Automobilový průmysl rámuje nákladovou křivku efektivními i zoufale drahými projekty
Hybridní automobil slouží jako příklad nejnákladnějšího způsobu, jak snižovat emise. V nákladové křivce zaujímá poslední pozici ze sta sledovaných příležitostí. Obdobnou cestou však do života vešlo i mnoho dnes už běžně používaných technických prostředků. Nelze proto současnou pozici hybridního automobilu nijak znevažovat. Systém může v budoucnu stejně dobře zaniknout pro svou přílišnou nákladnost jako se stát dostupným dopravním prostředkem. Přesto nelze s hybridními automobily v úvahách o redukci emisí do roku 2030 počítat.
Zato postupy automobilek, které se promítly mezi nejziskovější příležitosti k redukování emisí v levé části spektra, představují čtvrtinu ekonomicky efektivních opatření této kategorie.
Odpovědí je nízká spotřeba
Ze společného výzkumu společnosti McKinsey a předních výrobců automobilů vyplývá, že k dispozici jsou opatření, která by mohla snížit průměrnou spotřebu současných aut o 50 procent. To by byl čistý ekonomický přínos pro spotřebitele i při vyšší pořizovací ceně automobilů. Pokud by do roku 2030 splňovala tyto parametry čtvrtina všech nových vozidel, klesly by roční emise o 1,1 megatuny oxidu uhličitého.
Spotřebu paliva lze snížit mnoha technologickými vylepšeními. Snížením hmotnosti vozidla, zlepšením aerodynamiky karosérie, zvýšením účinnosti spalovacích motorů a automatickým monitorováním tlaku vzduchu v pneumatikách, což se promítne v poklesu jejich valivého odporu. U motorů lze snížit obsah v kombinaci s přeplňováním, využívat přímé vstřikování a variabilní časování ventilů, zmenšit tření pohybujících se součástí a řídit chlazení motoru. Také v převodovce lze snižovat tření a zavést automatickou s dvojí spojkou.
Kdo to všechno zařídí?
Do jaké míry se tyto příležitosti využijí, bude záviset převážně na rozhodnutích přijímaných mimo Českou republiku. Zdejší trh není dle expertů společnosti McKinsey dostatečně velký na to, aby mohl podněcovat tržní změny v celém automobilovém průmyslu. Dostupnost úspornějších benzinových a naftových vozidel bude nejspíš záviset na plánovaných předpisech EU pro maximální povolené emise.
Podporovat úspory v dopravě však mohou i národní vlády. Velká Británie v současné době vypočítává daň z prodeje vozidel i licenční poplatky dle úrovně emisí oxidu uhličitého. V USA zavedli slevy na daních až tři tisíce dolarů na nákup hybridních vozidel. Stát Kalifornie platí motoristům za to, že vyřadí z provozu starší vozy, které více znečišťují životní prostředí.
Tím, že vlády pomáhají stáhnout z trhu starší, čadivější a méně efektivní automobily, vlastně zároveň stimulují ekonomiku, neboť vzroste zájem o nová auta.
I průmysl má šanci
Poslední čtvrtina ekonomicky výhodných opatření na snižování emisí patří průmyslu. I v podnicích lze zlepšovat energetickou úspornost budov. Největší příležitost je však ve zdokonalování výrobních procesů. Přínosem je už pouhá výměna motorů, aby ten používaný pracoval s optimálním výkonem. Efekt má i lepší seřízení otáček. Nabízí se i zavádění kontrolních mechanismů procesů, zejména však využívání odpadního tepla.
Autoři studie soudí, že všechny vyjmenované možnosti jsou ekonomicky výhodné, že by měly být zaváděny bez jakýchkoli vnějších zásahů. Nicméně nejsou. Přesto se energetická účinnost průmyslu na celém světě zlepšuje. Autoři však upozorňují na přetrvávající překážky, které by u nás mohly působit proti tomuto trendu.
První jsou investiční bariéry. Experti vypozorovali, že podniky obvykle vyžadují rychlou návratnost investic do úspor energie. Ve srovnání s jinými investičními záměry se pak projekty často neuskuteční kvůli předpokládané nižší míře návratnosti a kapitálovým omezením. Nestálost cen energií navíc zvyšuje riziko, že se úspornost nevyplatí. To vše bývá korunováno tím, že manažeři často ani netuší, kde mají ekonomicky výhodné úspory hledat, přestože je mají takřka před očima.
