Zámecký areál, ve kterém žije skoro stovka seniorů, je nepřirozeně tichý a
park zeje prázdnotou. Ozřejmuje to až cedule na vstupních dveřích do budovy s
vyhlášením zákazu návštěv do odvolání.
Domov důchodců v Českém Dubu na Liberecku je jedním z nejohroženějších
zařízení, kde se objevila nákaza covid-19. Jako
první onemocněl jeden z údržbářů a po něm i další technický pracovník. Mezi
seniory se nákaza podle dosavadních výsledků testů nerozšířila, ovšem za cenu
přísných opatření - klienti jsou neustále ve svých pokojích, nepotkají se v
jídelně, nemůžou ani ven do parku.
Zařízení už hledá řešení, jak klienty alespoň na část dne dostat na čerstvý
vzduch. „Musíme co nejrychleji opravit terasu, rozbil se nájezd. Díky tomu, že
je oddělená od zbytku parku, sem pak budeme klienty vozit na sluníčko,“ ukazuje
ředitel zařízení Radim Pochop velkou dlážděnou plochu v zadní části areálu.
Právě to, že se nepodívají ani do přilehlého parku a nepotkají se členy své
rodiny, snášejí podle pečovatelky Moniky Bolinové zdejší senioři hůř než
samotný strach z nemoci.
Podle Bolinové však není atmosféra v domově nijak napjatá. Vedle strachu o
klienty, kteří kvůli svému věku patří do nejohroženější skupiny, přitom mají
zaměstnanci oprávněné starosti i o své rodiny. „Na začátku jsme se hodně báli,
mám tři děti a jedna dcera má cukrovku. Teď už je to zase v klidu, jen je
náročné dělat v tomhle,“ ukazuje prstem v rukavici na roušku a zamlžené brýle.
„Dneska jsme koupali klienty a rouška i brýle jsou v koupelně dost nepříjemné,“
popisuje náročnou práci s ochrannými pomůckami.
„Já před nimi smekám, protože pracovat v rouškách, brýlích, se štíty,
nesundávat rukavice - to je náročné,“ přikyvuje Pochop. „Kolegyně třeba udělala
dvanáctku, přišla domů, za noc našila ještě dvacet roušek a další den šla zase
do práce,“ popisuje současný náročný režim. V tu chvíli ho však přeruší zvonící
telefon - to mu jeden z nakažených zaměstnanců oznamuje dobrou zprávu: jeho
test je negativní a brzy se vrátí do práce. „Díky za skvělou zprávu, jste
držák,“ zní odpověď plná naděje a částečně i úlevy.
Naše mantra: pomůcky a testy
Ve stejné situaci jako zařízení v Českém Dubu se v Česku ocitly desítky
dalších domovů pro seniory. Někteří z klientů v následku nakažení covidem-19 už
zemřeli, přesnou příčinu úmrtí však nelze s ohledem na celou řadu jiných
zdravotních komplikací spojenou se stářím určit. Situace ovšem ilustruje, jak
moc zpočátku chyběly ochranné pomůcky - tři miliony roušek a půl milionu
respirátorů vláda domovům pro seniory zajistila až na konci března, dva týdny
od vyhlášení nouzového stavu.
Pokud neměl domov vlastní zásoby, šili pro něj v prvních dnech lidé z okolí
látkové roušky. Pak některé domovy nakoupily pomůcky od českých dodavatelů nebo
zařízení zásobil zřizovatel. Pomoc od státu přišla až jako poslední.
Jedním z důvodů, proč se nákaza mezi seniory tak prudce rozšířila, může být
i počáteční pomalé testování. „Určitě nemůžeme tvrdit, že kdyby bylo všechno,
jak má být, tak se do žádného domova nákaza nedostane, ale na druhé straně od
prvního nakaženého domova z řad našich členů do dvacátého to trvalo asi deset
dní, což je poměrně krátká doba. To, co se mohlo udělat dřív, je testování
klientů a zaměstnanců zařízení,“ řekl týdeníku Euro prezident Asociace
poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký.
| Zaměstnanci i rodičové |
| Po nedostatku ochranných pomůcek domovy řeší problém s nedostatkem personálu. Někteří ředitelé domovů pro seniory doufají, že současná krize rozpoutá novou debatu o novelizaci zákona o sociálních službách, která by přinesla posílení zdravotnického personálu. „Domovům pro seniory dlouhodobě chybí zdravotnický personál, který je v souvislosti se zhoršujícím se stavem jejich obyvatel nezbytný. Pandemie jen umocnila tuto potřebu,“ říká Karolína Dobiášová z katedry veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd univerzity Karlovy, která se zaměřuje na dlouhodobou péči o seniory.
