Státní prostředky se zbytečně utrácejí i ve vládních programechMinisterstvo financí zpracovává v současné době audity jednotlivých výdajových kapitol státního rozpočtu. Audity by měly prověřit, zda se s penězi, přidělenými státem, neplýtvá.
Státní prostředky se zbytečně utrácejí i ve vládních programech
Ministerstvo financí zpracovává v současné době audity jednotlivých výdajových kapitol státního rozpočtu. Audity by měly prověřit, zda se s penězi, přidělenými státem, neplýtvá.
Na bezbřehé a nesmyslné utrácení státních prostředků naráží ministerstvo financí, které přišlo s koncepcí reformy veřejných financí. Aby k plýtvání dále nedocházelo, zpracovalo ministerstvo komplex dotazníků, který mají vyplnit jednotlivá rezortní ministerstva a správci výdajových kapitol. Těch je celkem třicet pět. Z auditů jsou vyloučeny pouze tajné služby a Národní bezpečnostní úřad, u nichž hospodaření podléhá státnímu tajemství. Auditu nebude podléhat ani Nejvyšší kontrolní úřad. Vyhodnocení auditů by mělo být podkladem pro tvorbu státního rozpočtu na příští rok i pro střednědobé výdajové limity do roku 2006. Po vyhodnocení auditů bude provedena oponentura, při níž budou muset jednotliví správci kapitol obhájit své nároky na výdaje. Vedle pracovníků ministerstva financí a Úřadu vlády budou jako oponenti přizvání nezávislí odborníci mimo státní správu, případně poslanci rozpočtového výboru.
Ani vládní programy nejsou efektivní
Audity by se měly zaměřit i na efektivitu různých výdajových programů vlády a jednotlivých resortů. Doposud totiž neexistuje žádná statistická metoda, která by dokázala zodpovědně říci, jaký finanční užitek jednotlivé programy přinášejí. Zjednodušeně řečeno - materiál by měl zjistit, zda s takovou slávou vyhlašované programy na podporu čehokoli nejsou nakonec prodělečné. Nejde přitom jenom o teoretickou úvahu. Například předseda Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek již před časem kritizoval, že mnohé programy na podporu malého a středního podnikání jsou netransparentní, že není možné zjistit jejich konkrétní přínos pro ty, jimž mají být určeny. Pochybnosti rovněž vzbuzují některé další programy, ať již na podporu aktivní politiky zaměstnanosti, nebo investiční pobídky či programy na rozvoj průmyslových zón. Tyto programy dokonce kritizoval Nejvyšší kontrolní úřad. Vládní programy, které se ukáží jako neúčelné, by měly být postupně rušeny, a u těch, které jsou opodstatněné, by mělo docházet k efektivnějšímu hospodaření s přidělenými prostředky.
Úspory by mohly být vysoké, ale…
Podle poslance rozpočtového výboru Martina Kocourka by se dalo za skutečně významné úspory počítat, kdyby se ušetřila na nákladech až třetina dosavadních výdajů. Kocourek to ukazuje na konkrétním případě: v roce 1995 bylo zaměstnáno na Úřadu vlády 160 lidí, dnes je jich tam 540. „Myslíte si, že skutečně přistoupí premiér, případně vedoucí Úřadu vlády na to, aby vyhodil na základě nějakého doporučení třetinu až polovinu lidí, kteří jsou tam zbytečně?“ ptá se poslanec. Je skeptický i k tomu, zda a jak dokáží úředníci objektivně posoudit finanční přínos jednotlivých programů. Problém je také v tom, že výsledky auditů nebudou pro jednotlivé resorty právně závazné. Mohou se stát pouze podkladem pro jednání o výši výdajů.
