Menší koaliční partneři přinutili sociální demokraty přijmout pojistky proti přehlasovávání při jednání o klíčových zákonech ve vládě. Zda jim to opravdu pomůže zabránit parlamentnímu spojení ČSSD a KSČM, je otázka. N ěco je však jisté už teď. Gross a spol.
„zapomněli“ jednat o tom, jak zabránit, aby lobbistické skupiny i bez hlasování, v zákulisí, neválcovaly demokracii při rozdělování zbylých privatizačních soust a veřejných zakázek. Jsou to totiž právě ony, kdo drží při životě vládu, která nemá žádný politický důvod další existence. Je hezké, když nám koaliční vůdci slavnostně představují dohodu, která by měla zabránit, aby socialisté kupříkladu dále zvyšovali daně či poškozovali zájmy majitelů domů. Jenomže pakt se týká pouze přijímání některých zákonů ve vládě. Vypadla z ní totiž formulace prosazovaná lidovci, že partneři se zasadí o to, aby důležité normy neprocházely parlamentem ve spojení s opozicí, rozuměj s komunisty. A levice v ČSSD už se dala slyšet, že přijatá smlouva jí v paktování s grebeníčkovci vůbec nebrání. Takže uvidíme, jak ono zadržování bolševika bude vypadat v praxi. V každém případě byl celý ten cirkus kolem pojistek docela zbytečný. Je dopředu jasné, že vláda povstalá z popela Špidlova kabinetu nebude Fénix, ale spíš zombie. Co nedokázal pro ekonomiku učinit minulý tým, ten nový už nedožene. Podmínky se totiž zhoršily - volby jsou blíž, zpanikaření socialisté se posunuli ještě více doleva, a tak na reformy můžeme definitivně zapomenout. Přes úsměvy na tiskových konferencích jsou vztahy uvnitř koalice na bodu mrazu a šance, že by se ono klubko svářících se hadů dokázalo dohodnout na čemkoli pozitivním, je minimální. Je otázka, proč Gross vůbec šel do bitvy, která se zdá být politicky beznadějná. Musel by být víc než jen dobrý vyjednavač, musel by být kouzelník, aby zpopelněné a znovuoživené koalici dokázal vládnout způsobem, který by ČSSD vrátil ztracené voliče. Pokud nechceme věřit tomu, že se král žebříčků popularity rozhodl státotvorně obětovat, nabízí se jediná „rozumná“ odpověď, proč to všechno dělá. N echce se vzdát moci ve chvíli, kdy se mají privatizovat Telecom a Severočeské doly. To je ten pravý programový cíl, který znamená víc než ideologie, víc než strana, víc než stát a jeho občané. Je veřejným tajemstvím, že mocní lobbisté z Grossova okruhu už teď procházejí Strakovou akademií a obsazují důležité posty, z nichž se dá ovlivňovat průběh privatizace a rozdělování peněz z vládních agentur. V příštím kabinetu možná uvidíme nějaké nové tváře, to ovšem není podstatné. Někteří politici odejdou, ale zájmové skupiny napojené na tuto koalici zůstanou. Jejich vliv ještě vzroste, protože už jim nebude stát v cestě Špidla a naopak jejich klient se sám stane premiérem. Právě v rovině obchodních jednání by staronová koalice mohla fungovat přece jen věcněji, než v rovině politické. I předsedové lidovců a unionistů jsou ve svých stranách předními lobbisty. Zájmy Grosse, Kalouska a Němce se ovšemže budou křížit, ale budou alespoň hovořit stejnou řečí. Vzájemné porozumění ve stylu „já pán, ty pán“ by tak mohlo být onou skutečnou zásadní změnou, kterou nám designovaný premiér slibuje. Ale na rozdíl od zmíněných pojistek se touto zcela nepojištěnou vládní s. r. o. jistě nikdo chlubit nebude.
