Maďarský příklad ukazuje, že rozšiřovat jaderné elektrárny lze jen tehdy, když stát zadluží všechny občany rovným dílem
Z dvacetitisícového městečka Paks ležícího na břehu Dunaje vede několik kilometrů nových cyklostezek s asfaltem rovným jako zrcadlo. Jsou dokonce osazené vlastními semafory, což v Maďarsku, kde je silniční infrastruktura jinak zanedbaná, působí jako luxus. Zvlášť když tu cyklisty téměř není vidět. Není se co divit – cyklostezky se ztrácejí v obřím parkovišti před tamější jadernou elektrárnou, kde bicykly není pro samá auta kam pořádně zaparkovat.
V případě jediné maďarské atomové elektrárny, jejíž čtyři bloky pokrývají spotřebu Maďarů ze 40 procent, nejde o jediný tah, kterým stát dává najevo, že pečuje o blaho občanů. Provozovatel Pakse, společnost MVM Group, obdoba našeho koncernu ČEZ, která je ale v Maďarsku stoprocentně vlastněná státem, především umí jádro marketingově prodat.
V návštěvnickém centru Pakse každý vyfasuje kartičku se zatavenou plastovou replikou uranové peletky, tvarem a velikostí připomínající náboj do revolveru. „Dva takové kousky dokážou pokrýt roční spotřebu elektřiny jedné maďarské domácnosti,“ vysvětluje Zoltán Róbert Tóth, elektrárenský tiskový mluvčí.
Příměr s domácností je ovšem dvojsečný. Používá ho i maďarská opozice, která zase vypočítala, že vláda staronového premiéra Viktora Orbána ve vší tichosti, bez vypsané veřejné zakázky, a navíc pár dnů před volbami nadělila každé maďarské rodině milion forintů (přes 89 tisíc korun) dluhů. Přesně tolik totiž vychází, jestliže rozpočítáme půjčku ve výši deseti miliard eur, kterou si Budapešť vzala od Ruska na dostavbu pátého a šestého bloku elektrárny v Paksi.
Aprílová smlouva Smlouva o půjčce sice zveřejněna nebyla, obsahuje ale kalendář, podle něhož bude Maďarsko posílat do Ruska dvakrát ročně splátku i s variabilním úrokem mezi 3,95 a 4,95 procenta. První tranše, která má pokrýt 80 procent stavebních nákladů nových bloků, proběhne nejpozději v roce 2026. A to i za předpokladu, že Rosatom jako generální dodavatel dílo neodevzdá hotové. Škarohlídi by jistě dodali, že ne náhodou byl podpis smlouvy s týdenním zpožděním oznámen 1. dubna.
Za zmínku stojí i rychlost, s jakou byl celý obchod uzavřen. Od oficiálního oznámení, že kontrakt dostane Rosatom, až po finální podpis smlouvy uběhly pouhé tři měsíce. A to včetně schválení parlamentem a podpisu prezidenta. Navíc není úplně jasné, zda nemá dohoda ještě nějaké tajné dodatky. Ledacos by naznačovala drobnost, které si všiml redaktor ruského listu Vedomosti. Když Orbán s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v polovině ledna v rezidenci Novo Ogarjovo podepisoval dohodu s Rosatomem, neopomněl zdůraznit, že Maďarsko dodrží své závazky v podobě podpory kontroverzního plynovodu South Stream. Aniž by ovšem byl na toto téma tázán.
Naopak skutečnost, že Maďarsko bude chtít Paks dostavět stůj co stůj za vydatné pomoci státu, žádným tajemstvím není. Již v roce 2012 MVM Group založila stoprocentní dceřinou společnost MVM Paks II, jejímž jediným účelem byla stavba dalších bloků jaderné elektrárny. Jde mimochodem o obdobný postup, jaký pro Temelín plánoval ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek – ovšem ještě v době, kdy tendr na jihočeskou elektrárnu běžel.
Paks má s Temelínem ostatně společného mnohem víc. Nejen to, že jeho srdcem jsou stejně jako v jižních Čechách původně sovětské reaktory typu VVER nebo že reaktorové nádoby do obou elektráren dodala plzeňská Škoda. Dostavba české i maďarské elektrárny byla pro Rosatom prestižním projektem, kterým se může definitivně prosadit přímo v EU.
Podle maďarského expremiéra Gordona Bajnaie dostavbou dalších dvou bloků v Paksi Rusové získali „deal století“. Totéž říká ostatně i Viktor Orbán. Jen s tím rozdílem, že šťastlivci jsou podle něj všichni maďarští občané, kterým se stát postará o dlouhodobé dodávky levné energie z jádra. Kdybychom si odmysleli liberalizovaný trh s elektřinou i skutečnost, že v Maďarsku existují v energetice třeba zahraniční investoři sázející na jiné zdroje, pak to určitou logiku má. Asi jako když každý koncesionář platí poplatek za televizi, byť mu nabídka té státní nevyhovuje a nesleduje ji.
