Příznivci štěpení čekali na záminku, a ta přišla
Když ruský medvěd přiškrtil Ukrajině kohout zemního plynu a pocítil to i zbytek Evropy, rázem v různých zemích ožily zaschlé spóry jaderného nadšenectví. Až se nechce věřit, že by tolik lidí mohlo být chováním ruského surovinového monopolisty natolik překvapeno. To spíš příznivci štěpení čekali na záminku, a ta najednou přišla. Hlasy pro jádro se ozvaly i z Německa, které jde cestou odstoupení od atomové energetiky, ale váha velké koalice na politické scéně pochybnosti o útlumu přebila.
Dnes už jen Francie neochvějně kráčí k reaktoru čtvrté generace, který by měl být výkonnější a bezpečnější než současné typy. Ale nejspíš i podstatně dražší. V zemích s rozlukou jádra od státu je taková cesta takřka nemožná, a tak plánovači budoucích reaktorů zároveň sní o opětovném státním dirigismu. Včetně českého atomového experta Františka Hezoučkého, který volá po nových státních zásazích do energetické politiky, již by měl schvalovat Parlament až na 50 let a vláda by měla výstavbu jaderných elektráren podporovat a vymáhat.
Ojedinělý finský pokus zabezpečit výstavbu reaktoru soukromým kapitálem má sice ještě hodně obdivovatelů, ale už velké potíže s financováním, protože výrobcům stoupají náklady kvůli zvyšujícím se cenám oceli a mědi. A podaří-li se projekt reaktoru EPR dostavět, bude tu stát kolos s výkonem 1600 megawattů, který by jinde sotva šel připojit do běžné elektrické sítě.
Efekt přiškrceného kohoutu však zřejmě pomůže i českému pokusu rozšířit jaderný potenciál. Dá se očekávat, že do roka do dvou přijde ČEZ s požadavkem na výstavbu dalších dvou tlakovodních reaktorů vylepšených do generace 3+. A kde jinde než v Temelíně. Jsou tam už zbudovány potrubní šachty a kolem lidé, kteří se už proti ničemu nebouří.
Česko se ještě stále vzhlíží ve vyrobených megawattech a nevnímá, že šetřit energií v modernějších technologiích či v pasivních domech vychází nejen daleko levněji, ale i komfortněji a civilizovaněji.
