ATTALIHO ANGOLSKÝ VÝLET

Vyšetřovatelé se zabývají dalším skandálem z Mitterandovy éry

O schopnostech Jacquesa Attaliho ve Francii už léta nikdo nepochybuje. Skvěle básnil o problémech novodobé společnosti, psal knihy a nakonec to z poradce již zesnulého prezidenta Francoise Mitteranda dotáhl až do čela Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Policejní výslech v souvislosti s kauzou Angolagate byl však hodně vzdálen tomu, co by si Attali přál. Vyšetřovatelé ho podezírají z účasti na nelegálních obchodech se zbraněmi, z braní úplatků a uplácení v polovině devadesátých let. Do aféry je namočen i syn bývalého prezidenta Jean–Christophe Mitterand, kterého soud nedávno na kauci propustil z vazby. Scénář pro tři herce. Na počátku příběhu stojí původně jihofrancouzský obchodník se šneky Pierre Falcone. Ten na začátku devadesátých let začal obchodovat se zbraněmi a založil společnost Brenco International. Nejprve zprostředkoval nákup bezpečnostních systémů, v letech 1993 a 1994 se angažoval v prodeji zbraní do Angoly za 510 milionů dolarů. Tento nákup nikdy nebyl nahlášen francouzským úřadům, ačkoliv se tak stát mělo. K obchodu Falconovi pomohl jeho známý Arkadi Gaydamak, původem Rus, který ve Francii žije od sedmdesátých let. Působil jako tlumočník, po roce 1990 se však pustil do obchodů se zeměmi bývalého Sovětského svazu, konkrétně ho zajímala těžba nerostných surovin a obchod s nimi. Později došlo i na stroje a zbraně. Tvrdí, že vše šlo naprosto legální cestou. S Falconem se seznámil v roce 1992 a později spolu koupili z Ruska vrtulníky pro venezuelské obchodníky. Ti nakonec z celého obchodu vycouvali, a tak Falconovi a Gaydamakovi vrtulníky v rotterdamských skladech zbyly. Po nějaké době o ně projevili zájem lidé z angolské delegace, která přijela do Paříže. Od té doby se datují čilé kontakty mezi těmito dvěma muži a angolskými vládními kruhy. Peníze, které platila angolská vláda za dodávky zbraní zprostředkované Gaydamakem a Falconem, plynuly na účet slovenské společnosti ZTS–Osos. Ve společnosti měli nepatrný podíl i Rusové. ZTS–Osos si založila účet u Paribas v Paříži a za to, že přes její účet šly peníze za zbraně, inkasovala procento z ceny. Tyto peníze se samozřejmě měly zdanit, což se Falconovi příliš nezamlouvalo. Daň měla podle francouzského tisku činit pět set milionů franků. Obchodníci se obrátili na právní a daňovou kancelář Allaina Guillouxe, mezi jehož klienty patří mimo jiné i herec Gérard Dépardieu, ale také Jacques Attali. Falcone se právě díky svému právníkovi setkal s Attalim. Zdálo by se, že tito dva příliš společného mít nemohli, jenže opak je pravdou. Aspoň si to myslí francouzští vyšetřovatelé. Snížené daně. Poté, co Attali odešel kvůli hýření finančními prostředky z čela EBRD, založil poradenskou společnost ACA. Tato firma vypracovávala pro angolskou vládu za jeden a půl milionu franků studii o možnosti malých půjček do mikrosféry. Část honoráře za tuto studii však podle výpisů z účtu poskytla společnost Brenco International, která patří Falconovi. I proto se o případ začali vyšetřovatelé zajímat. Jsou přesvědčeni, že právě platba za studii měla být odměnou Attalimu za to, že zatlačil na správných místech. Dosáhl toho, že daň, kterou měl Falcone zaplatit za obchod se zbraněmi, nakonec úřady vyměřily na pouhých 160 milionů franků. Tím do hry vstoupil současný ministr zahraničí Hubert Védrine. Jestliže totiž Attali inkasoval peníze od Falcona, musel se obrátit právě na ministra zahraničí, který poté pomohl na ministerstvu financí. S Védrinem se Attali zná velmi dobře ještě z dob, kdy působil u prezidenta Mitteranda. Védrine totiž Mitterandovi dělal stejně jako Attali poradce. Zatlačit na ministerstvo financí mohl i právník Guilloux. Právě on se totiž staral o záležitosti tehdejšího ministra financí Dominiquea Strausse–Kahna, který byl pro změnu vyšetřován mimo jiné v souvislosti se snížením daňové zátěže pro módního návrháře Karla Lagerfelda. Navíc vyšetřovatelé zjistili, že v poslední době si Guilloux velmi intenzivně dopisoval s Védrinem, a domnívají se, že tito dva muži spolu řešili situaci kolem aféry Angolagate. Ministerstvo zahraničí však kategoricky odmítá verzi, podle níž by v celém skandálu hrál roli i šéf resortu. Stejně tak Attali popírá veškerá obvinění na svou adresu. Gaydamak v obsáhlém rozhovoru pro francouzský deník Libération uvedl, že vše byl naprosto legální obchod mezi ruskou a angolskou vládou a že on pouze zprostředkoval kontakt.