Globální oteplování je problém, který se týká celé Země, jeho projevy se ale v různých regionech mohou lišit. Zatímco u nás jej pociťujeme třeba skrze teplejší zimy, jinde pro změnu zápasí s tajícími ledovci a zvedající se hladinou oceánů, kdežto například v oblasti Blízkého východu zase musejí vzdorovat extrémnímu suchu.
Podle Organizace spojených národů (OSN) bude už v příštím roce čelit absolutnímu nedostatku vody 1,8 miliardy lidí na světě. Konkrétně Blízký východ patří k regionům, kde je ohroženo zhruba 83 procent obyvatelstva. Spojené arabské emiráty (SAE) se ale rozhodly „vzít otázku deště do vlastních rukou“ a už v 90. letech minulého století odstartovaly program na zvyšování jeho produkce.
Pro představu, zatímco v Londýně spadne ročně v průměru přes tisíc milimetrů srážek a v Singapuru i třikrát tolik, ve Spojených arabských emirátech je to zhruba jen 200 milimetrů. Což v kombinaci s extrémními teplotami, jež v létě vystoupají až na 50 stupňů Celsia, znamená skutečný problém také pro zemědělství. O to víc, když je 80 procent krajiny pokryto pouštním pískem.
Do programu se zapojila i NASA
Metoda známá jako cloud seeding (česky výsev mraků) má počet srážek nad zemí zvýšit. Počátkem roku 2000 vyčlenil viceprezident SAE šejk Mansour Bin Zayed Al Nahyan na výzkum této technologie 20 milionů dolarů. Země na ní spolupracovala s Národním střediskem pro výzkum atmosféry v Coloradu a agenturou NASA. Vláda v rámci programu zřídila v Abú Dhabí specializované Národní meteorologické centrum (NCM) s více než 60 stanicemi, kde se každoročně provádí přes 1000 hodin výsevů.
A jak přesně onen výsev funguje? Jakmile pracovníci zaregistrují vhodný mrak, dají pokyn pilotům. Ti se pomocí specializovaných letadel vybavených hydroskopickými světlicemi, jež obsahují každá kilogram solného materiálů, vznesou přímo k mraku a ony světlice do nich vystřelí. Obsažené látky způsobí, že se kapky vody nacházející se v mraku zvětší. Následně dojde k jejich uvolnění ve formě deště. Bez zmíněného procesu by se kapky nestaly dostatečně velkými, a k dešti by tak pravděpodobně vůbec nedošlo.
Pozor na toxické sloučeniny
Někteří jsou k praktikám vysévání skeptičtí. Kromě toho, že si dle nich vlády manipulující s počasím hrají na bohy, jim dělají problém také látky obsažené v oněch světlicích. Nicméně, generální ředitel NCM Abdulla Al Mandous televizi CNBC ubezpečil, že se jedná o technologii založenou na vědeckých podkladech.
Uvedl navíc, že v procesu výsevu nepoužívá jodid stříbrný – tedy materiál podobný krystalům, jež nachází při výsevu běžně využití v jiných zemích, kde je odborníky kritizován za možné škodlivé účinky na životní prostředí i samotné obyvatele. Na druhou stranu, existují studie, podle nichž nebyly dosud nalezeny žádné důkazy o toxicitě této sloučeniny. Tedy alespoň ne při současném používaném množství.
„Naše specializovaná letadla používají pouze přírodní soli a žádné škodlivé chemikálie,“ sdělili zástupci NCM zmíněnému webu s tím, že centrum začalo vyrábět i vlastní výsevnou látku. Jedná se o jemnou sůl pokrytou oxidem titaničitým. „Poskytuje nám třikrát účinnější výsledky než současná látka,“ vysvětlil Al Mandousl a dodal, že aktuálně prochází zkušebním provozem v různých atmosférách, a to jak ve Spojených arabských emirátech, tak například v USA.
Technika stará přes 80 let a využívaná od USA po Čínu
Cloud seeding není výmyslem nového tisíciletí, existuje již od 40. let 20. století a ve světě je mnohem běžnější, než si lidé zpravidla myslí. Například na západě Spojených států se tato technologie běžně užívá k zavlažování zemědělské půdy či k naplnění řek ve státech jako Texas, Utah, Colorado či Nevada. Kromě toho se dešti snaží poroučet také v Indii a Číně.
A jak moc je tato metoda účinná? Například v americkém státě Idaho přináší vysévání mraků společností Idaho Power v některých oblastech až o 12 procent větší sněhovou pokrývku, což odpovídá několika miliardám galonů (jeden galon je zhruba 3,8 litru) vody. Přičemž program americkou firmu vyjde na čtyři miliony dolarů ročně (přibližně 92,4 milionu korun).
