Když slávističtí vlajkonoši v květnu roku 2000 rozvinuli na vršovickém stadionu v Edenu obří transparent s nápisem „My se vrátíme“, snad opravdu věřili slibům: že v roce 2003 budou doma. Nejsou. Od té chvíle se za sešívanými dresy jezdí jen na Strahov.
Koncem loňského roku ve zchátralém areálu zbourali i světelný stožár. Tentokrát to však neměl být symbol destrukce.
Generální ředitel Slavie Vladimír Leška i autor projektu nového stadionu, architekt Martin Kotík, jsou nekompromisní: 19. října 2005 v 18 hodin 30 minut budou na nejmodernějším českém stadionu křepčit mažoretky, z nebe budou padat parašutisti, promluví primátor, možná i prezident…
První polistopadový
Další velké slávistické oči, kterým už moc nevěří ani skalní? Vždyť první projekt přestavby padesátiletého stadionu pochází až z roku 1984. Naděje ale vzbudil především rok 1997, kdy klub koupila anglická společnost Enic. Šéf firmy Daniel Levy vstupoval do Slavie s příslibem nového stadionu nejpozději do konce roku 2000.
Nynější projekt má ovšem poněkud realističtější obrysy. Na starém Edenu se skutečně začalo s demolicemi, klub má územní rozhodnutí, stavební povolení by měl získat letos v březnu. V neposlední řadě se Slavia spojila s renomovaným architektem, jehož projekty nezůstávají na papíře.
Kdyby to tentokrát vyšlo, vznikl by první pražský fotbalový stadion postavený v polistopadové historii. Letenský stánek byl vystavěn v osmdesátých letech a to, jak tvrdí zlé jazyky, jenom proto, aby bylo kde uctít svátek práce. Václavské náměstí rozrylo metro a pracující neměli kde vyslechnout projevy stranických pohlavárů.
Fotbal to nezaplatí
Martin Kotík navrhl stadion pro 22 tisíc diváků. Je zřejmé, že fotbal ho nezaplatí. Každý stadion dnes žije 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, míní Kotík. Ziskovost mají zajistit především komerční plochy, kanceláře a byty. Pro komerční plochy architekt vyčlenil přes šestnáct tisíc metrů čtverečních. Stadion by měl těžit z blízkosti rostoucího Carrefouru s obřím parkovištěm. „Počítáme se synergickými efekty. Maminka půjde s dcerou nakupovat nebo do kina a tatínek v klidu na fotbal,“ předpokládá Leška.
Okolí stadionu by se mělo stát dobrou adresou pro více než 150 bytů v sedmipatrových domech zakomponovaných v projektu. „Ideální by bylo, kdyby byty koupili slávističtí fanoušci a při trénincích hráče povzbuzovali z balkonů,“ navrhuje Kotík. Byty by měly být malometrážní, jeden metr čtvereční vyjde na zhruba 38 tisíc korun a jejich prodej by měl zaplatit třetinu nákladů.
Luxus na papíře
Vypadá to královsky: pro hráče komfortní zázemí se saunami, vířivkami, rehabilitacemi, posilovnami, klubovnami, a to hned třikrát, aby se slávisté nemuseli dělit s ostatními kluby, které tu budou hrát. Pod tribunou vznikne padesátimetrová krytá dráha, diváci se mohou těšit na vyhřívané sedačky a na oddělený sektor pro rodiče s malými dětmi. Dále na zvláštní sektor pro hosty, kam by měl vést vstup z nové železniční stanice. Firmy si za zhruba milion korun budou mít možnost zaplatit 35 VIP boxů, sjednat si schůzku s obchodním partnerem v panoramatické restauraci s výhledem na trávník nebo pořádat konferenci v kongresovém centru pro zhruba pět set hostů. K dispozici bude i menší hotel.
Tolik vize. Slavia by chtěla začít stavět už v květnu. V té době bude mít s největší pravděpodobností všechna potřebná povolení. Jenže nic ještě není jisté. Zaprvé – jak jinak – finance. Náklady se z původně prezentovaných 1,1 miliardy vyšplhaly na téměř miliardu a půl.
Leška s Kotíkem svorně tvrdí, že dosavadní neúspěšné pokusy najít investora vždy ztroskotaly na nevyjasněných pozemkových vztazích. První otázka zájemců vždy zněla: A kdo vlastní pozemky? Teprve minulý rok je stát převedl na zastřešující organizaci Občanské sdružení SK Slavia Praha. Fotbalová akciová společnost si je pronajala na 99 let za korunu. Jenže pro hledání investora není ani tento stav ideální. Protože klub pozemky nevlastní, nemůže jimi ručit, zastavit je ani je vložit do konsorcia investorů. Právě to je však nejpravděpodobnější forma financování výstavby.
