S evropskou měnou je to stejné jako s úrovní české politické kultury. Přestože si myslíme, že už nemůže poklesnout hlouběji, pokaždé se mýlíme. Navzdory Duisenbergovým prognózám euro spadlo z 85 centů na 83 centů a podobně na tom je i pověst prezidenta Evropské centrální banky (ECB). Prošedivělý pětašedesátník Wim Duisenberg svým neobratným chováním připravil euro o mírné sebevědomí, které na kratičký čas získalo po společné intervenci klíčových centrálních bank.
Duisenberg nedodržel v polovině října při rozhovoru s britskými novináři deníku The Times zásady diplomacie. Prohlásil, že nepokoje na Blízkém východě nejsou důvodem k intervenci. Porušil zlaté pravidlo, že se o akcích centrální banky předem nemluví. Intervence tím ztrácejí efekt. Spekulanti si jeho slova vyložili rychle. Rozuměli totiž: zapomeňte na spodní hranice evropské měny. Začali prodávat a euro zamířilo dolů.
Obchodníci se po Duisenbergově chybě chovali tak, jak se obchodník chovat má. Ale Duisenbergův problém je, že se mnohdy nechová tak, jak šéfovi takové instituce přísluší. Zesílily hlasy, aby odstoupil. Důvod: prezident ECB si takovou botu jednoduše nemůže dovolit.
Dnes volají po výměně na důležitém postu i komentátoři předních finančních listů. I v analýzách se najednou začal objevovat dosud nezvyklý činitel: Duisenbergova osoba. Ostatně jeho postavení nebylo pevné ani v době, když byl v roce 1998 jmenován. Paříž s jeho osobou souhlasila až poté, co dosáhla, že ho do dvou let vystřídá francouzský guvernér Jean–Claude Trichet. Pikantní je, že počátkem svého působení v čele ECB Duisenberg prohlásil: „Ještě si musím zvyknout na intenzitu, s jakou svět sleduje každé moje
slovo nebo krok, který udělám. Dosud si nezvykl.
A euro oslabuje. Primární příčinu je třeba samozřejmě hledat ve stavu politického porozumění mezi jednotlivými státy unie, například v reformě fiskální politiky. Ale jen patnáct měsíců předtím, než se mají rozkutálet mince eura do běžného oběhu v měnové unii, šéf ECB udělal snad největší chybu, jaké se může guvernér kterékoliv centrální banky dopustit. Ztratil i důvěru většiny investorů, což se na trhu zapomíná velmi pomalu. Bývalý nizozemský guvernér, byť v čele centrální banky starého kontinentu, srovnání se šéfem amerického Fedu Alanem Greenspanem prostě nesnese.
Případné velmi rychlé střídání na nejvyšším postu ECB by nyní stavu eura nijak nepomohlo. Naopak by mohlo vývoj společné měny ještě výrazněji destabilizovat. Mezi investory by totiž převládl názor, že banka je poplatná politickým tlakům.
