Britský koncern Rolls-Royce chce prorazit v jaderné energetice s reaktorem o výkonu 440 megawattů. To je stejný výkon, jaký měly ruské reaktory typu VVER budované v zemích východního bloku v 70. a 80. letech minulého století. Návrat ke středně výkonným reaktorům je reakcí na zklamání z protahující a prodlužující se výstavby elektrárny Hinkley Point C.
Vláda Spojeného království touží po jaderné renesanci; reaktory mají zemi posunout směrem k udržitelné budoucnosti bez fosilních paliv a emisí skleníkových plynů. V provozu je zde 15 reaktorů, ale poslední z nich byl spuštěn v roce 1995. Strategie rozvoje jaderné energetiky, kterou přijala labouristická vláda vedená Gordonem Brownem na počátku roku 2008, počítá s novými bloky o výkonu 16 tisíc megawattů v horizontu do roku 2030.
Původní předpoklad byl, že prostor zaplní velké reaktory. Jenže projekt elektrárny Hinkley Point C se dvěma bloky po 1600 megawattech se změnil v noční můru pro všechny zúčastněné. Je příliš drahý – konsorcium investorů vedené EDF má po dobu 35 let dostávat pevně garantovanou výkupní cenu ve výši 92,5 libry (v přepočtu 104 eur či 2640 korun) za každou vyrobenou megawatthodinu – a také nabírá zpoždění. Pokud se začne stavět v příštím roce, mohl by první z dvojice reaktorů začít vyrábět elektřinu v roce 2026.
Britská vláda proto v posledních dvou letech obrací pozornost k menším reaktorům. Prostor na trhu chce obsadit domácí hráč – koncern Rolls-Royce. „Zkušenosti z elektrárny Hinkley Point C ukazují, že tento model jaderné energetiky není komerčně životaschopný kvůli době výstavby a vysokým nákladům na financování,“ uvedl ředitel strategie Rolls-Royce Alan Woods během svého vystoupení na konferenci o malých a středních reaktorech v Praze.
Střední reaktor o výkonu 440 megawattů má podle Woodse oproti obřím reaktorům typu francouzského EPR řadu výhod. Má menší nároky na zábor půdy, na zvolené místo lze přivézt po silnici celé moduly a sestavit je jako skládačku. Dobu výstavby prý lze srazit z obvyklých pěti až sedmi let na jeden a půl roku. Náklady na vyrobenou elektřinu mají dosahovat 60 liber za megawatthodinu – tedy o třetinu méně než u velkých reaktorů v Hinkley Pointu.
Nestabilní dodávky a vyšší ceny. Energetický brexit bude bolet
Na druhou stranu má projekt koncernu Rolls-Royce jednu velkou slabinu – zatím existuje jen na papíře. Schválení designu a výstavba prvního pilotního projektu zabere podle Woodsova odhadu dvanáct let. Otázka je, zda domácího šampiona nepředběhnou zájemci ze Spojených států, Kanady a Číny, kteří jsou ve vývoji menších reaktorů o pár kroků dále. Do soutěže vyhlášené před dvěma lety, díky které chce britská vláda nalézt nejvhodnější technologické řešení, se přihlásilo 33 zájemců z celého světa.
Rolls-Royce Holdings patří mezi největší průmyslové koncerny v Británii. Výroba stejnojmenných luxusních aut však již pod něj nepatří – odprodal ji v roce 1998. Holding je druhým největším výrobcem leteckých motorů na světě, vyrábí též jaderné reaktory pro ponorky, lodní motory, plynové turbíny a systémy kontroly a řízení pro jaderné elektrárny. Koncern Rolls-Royce zaměstnává téměř 50 tisíc lidí, tržby se pohybují okolo 15 miliard liber ročně.
Dále čtěte:
Britové v účtech za elektřinu zaplatí i vývoj jaderných zbraní
Komu smrdí uhlí? Odklon od fosilních paliv zdraží elektřinu