Členem konsorcia bude v každém případě klub, který uhradí 25 procent nákladů. Zatím decentně opomíjený vlastník Enic je prý k projektu vstřícný, jen chce mít jistotu, že se opravdu začne stavět. V pokročilém stadiu je vyjednávání Slavie s bankou, která by měla poskytnout až sedmisetmilionový úvěr. Dalším členem konsorcia by měl být logicky developer, který by výstavbu zastřešil. Velká stavební firma působící na českém trhu to však zřejmě nebude. Jednání se Skanskou, Metrostavem, Strabagem a dalšími zatím ztroskotala. „Projekt je finančně zajímavý. Kdyby nebyla sněhová kalamita, jedni ze zájemců by tu právě seděli,“ neztrácel počátkem ledna optimismus Kotík. Na sehnání investora však nemá Slavia příliš času. Začít dobrodružně stavět po vzoru Sazky bez zajištění minimálně devadesáti procent nákladů Leška odmítá.
Furianti
„Poradit si musíme hlavně sami,“ opakuje donekonečna Leška. Stejně často ale deklaruje, že očekává podporu, zřejmě i finanční, od města a městské části. Na radnici Prahy 10 sice snahu Slavie vítají, peníze ale pravděpodobně nedají. „My podporujeme jakékoliv sportovní aktivity, ale neumím si představit, že bychom investovali do soukromého majetku,“ tvrdí radní Prahy 10 Tomáš Hrdlička. Zastupitelé zatím hrají spíše roli zprostředkovatele mezi Slavií a Bohemians, kterým stadion také dosloužil. Dohoda o výstavbě společného stadionu by byla výhodným tahem. Oba kluby si teď přes starostu vzkazují, že jsou ochotni toho druhého k sobě vzít. „Je to trochu furiantství. Jeden se nechce druhého doprošovat,“ komentují lidé z radnice své fotbalisty. Reálná dohoda se ovšem nerýsuje. Plán Bohemians na stadion je spíše z říše pohádek. Hrají ve druhé lize, klub letos v lednu změnil majitele, a ten analyzuje, jak jej vyvést z dluhů přesahujících dvacet milionů korun. Jednou z uvažovaných variant byl dokonce konkurz.
Zato ve Slavii se plánování nezastavilo. Eden kalkuluje s variantou stánku národního. „Každopádně reprezentační zápasy se budou hrát u nás,“ prohlašuje sebevědomě slávistický šéf. Projekt na národní stadion s kapacitou 33 tisíc diváků prý leží v šuplíku a není problém jej okamžitě realizovat. „Sešli jsme se se zástupci Českomoravského fotbalového svazu. Jednání ztroskotala z jejich strany,“ tvrdí Leška. Předseda Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) Jan Obst reaguje diplomaticky: „Není to averze vůči Slavii. Český fotbal si zaslouží národní stadion pro padesát tisíc diváků i s ohledem na požadavky UEFA. Plánovaná kapacita Edenu neumožňuje, aby se zde mohlo hrát například finále evropských pohárových soutěží.“ Pro svaz je prioritou stavba národního stadionu na Strahově. Funkcionáři ale teprve jednají s vlastníkem pozemků, pražským magistrátem. Ten ovšem záměr národního stadionu na Strahově už posvětil.
19. října 2005 bude středa. Zablokujme si na tento termín podvečer. Téma k hovoru je jasné, a možná že Slavia překvapí i něčím vizuálním.
Rozhovor s Martinem Kotíkem
Eden musí vydělávat
Ing. architekt Martin Kotík: Slávistou jsem od narození nebyl. V tuto chvíli jím jsem na sto procent. Jinak to v byznysu opravdu nejde.
Určitě o své lukrativní zakázce víte všechno. Jak je to opravdu s jejím financováním?
Slavia a pan Leška nezveřejňují podrobnosti. Podle mého názoru je to dobře. Ze zcela nedávných profesních zkušeností vím, že pravdivá, ale v nesprávnou dobu vyřčená informace může oddálit stavbu o několik let. Mně se to konkrétně stalo - o dva roky.
Dobře, tak zcela na rovinu. Bude rozhodující díl na financování nést banka, s kterou Slavia jedná?
Já vám to neřeknu. Snad kromě evropského gigantu Realu Madrid v poslední době postavilo všechny stadiony město či konsorcium bank. Ty musejí peníze plus zisk dostat za 15 až 20 let zpátky. To je realita. Eden musí vydělávat.
Bude opravdu v roce 2005 stadion odpovídat nejmodernějším požadavkům?
