Zdravotní pojišťovny by chtěly vybírat i odvody na nemocenskou
Mnohamiliardové každoroční úspory nákladů na nemocenskou a zdravotní péči slibuje Svaz zdravotních pojišťoven (SZP) ČR v případě, že by se uskutečnil jeho návrh na propojení systémů veřejného zdravotního pojištění a nemocenského pojištění. Výpočet je založen na kvalifikovaném odhadu, že jedno procento dočasné pracovní neschopnosti znamená ztrátu jedné miliardy korun na výběru pojistného na zdravotní pojištění, protože během pracovní neschopnosti zaměstnance za něj nikdo zdravotní pojistné nehradí. Nejméně stejnou částku, konstatuje SZP, ztrácí systém na výdajové straně, protože uznání pracovní neschopnosti vyžaduje řadu - třeba i zbytečných nebo dokonce fiktivních – lékařských vyšetření a předepsání medikamentů.
Jedno procento HDP.
Zdravotní pojišťovny si stěžují, že za současné právní úpravy nemají účinné nástroje, jak tomu bránit, protože jim nepřísluší kontrolovat oprávněnost pracovní neschopnosti či dodržování léčebného režimu. Jsou názoru, že účinná není ani kontrola, kterou vykonávají lékaři a další pracovníci nynějšího nositele nemocenského pojištění – České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Nehledě na to, že ČSSZ dnes chybí nejméně sto posudkových lékařů do „tabulkového“ počtu pěti set. Přičemž i ten je dle tvrzení SZP plánován na poloviční úroveň pracovní neschopnosti. Systém zdravotního pojištění s mechanismem svobodné volby lékaře a způsobu plateb za registrované pacienty mimoto motivuje lékaře k udržení pacientů. To může vést až ke snaze vycházet pacientům vstříc i při neregulérním počínání.
Materiál, který se SZP chystá v nejbližší době podrobit diskusi s kompetentními institucemi, zpracoval za finanční podpory nadačního fondu Elpida řešitelský tým pod vedením šéfa Zdravotní pojišťovny Metal-Aliance Vladimíra Kothery. Autoři koncepce tvrdí, že dobře nastavený systém by mohl přinášet úspory ve výši půl až jednoho procenta hrubého domácího produktu ročně.
Strašná čísla.
Ve hře je tok peněz o síle přesahující třicet miliard korun. Příjmy ČSSZ na nemocenském pojištění dosáhly loni dokonce téměř šestatřiceti miliard a výdaje necelých třiceti miliard, takže bylo dosaženo šestimiliardového přebytku. Způsobilo to jednak snížení sazby pro výpočet denní dávky v prvních třech dnech nemoci a úprava redukčních hranic, i to, že se ČSSZ podařilo vymoci některé staré dluhy. V letech 2000 až 2003 však byl systém trvale ve schodku. Ekonom Miroslav Zámečník, který pro Svaz zdravotních pojišťoven zpracoval ekonomickou analýzu propojení pojistných systémů, to připisuje na vrub zneužívání nemocenské. Tvrdí, že se stalo makroekonomickým jevem a projevuje se už od počátku devadesátých let.
Průměrná pracovní neschopnost představovala na sklonku osmdesátých let zhruba čtyři procenta a předloni dosáhla téměř sedmi procent. Loni se kvůli restrikcím v nemocenských dávkách snížila, ale i tak dosahovala téměř šesti procent. Čtyřnásobku úrovně USA. Průměrná délka pracovní neschopnosti činila na počátku devadesátých let osmnáct kalendářních dnů, ale od té doby se zvyšovala zhruba o den ročně, takže loni dosáhla téměř pětatřiceti dnů. To je otřesné zjištění uvědomíme-li si, že současně se prokazatelně zlepšovala zdravotní péče a zdravotní stav lidí.
Já zneužívám, ty zneužíváš.
Hlavní příčina spočívá v nevhodné konstrukci nemocenského pojištění vedoucí k nevhodné ekonomické motivaci jeho klientů. A to zejména v nižších příjmových skupinách, kde zneužívání nemocenské může představovat – vzhledem k pracovním příjmům – racionální ekonomickou alternativu. To potvrzují i statistické údaje, z nichž vyplývá, že procento pracovní neschopnosti u příjmových skupin, kde třicetidenní dávka v pracovní neschopnosti představuje více než osmdesát procent hrubé mzdy, je několikanásobně vyšší než u lidí pobírajících více než dvojnásobek průměrné mzdy. Naopak vazba mezi délkou pracovní neschopnosti a výší mzdy je méně výrazná, a lze tedy říci, že v případě skutečné nemoci nejsou už zaměstnanci mzdou výrazně diferencováni.