Deset milionů akcionářů Vzít si od Rusů na elektrárnu půjčku je svého druhu spotřebitelský úvěr jako každý jiný, za nějž si klient kupuje produkt, na který nemá finance. S tím rozdílem, že půjčku na Paks si nebral ani tak stát, jako spíš všichni Maďaři. „MVM je státní firma, a tak má tolik akcionářů, kolik je v Maďarsku obyvatel – deset milionů,“ vysvětluje András Kacsó, analytik think tanku Energiapolitika 2000. Nemohla by ale z případného tendru, který se nekonal, vzejít lepší cena? „V případě dostavby Pakse nebyla cena tím hlavním kritériem. Cílem je především dlouhodobá a stabilní výroba čisté a levné elektřiny,“ vysvětlil Kacsó.
Minimálně první část argumentu platí.
A nemusíme zrovna věřit jen barevným magazínům na křídovém papíře, v nichž se to hemží fotkami ptáků hnízdících v dunajských nivách v okolí Pakse. Stačí pohled z vyhlídkového patra elektrárny směrem k severu. Třicet kilometrů vzdušnou čarou od Pakse leží Dunaújváros, ocelové srdce Maďarska, které je po většinu roku zahalené v oblaku smogu a popílku z železáren Dunaferr. Ty mimochodem po nepodařené privatizaci skončily v rukou ruské Vněšekonombanky.
Horší už je to s levnou elektřinou. Tu po dostavbě dalších dvou bloků Paks bude dodávat jen stěží. Všude v Evropě je to s podporou jaderné energetiky podobné – provoz samotné elektrárny je sice ve srovnání s jinými neobnovitelnými zdroji velmi levný, vstupní investice v řádu miliard eur ale spolykají dvě třetiny nákladů. Nebýt jich, neměly by atomové elektrárny konkurenci. K tomu dospěla i studie, kterou si loni objednala Evropská komise u Williama D’haeseleera z univerzity v belgické Lovani.
„Kromě rozšiřování elektráren nebo výstavby nových zařízení jsou všechny ostatní náklady, jako jsou provoz a údržba, palivový cyklus, odpad, záruky a systémové náklady, marginální, a nukleární zdroje tak ekonomicky zvýhodňují proti ostatním,“ píše se v závěru reportu, do nějž dodával data také ČEZ.
Pokud rozpočítáme celkové náklady na jednu megawatthodinu, pak se dostavba nových reaktorů vyplatí jen tehdy, když provozovatel bude prodávat megawatthodinu za alespoň 43 eur – při tom nejvýhodnějším úvěru na výstavbu. Což je stále pod cenou kontraktu dodávky silové elektřiny pro příští rok na evropských trzích. Kromě toho je životnost nových reaktorů v Paksi rozpočítána na 60 let. V takovém případě se však kalkulace vzhledem k nevyzpytatelnému trhu s elektřinou provádějí velmi špatně.
Barroso se zlobí Debaty o tom, zda jádro nakonec nevyjde Maďary příliš draho, jsou ovšem zbytečné.
Vzhledem k tomu, že provozovatelem elektrárny Paks bude nová státní akciovka, účetnictví MVM se přímo nezatíží. Potíže ale mohou nastat, pokud Maďaři budou chtít proud z nových bloků Pakse vyvážet. Přísně vzato bude MVM obchodovat se skrytou státní podporou, což pravidla EU zakazují.
Orbán tvrdí, že je s Bruselem zadobře, a odvolává se na svůj dopis předsedovi Evropské komise Josému Manuelu Barrosovi, v němž jej o jednání s Rusy informoval. Má to ovšem háček – dopis do Bruselu odešel až 14 dnů poté, co byla smlouva o dostavbě Pakse podepsána. A přestože jaderná energetika a její financování je věcí každého státu, Barroso se podle bruselských kuloárů cítil uražen. Do Budapešti proto napsal, že smlouva s Rusy sice neporušuje pravidla jednotného trhu, neodpustil si ale jízlivou poznámku. „Existují jiné aspekty práva EU, které je třeba sledovat, jako jsou pravidla pro zadávání veřejných zakázek a státní pomoc,“ podotkl Barroso.
Není to však víc než diplomatická důtka.
Evropská komise nemá žádné páky, jak kontrakt s Rusy zatrhnout. A minimálně sám Orbán v rozkročení mezi Bruselem a Moskvou nevidí nic špatného. „Budoucnost Evropy je v západní identitě a východní aktivitě,“ napsal staronový premiér v odpovědi historikovi Johnu Lukácsovi, který patří mezi prominentní kritiky dostavby Pakse. Což je heslo, které by si Rosatom klidně mohl zvolit za svůj slogan.
Od oficiálního oznámení, že Rosatom dostane kontrakt přidělen, až po finální podpis smlouvy uběhly pouhé tři měsíce. Provoz samotné atomové elektrárny je ve srovnání s jinými neobnovitelnými zdroji velmi levný, vstupní investice ale spolykají dvě třetiny nákladů.
Graf
Prostavěné miliardy Srovnání celkových nákladů životního cyklu atomové a paroplynové elektrárny (v %)
Polovina z atomu Výroba elektřiny v Maďarsku podle zdrojů (v TWh; r. 2012 bez importu)
Zdroj: britské ministerstvo obchodu a průmyslu
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
