Neprokazatelnými odposlechovými báchorkami nás už otravoval kdejaký politik. Tentokrát se ale věc zdá být přece jen vážnější. Štěnice, kterou našli minulé pondělí experti mostecké policie, není z rodu tuctových. Nejenže byla funkční, ale našla se neobvykle ukryta v autě, dokonce ve služebním autě, a dokonce ve služebním autě předsedy hospodářského výboru Poslanecké sněmovny. Na světlo boží doličný předmět – na rozdíl od Miloše Zemana a jeho pověstného kufříku – tentokrát nevytáhl sám postižený. Ten u nálezu naopak prokazatelně nebyl, ba u předem naplánované prohlídky vozidla v policejním areálu být ani nemohl. Nalezená štěnice drží i další primát: k poslaneckému autu mají v garážích sněmovny ten nejpohodlnější přístup všelicí státní orgánové.
Z kauzy trčí i další nevšední okolnosti. Šéf mostecké policie Václav Jakubík není mužem okresního formátu. Do července 2002 působil jako vlivný náměstek policejního prezidenta Jiřího Koláře, kde jej ministr vnitra Stanislav Gross dlouho držel navzdory tomu, že Jakubík ne a ne dostat bezpečnostní prověrku od Národního bezpečnostního úřadu. A to proto, že se v roce 2000 dal do holportu s Miroslavem Čemusem, prominentním důstojníkem někdejší StB, a vedli spolu detektivní kancelář EURO Trustee Investigations CZ. Právě Jakubíkova prověrka byla jedním z bojišť války mezi někdejšími řediteli NBÚ a BIS Tomášem Kadlecem a Jiřím Růžkem.
Jak známo, ani předseda hospodářského výboru a mostecký poslanec Josef Hojdar není nenápadnou figurou. Jako chytrá horákyně je členem sociální demokracie, distancuje se však od jejího poslaneckého klubu. Sám sebe počítá mezi koaliční poslance, občas ale vládu nechá ve štychu. Je členem dozorčí rady mocné České konsolidační agentury, udržuje kontakty s Františkem Mrázkem a Tomášem Pitrem, podnikateli obestřenými temnou pověstí. Jakubík už před půldruhým měsícem při návštěvě v Hojdarově mostecké vile dostal zelenou ke kontrolnímu odposlechu poslancova mobilu. Tenkrát totiž, před zářijovým hlasováním o důvěře Špidlovu kabinetu, poslanec oznámil anonymní výhrůžku.
Dá se říct, že kdyby se štěnice našla v autě, dejme tomu, ministra kultury Pavla Dostála nebo místopředsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové, bylo by to rozhodně absurdnější než v případě Hojdara. Zní to hodně cynicky, ale u tohoto poslance výskyt podobných metod jaksi nepřekvapuje. Koneckonců on sám na možný odposlech už dva měsíce upozorňuje, vždyť právě proto svěřil auto i svou kancelář policii do parády.
„Uhni, ženská.“ „Tondo, zavolej za chvíli, teď jsem na křižovatce.“ „Neštvi mě Franto, nebo to někam nabořím.“ „Víš co, Vlastíku, domluvíme to, až dorazím.“ Přepis nahrávky pořízené v napíchnuté Hojdarově oktávii by možná vyzněl komicky. Hojdar přece o policejním odposlechu svých telefonátů věděl, a protože to propírala i média, ani inteligentnímu uživateli štěnice nemohlo jít o Hojdarovy telefonáty, ale maximálně o to, s kým se poslanec ve voze scházel. Ovšem spekulovat, kdo minimikrofon do auta vlastně nainstaloval, je ošidné, protože možností i důvodů je nespočet. Jisté je jen jedno: byznys, kriminalita a politika se v tomto případě učebnicově prolínají.
Zkusme na chvíli nebrat vážně ujištění o neangažovanosti tajných služeb, pronesená minulý týden z úst premiéra a ministrů vnitra a obrany.
Hlavním podezřelým se totiž na první pohled jeví premiér Vladimír Špidla. Hojdara v lásce nemá, trápí ho jeho vysoký korupční potenciál. Četba v materiálech BIS je prý premiérovým hobby, navíc civilní kontrarozvědka je považována za jeho loajální oporu. Představa, jak se agent BIS během schůze hospodářského výboru nebo sněmovny noří do liduprázdné garáže a k hands free sadě v přístrojové desce Hojdarovy oktávie montuje miniaturní zařízení, se přímo vnucuje.
Jenže kdyby Špidla sháněl kompromitující materiály, kterými by neposlušného poslance držel v šachu, těžko by si je při své známé obezřetnosti nenechal obstarat už dávno a jinak. Ne, když Hojdara zrovna zkoumá policie. A pokud by chtěl předseda vlády šéfa hospodářského výboru znemožnit rovnou a veřejně? To už vůbec nedává smysl, zahnáním jediného poslance do náruče opozice by se jeho stojedničková koalice ocitla na mělčině. Navíc o mandát Hojdara žádná aféra připravit ani nemůže.
Blíže k realitě má možná jiný scénář. Hojdarovy špionážní historky totiž přinášejí objektivně jeden jasný efekt: udržují distanc mezi revoltujícím šéfem hospodářského výboru a vládními špičkami. Když Špidla zvítězil v zářijové bouřce, po špionománii nebylo slechu. Severočeští sociální demokraté dokonce svého mosteckého guru vyzvali k návratu do poslaneckého klubu.
Ale dva dny před objevením amatérské štěnice otřásl koalicí nástup lidoveckého pragmatika Miroslava Kalouska. Hojdar dobře ví, že až bude Kalousek s občanskými demokraty sestavovat příští vládu, budou u toho odborníci nezatížení spoluprací s expremiérem. To je možná ten důvod, kvůli kterému znovu hoří mosty důvěry mezi Hojdarem a částí ČSSD.
