A touto optikou hodnotím minipivovary, které se na stránkách týdeníku Euro objevují pravidelně od začátku roku 2017, i já. Nejrůznější svrchně kvašená piva jsou samozřejmě trendy a chuťově výborná (tedy když se povedou), ovšem nejdůležitější je, jak v pivovaru chutná ona desítka či ležáky.
Právě zvládnutí těchto piv je jedním z nejlepších důkazů, jak sládek přistupuje k řemeslu a jestli něco třeba nešulí (ležení či sanitaci). Takové měřítko jsem použil i pro sestavování letošního speciálu Top české pivo 2019, které právě držíte v rukou. Ostatně zaznívá to i v několika rozhovorech, které uvnitř magazínu najdete. Poctivost, pořádnost a úcta k řemeslu je to, co kvalitní minipivovary odlišuje od těch průměrných. Toto platí i u těch, které se zaměřují výhradně na svrchní kvašení.
Navíc se zřetelně ukazuje, že končí zlatá doba, kdy se minipivovary množily stejně rychle jako kvasnice a šlo o relativně jistou investici. Už nepřibývají takovým tempem jako před pár lety a bude stoupat počet těch, které prostě budou muset zavřít. I důsledkem toho, že čeští pivaři jsou stále vybíravější a chtějí ochutnávat kvalitu, nikoli jen nefi ltrovaný a nepasterizovaný průměr.
Ideálním vodítkem proto může být Top české pivo 2019, kde detailně představujeme 86 minipivovarů z celé země, kam jsme zavítali a především ochutnali jejich produkci. Oné šedé zóně jsme se při výběru snažili vyhýbat, naopak servírujeme značky, které ve svých regionech vyčnívají.
Pokud je to někomu málo, na konci najde aktuální kompletní seznam všech minipivovarů v republice. Takže třeba hned zítra může vyrazit na poznávací pivní cesty.
Příjemné čtení a dej Bůh štěstí!
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
