, jak bude jejich firma vypadat za pár let, s návrhy na její přebudování se v poslední době doslova roztrhl pytel. O možnosti přesunu některých firem z krachujícího Chemapolu uvažují věřitelské banky Chemapol Group i jeho šéf Václav Junek. Vedení Chemapolu se podle jeho vyjádření možnosti přesunu některých průmyslových aktivit nebrání. „Tato spojení by mohla být za určitých podmínek výhodná pro obě strany, řekl. Převzetí některých firem Chemapolu se údajně nebrání ani Unipetrol. Ke shodě však sotva dojde. Představy obou stran jsou totiž značně rozdílné.

Zatímco banky a Chemapol by nejraději do Unipetrolu přesunuly všechny čtyři firmy AliaChemu (tedy Synthesii, MCHZ, Fatru a Technoplast), pro Unipetrol by byla podle představitelů holdingu zajímavá jen jedna z nich - Moravské chemické závody. Z nynějšího majetku Chemapol Group by ovšem Unipetrol stál ještě o podíl v kolínském Koramu a zájem má i o část neratovické Spolany.

Přestože v tomto případě by podle ředitele Téry byla dohoda možná, zatím se o ní nezačalo ani jednat. Požadované oddlužení či ozdravění přesouvaných firem je totiž podmíněno účastí státu. Ten se však zatím odmítá v celé kauze angažovat.

Podle představitelů Unipetrolu se firma nesmí stát žumpou, do níž by bylo možné odložit každý problémový podnik. V režii Unipetrolu by tak posílení skupiny vypadalo úplně jinak. „Nebráníme se rozšíření, nesmí však zhoršit naše zadlužení a do budoucna musí být prokazatelně přínosem, říká generální ředitel Téra. Tím podle něj mohou být jen firmy, u nichž lze očekávat snížení nákladů díky synergickým efektům.

Podle představ Unipetrolu by tak nynější čtyři dceřiné firmy, tedy Českou rafinérskou, Chemopetrol, Kaučuk a Benzinu, měla doplnit navazující výroba Spolany, přepravní společnost Čepro a logické je rovněž zařazení rafinérií Koramo a Paramo. Jako významní partneři Unipetrolu by podle Téry měly do skupiny rovněž patřit CHZ Sokolov a MCHZ Ostrava.

O připojení CHZ Sokolov k Unipetrolu už vláda rozhodla, spojení však brání nevyjasněné majetkové podmínky. Unipetrol například odmítá převzít některé staré závazky firmy, například dluh vůči Konsolidační bance a závazky spojené s odstraněním ekologických škod.

Propojení s firmami, které jsou odběrateli výrobků nebo obchodními partnery skupiny Unipetrol, je jediné logické i po-dle ředitele České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Miloše Podrazila. „Pro připojování firem, které nejsou s petrochemií nebo rafinériemi technologicky provázané, nevidím žádný důvod, řekl.

Zpoždění za konkurencí

Přestože jsou nyní výsledky Unipetrolu příjemným překvapením, má holding podle Téry k silné petrochemické skupině ještě daleko. „Myslel jsem, že Unipetrol bude touto dobou jedničkou domácího průmyslu, řekl ke tříleté historii holdingu. Petrochemické firmy podle něho ve světě toto postavení obvykle mají. K posílení pozice se nyní spojily dokonce i takové firmy, jako jsou nadnárodní petrolejářské a petrochemické giganty Exxon a Mobil.

Pro příklady jedničky domácího průmyslu však není nutné chodit tak daleko, z nejbližšího okolí to může být rakouský OMV, maďarský MOL nebo polská Petrochemie Plock. I ve srovnání s těmito konkurenty je domácí Unipetrol malou firmou.

Vývoj Unipetrolu přesto lze hodnotit pozitivně. Po porodních bolestech prvních dvou let dosáhla vloni skupina přes dvě miliardy čistého zisku, letos vykazuje za první tři čtvrtletí před zdaněním téměř pět miliard korun. Jedinou dceřinou firmou, která dosud hospodaří se ztrátou, přitom zůstala Benzina. Vloni byl kromě ní ve ztrátě také Kaučuk a některé menší firmy. Těch se ovšem podnik zbavuje, v likvidaci jsou například čerpací stanice Chemopetrolu i Kaučuku - tedy firmy

K-Petrol a Torol.

Firma navíc letos rozjela velkorysý investiční program, modernizace obou rafinérií České rafinérské a etylénové jednotky v litvínovském Chemopetrolu představují dohromady investice ve výši zhruba dvaceti miliard korun.

Dosavadní vývoj zřejmě už přesvědčil i mnohé kritiky. Podle některých Unipetrol vznikl účelově - po prodeji rafinérií, které nyní ze 49 procent patří firmám Agip, Conoco a Shell, byl východiskem z nouze, nikoli koncepčním řešením.

Vznik holdingu tak v roce 1995 provázela jak nechuť spojovaných podniků, které se obávaly ztráty samostatnosti, tak i hlasy o polovičaté privatizaci.

K dobrému jménu vznikajícího holdingu nepřispělo ani původní obsazení nejvyšších postů. Příliš připomínalo vytváření trafik pro odložené politiky.

Miroslav Téra tehdy přišel do Unipetrolu z postu náměstka ministra financí a dřívější předseda představenstva Filip Šedivý z místa velvyslance na Slovensku. Toto obsazení mělo i politický podtext. Po Térovi, reprezentujícím zájmy ODA, a Šedivém, kterému do křesla pomohla ODS, si přisadila i KDU-ČSL. Do Unipetrolu prosadila bývalého poradce tehdejšího předsedy strany Josefa Luxe, Jaromíra Mikuška.

Vznik firmy však provázely i další pochybnosti. Zejména z Chemopetrolu a Kaučuku, které přišly o své rafinérie, se ozývaly hlasy, že toto oslabení podniky nepřežijí. Vláda podle nich vytvořila holding jen kvůli prodeji rafinérií, a Unipetrol tak vzniká jen jako účelový slepenec. Benzina pak k němu byla připojena hlavně díky lukrativnímu podílu na domácím trhu prodeje pohonných hmot.

Jen Benzina v červených

Rafinérie, jež se před čtyřmi lety prodávaly hlavně kvůli nezbytné modernizaci, s ní sice začaly až letos, zahraniční konkurenci se však zatím dokázaly ubránit. Petrochemické firmy se už zřejmě dostaly z největších problémů a letos vykazují proti stejnému období minulého roku zvýšení zisku. Chemopetrol Litvínov hlásil do září 1,136 miliardy korun a Kaučuk Kralupy 179 milionů korun.

Hůře než vloni zatím naopak hospodaří Benzina. Zatímco vloni ještě za první tři čtvrtletí vykázala zisk přes šedesát milionů korun, letos se její ztráta blíží dvěma stům milionů.