Kupříkladu větu „Nic si z toho nedělej, Sašo, takhle se ke mně choval Koněv celou válku“ jíž konejšil generál Ludvík Svoboda Alexandra Dubčeka deprimovaného tím, jak jej Leonid Brežněv při jednání ve vagonu v Čierné nad Tisou „zpucoval“.
Ta dokonale vystihuje brzký konec Pražského jara a jedno truchlivé osmičkové výročí přesně v polovině československého století.
Před sto lety naši předkové mohutně slavili, ale jinak byla první léta republiky opravdu krušná, protože nebylo téměř co jíst, všude se stávkovalo a ulice se bouřila. Brzy se situace naštěstí začala lepšit a po materiální stránce se obyvatelé Česka nikdy neměli lépe než dnes. Názorně to ilustrujeme na srovnání spotřebních košů z různých období existence státu.
Československo nemělo od začátku na růžích ustláno. Na deseti historických událostech ukazujeme, co stálo za tím, že relativní postavení naší ekonomiky není takové, jaké bychom si přáli, a jaké mívaly České země v předvečer první světové války, tedy ještě za Rakouska-Uherska. Dobrá zpráva je, že se odstup za hospodářsky vyspělými zeměmi postupně snižuje.
Občas mělo Československo vyloženou smůlu; jeden příklad za všechny: Československá koruna přijala zlatý standard až po „černém pátku“ na Wall Streetu na podzim roku 1929. S konjunkturou a rozkvětem země měl být brzy konec, přišla hluboká hospodářská krize a rozpad mezinárodního obchodu, na němž už tehdy visela naše prosperita jako na rezavé skobě. A měly přijít ještě horší časy…
Abychom ale končili optimisticky, jak se u kulatých výročí sluší, naservírujeme vám pár tipů na gastronomický zážitek, jaký by si dnes dopřály hlavy státu, kdyby tu ještě všechny byly. A víte co? Skoro všichni byli milovníky národní kuchyně, často hodně prostých jídel, až tedy až na Gottwaldův Beef Wellington. Dnes již téměř zapomenutý pokrm zjevně imperialistického původu ovšem pro potřeby dělnického prezidenta přejmenovali na svíčkovou v těstíčku. A pak že politická korektnost nemá hluboké kořeny!
Příjemné čtení a už v předstihu: Všechno nejlepší, republiko. A ať je těch příštích sto let lepších!
