Na stránkách tohoto Profitu informujeme, že čeští vlekaři požadují kvůli nepřízni počasí pomoc od státu. O něco dál najdete rozhovor se senátorem Jaroslavem Kuberou, který nelítostně kritizuje státní zásahy do podnikání. Zajímavý kontrast. Ultraliberál Kubera mluví sice na obecné úrovni.
Na stránkách tohoto Profitu informujeme, že čeští vlekaři požadují kvůli nepřízni počasí pomoc od státu.
O něco dál najdete rozhovor se senátorem Jaroslavem Kuberou, který nelítostně kritizuje státní zásahy do podnikání. Zajímavý kontrast. Ultraliberál Kubera mluví sice na obecné úrovni.
Právě žádost Svazu provozovatelů lanovek a vleků je ale v podstatě stejným problémem. Totiž snahou zatáhnout veřejné peníze do soukromého byznysu. I dotace jsou bezesporu někdy potřeba. Překotné látání momentálních finančních děr státními penězi by ale nebylo příliš zdravým zásahem do trhu.
Vlekařům letos nepřeje počasí. Kvůli extrémnímu teplu a nedostatku sněhu vleky stojí a nevydělávají. Provozovatelé tak mají problém splácet úvěry a minulý týden vyzvali stát, aby přes národní banku pomohl splátky pozdržet.
Státní úředníci se k žádosti postavili skepticky. A nejen oni. Od požadavku se distancovala i společnost Snowhill. Ta je největším tuzemským provozovatelem vleků a její jednatel Karel Vacek je zastáncem volného byznysu bez nadbytečných zásahů státu. Nelze s ním než souhlasit.
Provoz vleků je podnikání jako každé jiné. A nepřízeň počasí je normální podnikatelské riziko. Pro vlekaře to základní, se kterým musí počítat. Pokud na zadní kolečka nemyslí řezník, dopravce nebo třeba majitel obchodu, stát mu taky případné ztráty nekompenzuje. Proč by měl podpírat vlekaře?
Své investice ti zodpovědní provozovatelé určitě rozvrhli na delší dobu. Pokud měsíc nepadá sníh, nezaskočilo je to. U nových lanovek a areálů, které se letos v zimě otevřely, se počítalo s návratností za několik let. Takže pár týdnů na suchu je pro vlekaře sice jistě tvrdou zkouškou, nemělo by to ale být důvodem k panice a nesystémovému zákroku státu. Navíc obě předchozí zimní sezony byly k vlekařům mimořádně štědré. Dobří hospodáři tedy měli z čeho vytvořit rezervu na horší časy.
Jistě lze otevřít diskuzi, zda a za jakých podmínek by měla horská střediska dostávat určité systematické dotace. Tak je tomu třeba v alpských zemích. Ale dožadovat se nahonem, ukvapeně a chaoticky státní pomocné ruky? Ne, to by to šlo s českými horami rychle z kopce.
Nepřízeň počasí je podnikatelské riziko, se kterým se musí počítat.
