STARÁ AUTA Desetitisíce starých aut, která jsou ročně vyřazena z provozu, představuje lákavé sousto pro vrakoviště a zpracovatele kovů. Něco se prodá na náhradní díly, něco se sešrotuje. V oprávněných firmách ale končí podezřele málo starých aut.
STARÁ AUTA
||
Desetitisíce starých aut, která jsou ročně vyřazena z provozu, představuje lákavé sousto pro vrakoviště a zpracovatele kovů. Něco se prodá na náhradní díly, něco se sešrotuje. V oprávněných firmách ale končí podezřele málo starých aut.
Vrak starého auta může být zdrojem slušných příjmů. Ale spíš pro vrakoviště než pro samotného majitele. Pro toho je zrezivělá škodovka za stodolou jen nepříjemný problém, který znamená úřadování a v současnosti už i finanční výdaj.
„Dříve jsme tomu, kdo odevzdal auto k sešrotování, vystavili protokol zdarma. Od prvního května letošního roku za to ale musí kvůli poklesu cen kovového šrotu zaplatit 1000 korun plus DPH. Protokolem se pak majitel vykáže policii, když auto odhlašuje,“ říká ředitel společnosti Kovošrot Kladno Jan Ptáček.
Již dříve se mnozí majitelé ke svým vrakům nehlásili. Zpoplatnění ekologické likvidace autovraku to zřejmě ještě umocní. Poměr odhlášených a skutečně sešrotovaných aut je už teď poněkud podezřelý. „V České republice majitelé ročně odhlásí asi 120 tisíc vozů. Sešrotuje se ale jen 45 tisíc,“ říká Ptáček.
KUPUJÍ SE I OJETÉ MOTORY Část rozdílu lze vysvětlit tím, že většina aut skončí na menších vrakovištích, kde jsou rozebrány na náhradní díly. Podle majitele autoopravny Jana Vaška je mezi řidiči po náhradních dílech z vrakovišť velká poptávka. „Jsou totiž obvykle asi o polovinu levnější, než nová součástka. Z vraků se bere se téměř vše - reflektory, převodovky, plechařina i kompletní motory,“ uvádí Vaško. „Nový motor stojí třeba i 150 tisíc korun, ale z vrakoviště ho máte za 40 tisíc. Dveře se berou téměř zásadně z vrakovišť, protože koupit nové, to je cenová rána,“ dodává. Vrakoviště tak očeše z auta vše, co se dá ještě prodat. Torzo vozu ale nakonec stejně končívá v kovošrotu. „V České republice jsou jen dva velkokapacitní šrotovací stroje. Jeden máme my, druhý konkurenční společnost Metalšrot,“ říká Jan Ptáček. „I tak ale není naše kapacita ani zdaleka využita. Za rok můžeme sešrotovat 100 tisíc vozů, ale přivezou nám jich sem jen asi 300 měsíčně,“ konstatuje Ptáček. „Lidé totiž povinnost zabezpečit ekologickou likvidaci odhlášeného auta obcházejí. Třeba formou čestného prohlášení o likvidaci, které sepíšou, ale ve skutečnosti s vrakem nic neudělají,“ upřesňuje. Některé firmy dají údajně za pětistovku komukoliv razítko, že je vrak zajištěn. NÍZKÁ CENA
K těžkému postavení šrotoven přispívá také relativně nízká cena recyklovaných kovů. „Za kilo šrotu dostaneme od hutí v současnosti čtyři koruny a padesát haléřů. V průměru váží vrak 600 kilo, z toho získáme zhruba 360 kilo šrotu. Takže utržíme v průměru 1620 korun ze jedno auto,“ vypočítává Ptáček.
Kromě kovu se recyklují také skla, pneumatiky a větší plastové části. V průměru se znovu využije 60 procent hmotnosti vraku a 20 procent materiálů se spalováním přemění na energii. Na skládku tak přijde jen asi pětina materiálu.
Zatím ale skončí stále příliš mnoho vraků místo na vrakovištích v lese nebo v odlehlých ulicích, kde se k nim nikdo nehlásí. Dokud si stát na majitele nedošlápne, bude na to doplácet mimo jiné i „šrotovací“ byznys.
KRADENÁ AUTA NA VRAKOVIŠTÍCH Zloději ukradnou v České republice zhruba 70 aut denně. Mladší vozy nebo luxusní značky míří většinou okamžitě za hranice směrem do východní Evropy a na Balkán. Naopak starší kradená auta končí podle policie většinou na malých vrakovištích nebo v drobných autodílnách, kde jsou okamžitě rozmontována na náhradní díly. Zatím neexistuje efektivní způsob, jak tomu zabránit. KOVOŠROT KLADNO, a. s.** Bývalý státní podnik Kovošrot byl po roce 1989 privatizován, rozhodující vliv v kladenské akciové společnosti má v současnosti Kovošrot Praha. Firma se nachází v areálu bývalé Poldovky, zaměstnává 35 stálých zaměstnanců a 15 externistů. Její roční obrat činil loni zhruba 150 milionů korun. Osmdesát procent recyklovaných kovů vyváží firma do Německa a Rakouska, mezi tuzemskými odběrateli dominují Třinecké železárny a Mittal Steel Ostrava.