Osoby samostatně výdělečně činné jsou ve zvláštním postavení, protože pro ně není účast v systému nemocenského pojištění povinná. Ze statistiky ale vyplývá, že pokud už se pojistí, vědí, proč to dělají, a většinou si své pojištění řádně užijí. Miroslav Zámečník v této souvislosti formuluje doporučení, že v rámci separátních systémů nemocenského a zdravotního pojištění není dobrovolné nemocenské pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné dobrým ekonomickým řešením.
Útěk před rizikem.
Utěk do nemoci může být pro zaměstnance i dočasnou obranou proti hrozbě propuštění, pravděpodobně je využíván i sezonními pracovníky v zemědělství, stavebnictví a podobně. Na druhé straně se lze domnívat, že nemocenská bývá využívána i korporátně. V současné situaci, kdy podnik neparticipuje ne nemocenských dávkách, je vysoké procento lidí v dočasné pracovní neschopnosti vítaným zlepšením cash-flow.
Předpoklad o útěku do nemoci potvrzuje i v analýze obsažené srovnání situace ve společnostech Vítkovice a Třinecké železárny. Na přelomu let 1999 a 2000 byly Vítkovice ve složité situaci projevující se mimo jiné nedostatkem hotovosti a zpožďováním výplat mezd. Naopak Třinecké železárny na tom byly podstatně lépe, mzdy vyplácely pravidelně, a přestože i v nich klesala zaměstnanost, dělo se tak ve srovnání s Vítkovicemi polovičním tempem. Pracovní neschopnost byla ve Vítkovicích po celé sledované období údajně výrazně vyšší, rozdíl nikdy neklesl pod devětadvacet procent. Naopak když v období silné hutnické konjunktury začaly Vítkovice prosperovat, pracovní neschopnost v nich výrazně klesla, a dokonce se dostala pod úroveň Třineckých železáren.
Univerzální fenomén.
Zámečníkova analýza uvádí, že masovým zneužíváním nemocenské se česká ekonomika od začátku devadesátých let připravila o desítky miliard korun. Že zneužívání úzce souvisí s velkorysostí sociálního systému, ukazuje na příkladu Švédska, kde je lékařské potvrzení vyžadováno až od sedmého dne dočasné pracovní neschopnosti, karenční doba, kdy na výplatu dávky není nárok, činí jeden den (průměr Evropské unie tři dny, ve Finsku deset dnů), maximální dávka podpory není omezena. Zneužívání nemocenské ale znají i Spojené státy, kde zákonodárství tyto dávky neupravuje a situace závisí na smluvním vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Všeobecná je tam silná finanční motivace na nečerpání nemocenské, takže podíl čerpání nemocenské činil předloni pouze 1,6 procenta celkového fondu pracovní doby. Ale i v USA je vysoká pracovní neschopnost v pondělí (naopak nejnižší v pátek) a ve dnech, kdy padá sníh. A také během lovecké sezony na vysokou.
ČSSZ se nebojí.
V Česku spočívá zásadní řešení nekřesťanského zneužívání nemocenské ve zpřísnění přístupu k dávkám a zavedení finanční účasti zaměstnavatelů. S tou počítá i nový zákon o nemocenském pojištění, který minulou středu schválila vláda. Svaz zdravotních pojišťoven ale tvrdí, že významný obrat k lepšímu by přineslo už samotné propojení nemocenského pojištění se zdravotním. Gesce zdravotních pojišťoven by údajně měla tu výhodu, že posudková služba nositele pojištění by mohla sledovat celý postup léčebně preventivní péče od kontroly vykázaných výkonů přes posuzování dočasné pracovní neschopnosti až po kontrolu léčebného režimu.
ČSSZ, která by tím pádem přišla o část svých kompetencí, se k tomuto nápadu odmítla vyjádřit. Její mluvčí Štěpánka Mikešová to zdůvodnila tím, že úřad je výkonná instituce a rámec její činnosti je stanoven zákony. Jejich případnou změnu může iniciovat ministerstvo práce a sociálních věcí. Jeho mluvčí Kateřina Beránková však informovala, že ministerstvo propojení systému nemocenského a zdravotního pojištění neplánuje. Nový zákon o nemocenském pojištění počítá s tím, že nositelem nemocenského pojištění zůstane ČSSZ.
Šéf tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví Václav Šebor uvedl, že jeho úřad je o materiálu SZP informován a nebrání se dalšímu jednání. „Realizaci návrhu by ale mělo předcházet politické rozhodnutí o zahájení přípravných prací a vypracování analýzy s vyhodnocením všech ekonomických, právních a technických dopadů. Systémy zdravotního a nemocenského pojištění upravují zcela různé systémy právních vztahů. Proto je nyní legislativní činnost v oblastech společných oběma systémům konzultována tak, aby tam, kde je to možné, docházelo k postupnému sbližování obou právních úprav,“ řekl Václav Šebor.
