Země, jež znovu odmítla společnou měnu, si velice věří
Kurs dánské koruny oslabí, zahraniční investoři se k zemi obrátí zády, čímž se zvolní hospodářský růst, varovali před hlasováním o zavedení eura, které se konalo 28. září, čelní dánští politikové. Vydatně jim přizvukovali i mnozí průmyslníci a také odborářští bossové. Šťastní makléři. „Konečné NE očividně ale zatím nemělo na ekonomiku Dánska prakticky dopad. Naopak, dá se říct, že blahodárně působí na nákladovou křivku bank, které nemusejí zavádět nový systém. Víte, jakou radost měli naši makléři, že mohou stále obchodovat s více měnami? Kdyby lidé řekli ANO, asi bychom museli propouštět jako Finové, tvrdí Helge Pedersen, hlavní ekonom jednoho z největších dánských finančních domů Unibank. Upozorňuje, že na hospodářství má daleko větší vliv vzestup ceny ropy, který by šel omezit snížením obrovských daní. „Ani není nutné devalvovat měnu, jak hrozili někteří politici. O konkurenceschopnost Dánska se nebojím. Ta se přece neomezuje jen na transakční náklady. Co infrastruktura a kvalifikovaná pracovní síla? vyjmenovává Pedersen přednosti malé země na severu Evropy s pouhými 5,3 milionu obyvatel, která už několikrát připravila Evropské unii horké chvilky. Odmítnutí jednotné měny rozhodlo o tom, že Evropská unie se bude pohybovat ve dvou rychlostech. Konzervativní Dánsko se jednoznačně orientuje na nejbližší cizinu. Čtvrtinu obchodu uskutečňuje s Německem, dalšími klíčovými partnery jsou Velká Británie a Švédsko, s nimiž je pojí averze vůči Evropské měnové a hospodářské unii. Hodně Dánů – a stejně i Švédů – se brání euru ze stejných pohnutek. Mají pocit, že jejich ekonomiky šlapou dokonale i mimo jedenáctičlennou eurozónu, jsou nedůvěřiví vůči politické integraci a hlavně harmonizaci systémů, která by se nevyhnutelně podepsala na zeštíhlení velkorysého státu blahobytu. Kodaň sleduje, co dělá ECB. Ekonom Pedersen tvrdí, že Dánsko nemá dostatečnou motivaci pro vstup do euroklubu. „Řekněte mi, proč má mít například Finsko zájem být v unii s takovým Portugalskem? Vzájemný obchod mezi nimi prakticky neexistuje a kolik Portugalců se stěhuje do Finska nebo naopak? Optimální měnovou unii vidím mezi Irskem a Británií. I proto jsem ve Finsku tvrdil, že by do Evropské unie mělo vzhledem k tradičním obchodním svazkům vstoupit spolu s Ruskem. Málem mě ukamenovali, pokračuje v rozhovoru analytik Unibanky. Někteří politici teď žehrají na ztrátu politického vlivu při rozhodování o evropské měnové politice. „Ale kdo poslouchá u společného stolu malou zemi s pěti miliony lidmi? Není proto jedno, zda u toho stolu sedí, nebo nesedí? ptá se Drude Dahlerupová, profesorka politických věd a vůdkyně hnutí proti euru June Movement. Centrální banka v Dánsku se chová stejně jako členové eurozóny. „V mnoha oblastech je pozice národní banky stejná, ať je vně či uvnitř unie. Odlišný je však rozhodovací proces, říká šéf tiskového oddělení dánské centrální banky Bjarne Skafte. Cíl banky je neměnný: udržení směnného kursu. Politiku směnného kursu určuje banka spolu s vládou, jinak je nezávislá. Oproti volně plovoucí švédské koruně a britské libře se dánská koruna pohybuje ve fluktuačním pásmu plus minus 2,25 procenta při centrální paritě na 7,46038 DKK za euro. Předtím byla zavěšena na marku. Banka přes propagovanou nezávislost bedlivě sleduje kroky evropské centrální banky a většinou je kopíruje. Přesto se už několikrát rozhodla pohnout sazbami nezávisle na Frankfurtu. Den po referendu zvýšila v devět hodin ráno o půl procentního bodu zápůjční sazbu, čímž zatraktivnila investice do dánské koruny. Další hlasování asi za pět let. Desítka dánských politiků a analytiků, které kontaktoval týdeník EURO, tvrdí, že nové referendum nebude vypsáno dříve než za pět let. Politickou scénu považují za podlomenou, i když nikdo nepodal demisi a neočekávají předčasné volby. Ty plánované se mají konat až za dva roky. „Političtí představitelé se totálně rozcházejí s názorem svých voličů, už se tedy nechovají jako jejich zástupci, říká Drude Dahlerupová. Když má dánská veřejnost řešit evropskou otázku, většina voličů už tradičně mění volební preference a naslouchá stranám vzdálenějším politickému středu. Hodně lidí si myslí, že připojení k měnové unii znamená, že se v rostoucí míře bude rozhodovat v Bruselu a časem eventuálně vzniknou Spojené státy evropské. Duše pasáčka vepřů. Pia Kjaersgaardová, šéfka strany pravého extrému Dansk Folkeparti, bývá vzhledem ke svým názorům přirovnávána k Rakušanu Jörgu Heiderovi, což ovšem odmítá. Vysvětluje, proč voliči slyšeli na její volání proti politické integraci Evropy: „Všechna média a poslanci, průmyslníci i odborářští bossové propagovali euro. Ale když dánská duše cítí velký tlak shora, zatvrdí se a rozhodne podle sebe. Dánové bedlivě sledují, jak se v unii zachází s demokracií. A sankce, které Evropská unie uvalila na Rakousko a proti kterým Dánsko protestovalo, byly největší chybou unie v poslední době. Na dotaz, zda po takovém úspěchu nešilhá po postu premiérky, odpovídá, že více než funkce má raději vliv. V průzkumech má její strana jen mírně přes deset procent. „Pro voliče hrály roli i nesplněné sliby z předchozích referend. Rozhodnutí z roku 1972 o vstupu Dánského království do Evropských společenství se točilo jen kolem příslibu lepší ceny šunky, hlavního vývozního artiklu Dánska. Máme pět milionů obyvatel a pět milionů jízdních kol, ale chováme sedm milionů prasat, podotýká komentátor rozšířeného bulvárního listu B. T. Eric Meier Carlsen. Průzkumy veřejného mínění uvádějí, že zachovat současný stav si nejvíce přejí ženy, lidé starší generace a s nižším vzděláním. „Kdyby volili jen muži, byli bychom v euroklubu už dávno, tvrdí Carlsen. Dánsko by se při začlenění do měnové unie muselo vzdát mnoha míst ve veřejném sektoru, což by nejvíce pocítily právě ženy. Noví členové Evropské unie jsou vítáni. „Naše hnutí chce vytvořit zónu bez eura. Vadí nám, když někdo tvrdí, že jiná cesta neexistuje. Cožpak je předem dáno, že unie musí přerůst v politické uskupení a nadnárodní celek? Jednotná měna je riskantní projekt, není ekonomický, ale politický, proto mu trh nevěří, proklamuje Drude Dahlerupová. Pro ni je důležité, že v Evropské unii nyní jsou tři země bez eura (Řecko se nepočítá, protože se připojí 1. ledna 2001). „Do deseti let se k nám připojí noví členové ze střední a východní Evropy, kteří nebudou moci zpočátku postoupit do eurozóny. Tím vznikne flexibilnější a daleko otevřenější Evropa a naše výspa se rozšíří, představuje si budoucnost odpůrkyně eura.
