Kdysi jeden z nejbohatších Australanů Alan Bond zažil obrovský pád. O všechno však nikdy nepřišel
Alan Bond (22. dubna 1938 – 5. června 2015) byl v 90. letech cosi jako australský Viktor Kožený, neboť ze silného investičního fondu „vycucal“ přes miliardu australských dolarů. O dekádu předtím byl národním hrdinou, jemuž provolávali slávu lidé v ulicích, a premiér vyhlásil neformální den volna, když Bondem financovaný národní tým porazil v závodě America Cup poprvé v historii jachtaře z New York Yacht Clubu. Bond je důkazem toho, že když se jednou někdo stane miliardářem, nehrozí mu chudoba ani po bankrotu. Po návratu z vězení čile investoval do madagaskarské ropy, diamantů v Lesothu a v roce 2008 se vrátil do žebříčku 200 nejbohatších Australanů. Všechno ale začalo koncem 50. let v jedné písmomalířské dílně.
Potomek britských imigrantů z Londýna se zaučoval na písmomalíře a dech mu pravidelně braly částky na fakturách, jež majitel inkasoval za ozdobné nápisy, které se právě naučil vyrábět. Zanedlouho už stál v čele konkurenční firmy, a protože žil v bouřlivě se rozvíjející zemi, již v 60. letech nadělal jmění jako developer. Když byl v roce 1978 ve svých 40 letech vyhlášen Australanem roku, vlastnila jeho Bond Corporation televizní stanici, několik dolů a podíl v pivovarech včetně amerického G. Heileman. V roce 1983 se australská ekonomika nacházela ve vleklé krizi, když australský tým nečekaně vyhrál America Cup. „Nedá se vůbec docenit, jak moc tehdy pozdvihl ducha národa,“ řekl minulý týden tehdejší premiér Bob Hawke.
V roce 1987 koupil Bond celonárodní televizní stanici Channel Nine a na oslavu vstupu mezi mediální magnáty zakoupil v Sotheby’s obraz Kosatce od van Gogha za 54 milionů amerických dolarů, tehdy bezkonkurenčně nejvyšší částku vyplacenou za jediné umělecké dílo. Bond Corparation stavěla věžáky, vlastnila hotely po celém světě a založila první soukromou univerzitu. Jenže pomalu začalo vycházet najevo, že celé impérium stojí na podobném bankovním socialismu, jaký tehdy vládl v Česku. Bond si na své akvizice půjčoval tak, že telefonoval bankéřům během samotných jednání a dostával od nich stovky milionů doslova „na dobré slovo“.
V roce 1992 bublina splaskla, když v účetnictví fondu Bell Resources zela obrovská díra zvící miliardy australských dolarů. Peníze celé roky mizely do Bond Corporation, která mezitím vyhlásila bankrot, a majitel putoval na čtyři roky do vězení. Nezaplatil vlastně ani za onoho van Gogha, který vzápětí putoval zpátky na aukci. „Jeho činy způsobily utrpení mnoha lidí,“ připustil v rozhovoru expremiér Hawke, jenž vládl v letech 1983 až 1991. Rychle se ale vrátil do role Bondova celoživotního obdivovatele: „Všimněme si však, že pan Bond nikam neuprchl. Zůstal doma a postavil se tomu cirkusu čelem!“ Bond svým potomkům zanechal asi čtvrt miliardy.
Celé Bondovo impérium stálo na podobném bankovním socialismu, jaký tehdy vládl v Česku.
O autorovi| LUBOŠ HEGER, heger@mf.cz
