Každým dnem lze očekávat vyhlášení výběrového řízení na firmu, která českému státu zprostředkuje prodej přebytečných kjótských kreditů AAU (Assigned Amount Units) formou aukcí. Redakci týdeníku EURO to sdělil náměstek ministra životního prostředí Aleš Kuták. Bude to revoluční krok, protože český stát touto formou zpeněží část svých emisních přebytků, které od počátku kjótského procesu mrtvě ležely na jeho účtu. V aukcích i v bilaterálních smlouvách s jinými státy by se letos měla prodat zhruba polovina přebytečných kreditů opravňujících k vypuštění padesáti milionů tun emisí!
Dar z nebes
K balíku nadbytečných kreditů přišlo Česko tím, že byl výchozím rokem kjótského procesu snižování emisí určen rok 1990. To ještě u nás převládal plýtvavý způsob socialistického hospodaření. Zásadní redukce emisí nastala poté, co byla zastavena většina nerentabilní výroby. Po odečtení osmi procent emisí, k jejichž redukci se český stát zavázal v Kjótu, zbývá vůči skutečným emisím v roce 2007 ještě přebytek 23 procent těchto kreditů neboli „jednotek přiděleného množství“. Co kredit, to možnost vypustit do ovzduší tunu oxidu uhličitého.
Plýtvat těmito kredity nelze, protože emise velkých znečišťovatelů hlídá systém evropských emisních povolenek, nastavený na jiném základě. Loni v říjnu však byly emisní registry obou systémů propojeny a z kjótských kreditů a evropských povolenek se stala siamská dvojčata (viz EURO/20). Každou emisní povolenku prodanou přes hranici následuje z českého registru do jiného národního registru její dvojče v podobě kreditu AAU. Jsou země, kterým budou tyto kredity chybět. Proto je vhodné prodat přebytky kreditů včas, než bude nasycena poptávka. Velkým množstvím kreditů disponuje Polsko a další členové EU z postkomunistických zemí. Postrach obchodování s kredity AAU je ovšem vně unie. Rusko a Ukrajina jich mají „nadkritické množství“, jež by mohlo způsobit zničující výbuch celého obchodování.
Transparentně, zkušeně a zeleně
Přípravou mezinárodního výběrového řízení na organizátora aukcí pověřilo ministerstvo životního prostředí společnost Deloitte a právní kancelář White and Case. Organizátor by měl umět oslovit investory, poradit ministerstvu, jaký objem kreditů do aukce zařadit a jak ji správně načasovat.
Ta nejlepší chvíle pro zahájení aukcí však podle některých kritiků už proběhla. Jestliže cenu kreditu AAU může ovlivňovat cena evropské povolenky, měla být aukce loni v červnu, kdy povolenka stála 25 eur. Teď živoří těsně nad hladinou deseti eur. Jenže stejně tak může být pravdivý druhý názor, že povolenka a kjótský kredit AAU budou dál žít každý svým životem. Podmínkou obchodování s kredity AAU je využití výnosu z prodeje na zelené investice. Česko pro tento účel připravuje rozsáhlý program environmentální pomoci domácnostem. Zisk bude směřovat do Státního fondu životního prostředí, který z něj bude podporovat obnovitelné zdroje tepla v domácnostech, zateplování budov a bytů i výstavbu pasivních domů.
Kdo vydá cenový signál?
Z podstaty kreditu AAU vyplývá, že významnými kupci budou státy. Jejich vyjednavači však odmítají účastnit se aukcí. A tak vyjednávání o prodeji probíhá v několika bilaterálních rovinách souběžně s přípravou výběrového řízení na pořadatele aukcí. Vyvstává otázka, co dřív. Obecně se soudí, že by to měla být aukce, která vydá cenotvorný signál českým vyjednavačům. Od věci jistě není ani opačný názor, že cenový impuls může vzejít i z bilaterálních jednání. Zejména, když jsou v přípravě dál. Výsledek v této chvíli nedovede nikdo odhadnout. Ministerští úředníci si dělají zálusk na deset eur za tunu.
