AŤ ŽIJE PĚTILETKA!

Hospodářský potenciál by se měl do roku 2010 zdvojnásobit

Nejlidnatější země světa se skoro 1,3 miliardy obyvatel se nikterak netají tím, že se chce pod vedením komunistické strany stát uznávanou hospodářskou velmocí. Vyplývá to i z nedávno schváleného pětiletého plánu na léta 2001 až 2005, který počítá mimo jiné s přednostním rozvojem zemědělství a další modernizací infrastruktury. Téměř tři tisíce zákonodárců, kteří se ve dnech 5. až 15. března sešli v budově Všečínského shromáždění lidových zástupců na pekingském náměstí Tchien–an–men, si vyslechly mimo jiné projev premiéra Ču Žung–ťi. Pro desátou pětiletku zvedli ruku všichni. Reformy pokračují. Premiér poslance ujistil, že nadcházející pětiletka bude ve znamení pokračujících ekonomických reforem. Měly by se omezit státní zásahy do ekonomiky a podporovat soukromý sektor, nikoliv však ve strategických průmyslových odvětvích. Prioritou rozvoje se má v příštích pěti letech stát zemědělství. Poskytnout obyvatelstvu dostatek základních potravin, to je nejzákladnější předpoklad vnitropolitické stability tak, jak si ji Peking představuje. Proto také slibuje rolníkům nižší daně i finanční podporu. Premiér se jistě ne náhodou ve svém projevu několikrát zmínil o sociální politice. „Její opatření musejí nevyhnutelně doprovázet ekonomickou reformu, zdůraznil. Do dvou let počítá s vypracováním koncepce záchranné sociální sítě. Státní finance ve zvýšené míře potečou i do dalších oblastí, jako jsou infrastruktura či ochrana životního prostředí. Rozpočet bude štědrý i vůči armádě. Čínský premiér předestřel velkolepé plány. Jen v letošním roce vzrostou proti loňsku vládní výdaje o více než osm procent. V pozadí však zůstala nezodpovězená otázka: Kdo to všechno zaplatí? V posledních pěti letech průměrný ekonomický růst přesahoval osm procent. Pro tuto pětiletku je průměrný roční přírůstek HDP naplánován na sedm procent. Podle premiéra Ču Žung–ťiho by do roku 2010 měla čínská ekonomika zdvojnásobit svůj potenciál na dva biliony dolarů. Zároveň ale varoval před neuváženým destabilizujícím rozvojem, který by doprovázela vysoká nezaměstnanost, nedostatek financí a korupce. Lidová Čína se totiž s těmito neduhy již potýká. Miliony nových míst. V roce 2000 udávaly vládní zdroje míru nezaměstnanosti 3,1 procenta. Ve skutečnosti je však mnohem vyšší. Do vládních statistik není totiž zahrnuto venkovské obyvatelstvo, jež tvoří tři čtvrtiny čínské populace. Premiér přislíbil, že se vláda bude snažit o vytvoření nových pracovních příležitostí především pro ty občany, kteří budou postiženi masivním propouštěním ve státním sektoru. Během pěti let by podle plánu mělo vzniknout 80 milionů pracovních míst, čímž by se průměrná míra nezaměstnanosti udržela pod pěti procenty. Další podstatná část státních výdajů je určena do rozvoje infrastruktury, především v západních oblastech Číny. K těmto projektům patří vybudování nových železničních tras, letišť a dálnic. Na zasedání čínských zákonodárců též zazněl návrh na vybudování kanálu, který by přiváděl vodu z Jang–c–ťiangu do suchých severních oblastí. Pokud se projekt uskuteční, bude muset vláda zaplatit přesídlení 200 tisíc lidí, kteří žijí v oblasti plánované stavby. Více peněz na armádu. Západní země zneklidnila zpráva, že Peking zamýšlí zvýšit své zbrojní výdaje o osmnáct procent, ale ve skutečnosti to může být ještě více. Dvouapůlmilionová armáda, nejpočetnější