Ministerstvo financí našlo třetí cestu
Ministerstvo financí na to jde chytře. Přímá cenová regulace, o které s souvislosti s bankovními poplatky uvažovalo, je v současné době nepřijatelná. Banky by si chybějící peníze vzaly jinde, například snížení úrokové sazby u depozit o desetinu procentního bodu udělá s výnosy divy. Spotřebitelů, kteří si toho všimnou, mnoho není. Ponechat na vůli trhu, aby poplatky reguloval sám, dost dobře také nejde. Dominance tří největších bank je více než zřejmá. Tomáš Prouza, náměstek ministra financí a duchovní otec opatření, která mají učinit tuzemský bankovní trh více transparentním, našel třetí cestu. Dal bankám a veřejnosti náměty k diskusi především o srovnatelnosti poplatků, jejím důsledkem však s velkou pravděpodobností bude i jejich pokles. Pokud banky v rámci „samoregulace“ na srovnatelnost poplatků přistoupí, nebo k tomu budou donuceny, výše cen vypluje na povrch. Marketingová oddělení bank budou moci například pořádně využívat srovnávací reklamu a zakřičet do světa, že vyřízení úvěru je u nich třikrát levnější než u konkurence. V případě, že ceny služeb ani poté vlivem konkurenčního prostředí neklesnou, tak asi už nikdy.
Poplatky do latě.
Poté, co ministerstvo financí zveřejnilo svůj záměr, reagovali vedoucí představitelé především velkých bank poměrně ostrou kritikou. Malé finanční ústavy se kupodivu zatím drží zpět a kauzu komentovat příliš nechtějí. „Variantou řešení současného stavu, o které jsme poměrně intenzivně diskutovali, byla cenová regulace, což bylo na první pohled zajímavější,“ říká Tomáš Prouza. „Banky by si však peníze vzaly jinde, a to mi přijde nekorektní. Dohodli jsme se, že výrazně lepší než přímé zásahy do cen je nastavení transparentních podmínek a umožnění rychlého a levného přechodu mezi konkurenty,“ dodává. O výši cen mu prý primárně nejde. Problém vidí, kupodivu stejně jako Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v neporovnatelnosti produktů a cen. „Dnes si klient banky poplatky nemůže porovnat. V některých bankách poplatek za žádost o zpracování například hypotečního úvěru zahrnuje tři věci, někde jednu a další se platí zvlášť, a tak dále. Obsah není srovnatelný. Nechť se například hypotéka marketingově jmenuje jak chce, do toho nemluvíme. Chceme však, aby bylo možné jednoduše porovnat, kolik bude vyřízení úvěru stát v té které bance. Například u hypoték soutěží v oficiálně nabízené sazbě. To že ji nikdo nedostane, je jedna věc. Ale jak srovnatelné jsou související poplatky, které často hrají větší roli, než desetinka sazby? Důležité pro nás je, aby do jednoho poplatku byly zahrnuté stejné služby u všech bank. Poté je možné jednoduše porovnat čísla a rozhodnout se,“ uvádí Prouza ideu, která může lidem zjednodušit život a bankám přidělat vrásky. Navíc pokud budou požadovat všechny banky za stejnou činnost na korunu stejnou částku, má ÚOHS zřejmě další práci. „Měla by fungovat samoregulace. Například před pěti lety byl problém s podílovými fondy. UNIS se dohodl na velmi přísné samoregulaci v oblasti reportování dat, srovnávání fondů a pravidel inzerce. Tato pravidla všichni dodržují a kolektivnímu investování to velmi pomohlo,“ dodal Prouza. Kromě reportovacích pravidel požaduje také výrazné zjednodušení slovníku, který používají finanční instituce. „Myslím, že slovníky finančních institucí by měly být pochopitelné dětem na konci základní školy. Čechům historicky chybí finanční vzdělanost. Když se na ulici někoho zeptáte kolik je 30 procent ze dvou set, spousta lidí bude mít problém to vypočítat,“ argumentuje Prouza
Když útok, tak frontální.
