Až do konce

Zámecký areál, ve kterém žije skoro stovka seniorů, je nepřirozeně tichý a park zeje prázdnotou. Ozřejmuje to až cedule na vstupních dveřích do budovy s vyhlášením zákazu návštěv do odvolání.

Domov důchodců v Českém Dubu na Liberecku je jedním z nejohroženějších zařízení, kde se objevila nákaza covid-19. Jako první onemocněl jeden z údržbářů a po něm i další technický pracovník. Mezi seniory se nákaza podle dosavadních výsledků testů nerozšířila, ovšem za cenu přísných opatření - klienti jsou neustále ve svých pokojích, nepotkají se v jídelně, nemůžou ani ven do parku.

Zařízení už hledá řešení, jak klienty alespoň na část dne dostat na čerstvý vzduch. „Musíme co nejrychleji opravit terasu, rozbil se nájezd. Díky tomu, že je oddělená od zbytku parku, sem pak budeme klienty vozit na sluníčko,“ukazuje ředitel zařízení Radim Pochop velkou dlážděnou plochu v zadní části areálu. Právě to, že se nepodívají ani do přilehlého parku a nepotkají se členy své rodiny, snášejí podle pečovatelky Moniky Bolinové zdejší senioři hůř než samotný strach z nemoci.

Podle Bolinové však není atmosféra v domově nijak napjatá. Vedle strachu o klienty, kteří kvůli svému věku patří do nejohroženější skupiny, přitom mají zaměstnanci oprávněné starosti i o své rodiny. „Na začátku jsme se hodně báli, mám tři děti a jedna dcera má cukrovku. Teď už je to zase v klidu, jen je náročné dělat v tomhle,“ ukazuje prstem v rukavici na roušku a zamlžené brýle. „Dneska jsme koupali klienty a rouška i brýle jsou v koupelně dost nepříjemné,“ popisuje náročnou práci s ochrannými pomůckami.

„Já před nimi smekám, protože pracovat v rouškách, brýlích, se štíty, nesundávat rukavice - to je náročné,“ přikyvuje Pochop. „Kolegyně třeba udělala dvanáctku, přišla domů, za noc našila ještě dvacet roušek a další den šla zase do práce,“ popisuje současný náročný režim. V tu chvíli ho však přeruší zvonící telefon - to mu jeden z nakažených zaměstnanců oznamuje dobrou zprávu: jeho test je negativní a brzy se vrátí do práce. „Díky za skvělou zprávu, jste držák,“ zní odpověď plná naděje a částečně i úlevy.

Naše mantra: pomůcky a testy

Ve stejné situaci jako zařízení v Českém Dubu se v Česku ocitly desítky dalších domovů pro seniory. Někteří z klientů v následku nakažení covidem-19 už zemřeli, přesnou příčinu úmrtí však nelze s ohledem na celou řadu jiných zdravotních komplikací spojenou se stářím určit. Situace ovšem ilustruje, jak moc zpočátku chyběly ochranné pomůcky - tři miliony roušek a půl milionu respirátorů vláda domovům pro seniory zajistila až na konci března, dva týdny od vyhlášení nouzového stavu. Pokud neměl domov vlastní zásoby, šili pro něj v prvních dnech lidé z okolí látkové roušky. Pak některé domovy nakoupily pomůcky od českých dodavatelů nebo zařízení zásobil zřizovatel.

Pomoc od státu přišla až jako poslední.

Jedním z důvodů, proč se nákaza mezi seniory tak prudce rozšířila, může být i počáteční pomalé testování. „Určitě nemůžeme tvrdit, že kdyby bylo všechno, jak má být, tak se do žádného domova nákaza nedostane, ale na druhé straně od prvního nakaženého domova z řad našich členů do dvacátého to trvalo asi deset dní, což je poměrně krátká doba. To, co se mohlo udělat dřív, je testování klientů a zaměstnanců zařízení,“ řekl týdeníku Euro prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký.

Potvrzuje to příběh Domova pro seniory Břevnice na Vysočině, kde jsou aktuálně nakažení všichni klienti a někteří už zemřeli.

Podle ředitelky Hany Hlaváčkové měli prvního nemocného nejspíše už na přelomu února a března a asi v polovině března se nakazili první zaměstnanci. „V tu dobu se ještě nikde netestovalo, bylo prvních pár nakažených v republice. Testy k dispozici nebyly, a přitom náš domov už byl promořený a my jsme si včetně našeho pana praktického lékaře mysleli, že je to normální chřipka, protože doznívala chřipková epidemie,“ říká. Nově zavedené pravidelné plošné testování zaměstnanců každých deset až 14 dní pomocí rychlotestů tak ředitelé domovů vítají, i když podle Horeckého by mohlo být i častější.