Bude. Všem požadavkům UEFA a FIFA vyhoví a bude evropskou špičkou. Omezená zůstane kapacita, pro domácí podmínky je kapacita přes dvacet tisíc diváků optimální, na super evropskou scénu s výhledem do budoucna by ovšem byla kapacita zhruba trojnásobná. Do Edenu se však vejde nejvíce třicet tisíc diváků, víc lokalita a žádné řešení neumožňují. Nebude tu také vysouvací trávník a odklápěcí střecha. Se střechou jsou stále nedořešené problémy. Jednak projekt výrazně prodraží, a hlavně se několikrát do roka musí trávník měnit. Nestejnoměrné je totiž přírodní osvětlení celé plochy, závlaha a jiné faktory.
Jak jste se k projektu dostal? Vyhrál jste výběrové řízení?
Byl jsem jako jeden z více architektů osloven. Projekt jsem zpracoval.
A proč jste vyhrál?
Domnívám se, že proto, že moje projekty nezůstávají na papíře, ale stojí.
Vy a vaše firma stavíte především komerční budovy. Je fotbalový stadion odlišnou zakázkou?
Copak ho u nás někdo od osmdesátých let postavil?! Jde o nápad, který je dobrý a zároveň racionální. Potom je jedno, jestli projektuji nemocnici nebo stadion.
Kolik evropských stadionů jste při přípravě na ten slávistický navštívil?
Sjezdili jsme téměř celou Evropu. Například Portugalsko, Španělsko, Anglii, Švýcarsko nebo Nizozemsko.
Které na vás udělaly největší dojem?
Každý má své přednosti. V Anglii je to opravdová noblesa a atmosféra na utkání. Špičkový je stadion ve Wolfsburgu, na Schalke nebo v Basileji. Tomu se slávistický bude podobat nejvíce. Nezapomenutelné zážitky mám z Ajaxu, kde fotbal je opravdu zábavou i byznysem. Prestižní z pohledu firem totiž je uzavírat nejlepší kontrakty ve VIP prostorách stadionu při konkrétním zápase.
Rozhovor s Vladimírem Leškou
V byznysu se neveřejnost vyplácí
Generální ředitel SK Slavia Praha – Fotbal, a. s., Vladimír Leška: Změnit se může pouze čas výkopu. Datum je neměnné.
Scénářů výstavby stadionu v Edenu bylo zveřejněno docela dost. Jak fanoušky přesvědčíte, že se tentokrát mohou opravdu těšit?
Hlavně už máme vyřešeny majetkové vztahy k pozemkům. To je klíčový krok, ale příliš publicity někdy škodí. V roce 1997 jsme zorganizovali urbanistickou soutěž, abychom zjistili, co vlastně lokalita unese. V médiích pak bylo prezentováno, že Slavia bude mít ihned nový stadion. Samozřejmě že to tak nebylo. Na veřejnosti ale vyvolalo hodně negativní reakce, když se nic nedělo. Nyní jsme byli opatrnější. Nic jsme nemedializovali a už máme demoliční a územní rozhodnutí.
Pražský magistrát uvolnil pro Spartu devadesát milionů korun na výstavbu areálu na Strahově…
Věřím, že magistrát reciprocitu zachová. Bylo by to fér.
Komu bude nový stadion patřit?
Vlastníkem bude investor – konsorcium firem nebo developer po dobu, než se mu investice vrátí. To by mělo být za 13 let, a to jsou konzervativní čísla. Část sportovní je řešena samostatně, Slavia tu například může mít výhodný nájem, třeba na obligátních 99 let.
Jaký podíl na sebe vezme britský vlastník Slavie Enic? Co vůbec oficiálnímu zahájení výstavby majitelé klubu říkají?
Jsou nadšeni. Jako majitel Slavie nám Enic v předstihu vytvořil podmínky, abychom mohli záměr začít uskutečňovat. Prostředky v řádu desítek milionů korun již investovali do průzkumu lokality, územního rozhodnutí a projektu. Jakmile bude znám model financování, vznikne nepochybně další prostor i pro Slavii. Deklarovali jsme již záměr podílet se zhruba 25 procenty. Zbývá nám získat poslední dvě stavební povolení. Když vše vyjde, měli bychom je mít v únoru. Pak se věci pohnou a také budeme moci zveřejnit více o financování. Každý obchodní partner chce mít jistotu, než do projektu vstoupí. V byznysu se neveřejnost vyplácí.
Máte jasno také o tom, jak se bude stadion jmenovat?
To je předčasné. Variant je několik a to už budou jen příjemné starosti. Může nést jméno nějakého slavného hráče, napadá mě například nezapomenutý Pepi Bican nebo František Plánička. Stejně tak může v názvu figurovat jméno investora či silného obchodního partnera.