Do bank se v posledním měsíci obuli snad opravdu všichni. Začal to ÚOHS svým vyšetřováním. Za rozsáhlé mediální podpory jisté spotřebitelské organizace pokračovalo ministerstvo financí, nově se ozvala také Česká obchodní inspekce. „Diskuse o načasování nemá reálný podklad. Kdykoli se dá najít nějaký hezky znějící argument. Kdyby to ministr financí spustil v průběhu prvního roku, kdy byl ve funkci, tak by všichni říkali, že zostra začíná, aby vypadal rázně. Teď všichni tvrdí, že to dělá kvůli volbám, a že jsme se dohodli s ÚOHS. Kdybychom náš záměr zveřejnili měsíc před tím, než ÚOHS začal vyšetřovat, tak by všichni říkali, že jsme ho k šetření inspirovali. Já jsem však říkal co budu dělat ihned poté, co jsem nastoupil. Bohužel vše má své výrobní lhůty, ve státní správě není možné některé věci udělat za měsíc či dva,“ vysvětluje Prouza. Diskusi s bankami mohl teoreticky již dříve zahájit například spotřebitelský odbor ministerstva financí, pokud by však existoval. Například v Rakousku za spotřebitele bojuje speciální část ministerstva spravedlnosti, v České republice je to kupodivu odbor spadající do kompetencí ministerstva průmyslu a obchodu. Toto ministerstvo má mimo jiné na starosti například i hypotéky a spotřebitelské úvěry. „Rád bych dostal odbor, který se zabývá ochranou spotřebitele pod ministerstvo financí, neboť mi to připadá logické,“ dodal Prouza.
ČNB o tom nemusí vědět.
Ministerstvo financí poté, co své návrhy zveřejnilo, čelilo nebývalé kritice České národní banky. Prouza tvrdí, že neodůvodněné. „ČNB o našem postupu nemusela předem vědět, neboť dáváme první návrhy k diskusi. Pokud bychom to chtěli udělat tak, jako v případě stavebních spořitelen, dohodli bychom se na společném postupu s centrální bankou. Dnes to je o něčem úplně jiném. Říkáme, že tady je téma, o kterém je potřeba hodně diskutovat, tudíž dáváme první návrhy. V tuto chvíli je pro nás ČNB stejným partnerem jako banky. Ochrana spotřebitele není tématem pro regulátora. Není to o jednotném názoru státu vůči bankám,“ říká Prouza. Této argumentaci se dá věřit, ale pokud stát nemá na banky jednotný názor, proč se bankovními poplatky nezačaly jednotlivé státní orgány zabývat před rokem a půl, kdy dosáhly ceny za služby vrcholu? Na vině pravděpodobně budou výrobní lhůty, a to nejen ministerstva financí, ale i ostatních.
Podnět od Stacka.
Ministerstvo zveřejnilo své představy o tom, jak by měly vypadat v příštím období poplatky bank (EURO 23/2005), otázkou však zůstává, co se nyní bude dít. K dialogu bylo vyzváno několik desítek komerčních bank, centrální banka, organizace hájící zájmy spotřebitelů a rovněž veřejnost. Budou všichni zástupci těchto institucí sedět okolo stolu a debatovat? „Vezměte si, že by kolem stolu sedělo 35 bankéřů. To by bylo neudržitelné. Rozumnější je, ať si banky vysvětlí názory nejprve v rámci asociace, což je důležité především proto, že spousta našich návrhů se dá ideálně udělat samoregulací. Druhý krok je úprava současných zákonů,“ prezentuje svou představu Prouza. Jak uvedl, eviduje již několik desítek návrhů, z nichž některé jsou velmi podnětné: „Jeden ze zajímavých námětů napsal v tiskové zprávě i generální ředitel České spořitelny Jack Stack. Uvedl, že banky by měly mít srozumitelně formulované smlouvy, spravedlivé a transparentní pro klienty. Nezbývá než dodat, že pokud šéf banky s největším počtem klientů říká, že chce, aby byly spravedlivé a transparentní smlouvy, tak to je skvělé.“ Dalším zajímavým námětem je - jak řekl Prouza - zavedení RPSN u hypoték, neboť půjčka na pořízení nemovitosti je rovněž úvěr.
Dojde i na pojišťovny.
„Myslím, že poplatky jsou vysoké, a to především proto, že banky neumějí dělat křížový prodej svých produktů. Základní poplatky by mohly být mnohem nižší, pokud by klientovi prodávaly další služby. Myslím si, že to zatím neumějí,“ tvrdí Prouza. Zda si za své služby účtují mnoho také pojišťovny, začne ministerstvo financí zkoumat v průběhu července, či na začátku srpna letošního roku. „V průběhu léta zahájíme podobnou diskusi i s pojišťovnami, máme již připravené nějaké návrhy, o kterých se chceme bavit. Téma bude stejné jako u bank: transparentnost a srovnatelnost,“ slibuje Prouza.