na světě, tak projde rozsáhlou modernizací. V posledních letech byla sužována nedostatkem peněz. Desetiprocentní nárůst prostředků v první polovině devadesátých let pohltila inflace. Důvodem, proč se tak radikálně zvýšily armádní finance, je podle západních expertů tchajwanská otázka a vstřícný postoj současné americké vlády k Tchaj–wanu. Čínský ministr zahraničí Tchang Ťia-süan spojitost mezi Tchaj–wanem a zvýšením výdajů na armádu odmítl. Premiér Ču se sice vyjádřil, že je nutno v dialogu s Tchaj–wanem pokračovat, nepřinesl ale žádné nové ideje, na kterých by se měly rozhovory budovat. Všechna průmyslová odvětví, s výjimkou strategických, mají být otevřena soukromým investicím. V souvislosti s tím neopomněl premiér připomenout úspěch, kterého bylo dosaženo ve státním sektoru: „V posledním roce dosáhl zisk státem vlastněných průmyslových podniků 29 miliard dolarů, což je o 190 procent více než v roce 1997. Ču již ale nezmínil, že se v černých číslech objevily především státní ropné firmy, neboť se výrazně zvýšila světová cena ropy. Státní sektor čekají změny. Státní sektor tedy svoji efektivnost nezlepšil tak, jak by se mohlo na první pohled zdát. To potvrzují i slova šéfa Státního plánovacího výboru Ceng Pchej–jena: „Stále nebyly provedeny změny ve způsobu řízení státem vlastněných podniků. Vedení není schopno přistoupit na inovace a mnoho subjektů má problémy vůbec výrobu udržet. Peking si je dobře vědom, že bude muset přistoupit k razantním krokům ve státním sektoru (a samozřejmě nejen v něm) z důvodů očekávaného vstupu Číny do Světové obchodní organizace. K němu s největší pravděpodobností dojde ještě v letošním roce. Čistší vzduch i voda. Čínský premiér část svého projevu věnoval také ochraně životního prostředí. Oznámil řadu opatření, která by měla řešit alarmující ekologické problémy. Dnes je znečištěno 80 procent čínských vodních zdrojů. Více než polovina měst trpí nedostatkem vody. Sedm set milionů Číňanů pije kontaminovanou vodu. Ču apeloval na všechny podniky, aby do konce pětiletky instalovaly taková zařízení, která jim umožní opětovně využívat 60 procent vody. „Nedostatek vodních zdrojů je vážné omezení ekonomického a sociálního rozvoje země, dodal. Ještě vyšší deficit. Západní analytici udiveně kroutí hlavami, kde vezme Čína prostředky pro tak finančně náročné projekty, u kterých je navíc očekávána až dlouhodobá návratnost. Čínské vedení je na deficitním financování závislé již od počátku devadesátých let. V letošním roce je plánovaný schodek státního rozpočtu 31 miliard dolarů, což je o čtyři procenta více než v loňském roce. Premiér navíc doporučuje ještě letos vydat státní obligace v hodnotě 18 miliard dolarů. Výši deficitu státního rozpočtu může ještě nepříznivě ovlivnit slabý příliv přímých zahraničních investic, na něž přitom vláda ve svých plánech tolik spoléhá. „Pomalejší tempo hospodářského rozvoje ve Spojených státech a v Japonsku může v nejbližších letech tok zahraničních investic do Číny hodně zmírnit. V takovém případě bude schodek rozpočtu ještě větší a vláda se ocitne v ohromných potížích, varují pesimisté. I když Čína předložila své záměry na příštích pět let, o tom, kam bude opravdu směřovat a jakým tempem, více napoví příští rok. Budou se totiž vybírat nástupci dosavadních hlavních kormidelníků země – prezidenta Ťiang Ce–mina, předsedy parlamentu Li Pchenga a premiéra Ču Žung–ťiho. Ti mají své posty opustit v roce 2003.