Řada zaměstnanců domovů pro seniory je současně rodiči, a proto musejí pečovat o své malé děti, které nechodí do školy. Jiným pak byla například nařízena karanténa. „Ze 70 zaměstnanců teď osmnáct nemůže do práce, takže máme velký výpadek,“ upozorňuje Radim Pochop z českého dubu. jedná proto i se dvěma studentkami sociální práce o tom, že by v jeho domově vypomáhaly. v Břevnici na Havlíčkobrodsku akutní výpadek způsobený nakažením zaměstnanců vyplnili dobrovolníci. „Teď bude odjíždět skupina mediků a přijede jiná. Díky nim se nám podařilo to období překlenout, ale samozřejmě uvidíme, jak to bude ještě dlouho trvat,“ říká s obavami ředitelka domova Hana Hlaváčková. „Máme tu studentku sociální školy, ale personál potřebujeme především na péči o pozitivní klienty, takže jsme sháněli primárně zdravotníky,“ doplňuje. S pomocí se podle ní nabídly i čtyři zdravotní sestry. |
Potvrzuje to příběh Domova pro seniory Břevnice na Vysočině, kde jsou
aktuálně nakažení všichni klienti a někteří už zemřeli.
Podle ředitelky Hany Hlaváčkové měli prvního nemocného nejspíše už na
přelomu února a března a asi v polovině března se nakazili první zaměstnanci.
„V tu dobu se ještě nikde netestovalo, bylo prvních pár nakažených v republice.
Testy k dispozici nebyly, a přitom náš domov už byl promořený a my jsme si
včetně našeho pana praktického lékaře mysleli, že je to normální chřipka,
protože doznívala chřipková epidemie,“ říká. Nově zavedené pravidelné plošné
testování zaměstnanců každých deset až 14 dní pomocí rychlotestů tak ředitelé
domovů vítají, i když podle Horeckého by mohlo být i častější.
Jiná už je i situace u ochranných pomůcek - na jejich nedostatek si téměř
nikdo nestěžuje, což potvrzují ředitelé domova seniorů v pražské Michli,
Břevnici na Havlíčkobrodsku i v Českém Dubu. „My jsme nestrádali ani v době
před zásilkou ministerstva, měli jsme roušky, rukavice, dezinfekci i obleky,
protože si je objednáváme celoročně ve velkých zásobách. Když se to řešilo v
jiných zařízeních, tak jsem byla ráda, že objednávám dopředu,“ ukazuje jiný
příklad ředitelka Domu pro seniory Vranovice Ivana Hoferová.
Hermeticky uzavřeno
Některá zařízení v reakci na rychlé šíření nemoci přistoupila rovnou k
tvrdým opatřením a zaměstnanci se spolu se svými klienty zavřeli do dobrovolné
karantény. Andrea Tajanovská z Asociace poskytovatelů sociálních služeb, která
mapuje situaci mezi svými členy, odhaduje počet takových zařízení nejméně na
deset.
Je mezi nimi i již zmíněný Dům pro seniory ve Vranovicích, kde se do
karantény uzavřeli už 3. dubna. „Vedl nás k tomu vývoj šíření nákazy v domovech
a to, že úmrtnost u této skupiny je vysoká. Zeptala jsem se, jestli by do toho
zaměstnankyně šly se mnou, a všechny sborově řekly ano,“ říká vedoucí domova
Hoferová.
Při střídání směn po dvou týdnech musejí podle ní být všichni zaměstnanci
negativně otestovaní. „Pokud by otestovaní nebyli, tak tam může být někdo
bezpříznakový a zaměstnanci často spí společně ve velkých místnostech bez
roušek,“ upozorňuje Horecký, který v takovém případě považuje dobrovolnou
karanténu za smysluplné preventivní opatření.
Třeba v domově pro seniory v pražské Michli se pracovníci rozdělili na dvě
skupiny a ti, kteří pracují s pozitivně testovanými klienty, se nesmějí
potkávat s těmi druhými. Do práce jsou také hromadně sváženi a odpoledne zas
rozváženi domů. „Aktuálně máme pozitivní pacienty v jednom patře, to je
hermeticky uzavřené a ob jedno patro jsou klienti bez výskytu nákazy, máme
velice striktní pravidla,“ popisuje aktuální situaci ředitelka zařízení Věra
Barešová.
Ministerstvo zdravotnictví domovům nařídilo, aby vyčlenily izolované lůžkové
kapacity pro nakažené seniory. O pacienty s lehkým průběhem se tak starají
především pečovatelé bez zdravotnického vzdělání a zdravotní sestry. Možná
překvapivě právě ti, kteří o seniory pečují, odmítají diskuse některých členů
vlády o hospitalizaci nakažených bez těžkých příznaků. „Když jsou to klienti s
těžkými demencemi, každé přemístění je pro ně náročné. Bylo by pro ně hrozně
těžké zvykat si na nové prostředí a převoz a následná adaptace by byly natolik
stresující, že by jim to ještě přitížilo,“ říká Hlaváčková z břevnického
domova. „Personál se o ně chce starat, jsme zvyklí starat se až do konce,“
dodává.
