Dokonce i v bohaté Praze hustota provozu prořídla, a kdo se na pumpě nedívá na počítadlo, mohl by dospět k závěru, že jsou prázdniny. K dispozici sice nejsou úplně čerstvá data, která by tento dojem potvrdila, ale pocitově aut na silnici ubylo. V každém případě se rekordní ceny pohonných hmot projevily na snížení jejich prodejů, podle Václava Louly z České asociace petrolejářského průmyslu meziročně asi o deset procent. Tím pokračuje trend poklesu prodeje, patrný v posledních letech, který bývá často dáván za vinu nejen ekonomické situaci a vývoji na trzích ropy, ale také daňové politice, která se na výsledné ceně pohonných hmot v Česku projevuje téměř 60 procenty. Vzhledem k cenovému diferenciálu mezi jednotlivými trhy ve střední Evropě, které rozdílné úrovně spotřebních daní a daně z přidané hodnoty ovlivňují, se často poukazuje na cenovou arbitráž. Kdo je v pohraničí, nakoupí benzin levněji třeba v Polsku, ještě výraznější je dopad tankování v cizině v případě mezinárodního tranzitu.
Co k tomu říká ekonomie? Zhruba tolik, že benzin není snadno nahraditelným statkem, poptávka by tedy měla být alespoň v krátkém časovém horizontu nepružná. Krátkodobé elasticity, spočtené v Česku hrstkou autorů (nejdetailněji Brůha a Ščasný, 2004), dospívají k závěru, že poptávka po benzinu je citlivější na vývoj příjmů než na vývoj cen. Potvrzují to i studie ze zahraničí. Zároveň platí, že spotřebitelé mají tendenci se v delším časovém horizontu důsledkům cenového pohybu přece jen přizpůsobit.
Ještě zajímavější je, jak se zdražení benzinu promítne do poptávky po službách veřejných přepravců, ať již ve městské hromadné dopravě (MHD) nebo dálkových autobusových linkách a osobní dopravě na železnici. Veřejná doprava by neměla příliš jásat, neboť z výpočtu křížové elasticity substituce vyplývá, že poptávkový efekt je sice kladný, ale v případě MHD se promítne u ekonomicky aktivního obyvatelstva koeficientem 0,14, tedy relativně velmi málo. Navíc v řadě měst v Česku se přistoupilo ke zvyšování jednorázového jízdného i síťových jízdenek, přičemž tento pohyb působí protisměrně. Služby MHD jsou spotřebiteli vnímány v delším časovém období jako takzvané podřadné zboží, kde poptávka při rostoucích příjmech klesá. V hovorové češtině ostatně městská hromadná doprava dostala sice politicky naprosto nekorektní, ale běžně používanou přezdívku „socka“. Dopravní zácpy a potíže s parkováním v centrech městských aglomerací mohou zvyšovat poptávku po veřejné dopravě, zejména v případě, že se podaří zvýšit kvalitu nabídky služeb, zkrátit cestovní časy a aplikovat cenovou konkurenci mezi jednotlivými přepravci. Klasickým příkladem jsou železniční spoje mezi Prahou a Ostravou v případě manažerských služebních cest v kombinaci s neutěšeným stavem dálnice D1 a zimním počasím.
Oproti průměrným cenám roku 2009 stouply letošní ceny Naturalu 95 asi o 32 procent, což by při krátkodobé elasticitě kolem 0,4 implikovalo pokles poptávky řekněme o třináct procent, v případě nafty, která zdražila ještě výrazněji, asi o šestnáct procent. Vzhledem k tomu, že s delším časovým horizontem elasticita stoupá s tím, jak se spotřebitelé přizpůsobují změnám relativních cen, neměl by být pokles prodejů proti roku 2009 o pětinu neočekávaný. Naopak. Pokles reálných mezd v nepodnikatelské sféře může působit jako zesilovač. A samozřejmě na celkový odbyt bude mít vliv i cenová arbitráž v pohraničních oblastech a v případě mezinárodní kamionové přepravy.
Nahrává tedy aspoň v současné situaci drahý benzin a nafta veřejné hromadné dopravě? Městské dopravní podniky podle statistik za loňské třetí čtvrtletí hlásily meziroční nárůst výkonů, ovšem oproti roku 2009, kdy byly pohonné hmoty měřeno dnešními rekordy za pakatel. Ve skutečnosti došlo k poklesu. Pouze železnice v osobní dopravě výkon zvyšují, naopak veřejná autobusová doprava stagnuje. Vzhledem k nízkým křížovým elasticitám mezi cenami pohonných hmot a veřejnou dopravou se ani tady překvapení nekoná. Zvlášť s přihlédnutím ke zjištění, že křížová elasticita je dokonce u některých skupin obyvatelstva negativní. S rostoucí cenou paliv poptávka po veřejné dopravě nestoupá, ale mírně klesá. Prostě když je zle, sedí se doma. Vše zkrátka nasvědčuje tomu, že pumpaře nečeká dobrý rok.