Jiná už je i situace u ochranných pomůcek - na jejich nedostatek si téměř nikdo nestěžuje, což potvrzují ředitelé domova seniorů v pražské Michli, Břevnici na Havlíčkobrodsku i v Českém Dubu. „My jsme nestrádali ani v době před zásilkou ministerstva, měli jsme roušky, rukavice, dezinfekci i obleky, protože si je objednáváme celoročně ve velkých zásobách. Když se to řešilo v jiných zařízeních, tak jsem byla ráda, že objednávám dopředu,“ukazuje jiný příklad ředitelka Domu pro seniory Vranovice Ivana Hoferová.

Hermeticky uzavřeno

Některá zařízení v reakci na rychlé šíření nemoci přistoupila rovnou k tvrdým opatřením a zaměstnanci se spolu se svými klienty zavřeli do dobrovolné karantény. Andrea Tajanovská z Asociace poskytovatelů sociálních služeb, která mapuje situaci mezi svými členy, odhaduje počet takových zařízení nejméně na deset. Je mezi nimi i již zmíněný Dům pro seniory ve Vranovicích, kde se do karantény uzavřeli už 3. dubna. „Vedl nás k tomu vývoj šíření nákazy v domovech a to, že úmrtnost u této skupiny je vysoká. Zeptala jsem se, jestli by do toho zaměstnankyně šly se mnou, a všechny sborově řekly ano,“ říká vedoucí domova Hoferová.

Při střídání směn po dvou týdnech musejí podle ní být všichni zaměstnanci negativně otestovaní. „Pokud by otestovaní nebyli, tak tam může být někdo bezpříznakový a zaměstnanci často spí společně ve velkých místnostech bez roušek,“upozorňuje Horecký, který v takovém případě považuje dobrovolnou karanténu za smysluplné preventivní opatření.

Třeba v domově pro seniory v pražské Michli se pracovníci rozdělili na dvě skupiny a ti, kteří pracují s pozitivně testovanými klienty, se nesmějí potkávat s těmi druhými. Do práce jsou také hromadně sváženi a odpoledne zas rozváženi domů. „Aktuálně máme pozitivní pacienty v jednom patře, to je hermeticky uzavřené a ob jedno patro jsou klienti bez výskytu nákazy, máme velice striktní pravidla,“ popisuje aktuální situaci ředitelka zařízení Věra Barešová.

Ministerstvo zdravotnictví domovům nařídilo, aby vyčlenily izolované lůžkové kapacity pro nakažené seniory. O pacienty s lehkým průběhem se tak starají především pečovatelé bez zdravotnického vzdělání a zdravotní sestry. Možná překvapivě právě ti, kteří o seniory pečují, odmítají diskuse některých členů vlády o hospitalizaci nakažených bez těžkých příznaků. „Když jsou to klienti s těžkými demencemi, každé přemístění je pro ně náročné. Bylo by pro ně hrozně těžké zvykat si na nové prostředí a převoz a následná adaptace by byly natolik stresující, že by jim to ještě přitížilo,“ říká Hlaváčková z břevnického domova.

„Personál se o ně chce starat, jsme zvyklí starat se až do konce,“ dodává. •

Zaměstnanci i rodičové Po nedostatku ochranných pomůcek domovy řeší problém s nedostatkem personálu. Někteří ředitelé domovů pro seniory doufají, že současná krize rozpoutá novou debatu o novelizaci zákona o sociálních službách, která by přinesla posílení zdravotnického personálu. „Domovům pro seniory dlouhodobě chybí zdravotnický personál, který je v souvislosti se zhoršujícím se stavem jejich obyvatel nezbytný. Pandemie jen umocnila tuto potřebu,“ říká Karolína Dobiášová z katedry veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd univerzity Karlovy, která se zaměřuje na dlouhodobou péči o seniory. Řada zaměstnanců domovů pro seniory je současně rodiči, a proto musejí pečovat o své malé děti, které nechodí do školy. Jiným pak byla například nařízena karanténa. „Ze 70 zaměstnanců

teď osmnáct nemůže do práce, takže máme velký výpadek,“ upozorňuje Radim Pochop z českého dubu. jedná proto i se dvěma studentkami sociální práce o tom, že by v jeho domově vypomáhaly. v Břevnici na Havlíčkobrodsku akutní výpadek způsobený nakažením zaměstnanců vyplnili dobrovolníci. „Teď bude odjíždět skupina mediků a přijede jiná. Díky nim se nám podařilo to období překlenout, ale samozřejmě uvidíme, jak to bude ještě dlouho trvat,“ říká s obavami ředitelka domova Hana Hlaváčková. „Máme tu studentku sociální školy, ale personál potřebujeme především na péči o pozitivní klienty, takže jsme sháněli primárně zdravotníky,“ doplňuje. S pomocí se podle ní nabídly i čtyři zdravotní sestry. Mysleli jsme si, že je to normální chřipka, protože doznívala chřipková epidemie.