Podobný tah použil Maduro v minulosti už několikrát během
protivládních demonstrací, když chtěl uchlácholit obyvatele. Tentokrát je
pardon pro opozičníky vnímán jako gesto před volbami plánovanými na 6.
prosince.
K jejich bojkotu totiž veřejnost vyzval opoziční vůdce a
Spojenými státy podporovaný dočasný prezident země Juan Guaidó. Podle něj vláda
neumožňuje před volbami férovou politickou soutěž. Totéž si podle nedávného
průzkumu myslí plných 75 procent voličů.
Ministr komunikace Jorge Rodríguez představil seznam 110 omilostněných opozičníků s jemnou rétorikou. „Záměr vlády je národní usmíření a jednota proto, aby se politická témata vyřešila mírumilovně a volební cestou,“ řekl ministr. Jeden z dotčených zákonodárců, Americo De Grazia, který je na útěku v exilu, ale podstatně příměji shrnul na svém twitteru názor, který sdílí zřejmě většina opozice. „Maduro není náš prezident a já nejsem zločinec. Jestli chcete přispět k míru ve Venezuele, omilostněte zemi od téhle autokracie,“ vzkázal Madurovi.
List The Guardian připomíná, že na seznamu pardonovaných
jsou zajímavá jména. Třeba opoziční poslanec Freddy Guevara, který musel žít
dva roky v azylu na chilské ambasádě v Caracasu. Seznam obsahuje také dva
uvězněné poslance Gilbera Cara a Renza Prieta. Vláda ale neuvedla přesnou formu
omilostnění. Na seznamu chybí perzekvovaní hlavní lídři opozice, jako je
poslanec Julio Borges, který musel před Madurovým režimem utéct do sousední
Kolumbie.
Ekonomika mizí před očima
Pár propuštěných disidentů ale určitě na utišení
třicetimilionového národa stejně stačit nebude. Hluboká hospodářská krize, do
níž socialistický režim zemi přivedl, se táhne už dlouho. „Za sedm roků se
ekonomika scvrkla o 90 procent,“ shrnuje poslanec José Guerra. Kvůli bídě,
vysoké kriminalitě a represím ze strany ozbrojených složek uprchlo z Venezuely
v posledních letech víc než pět milionů obyvatel. A letos nachází venezuelská
krize své nové dno. Hyperinflace dosáhla v červnu v meziročním srovnání 4100
procent. Ve druhém kvartálu došlo k meziročnímu poklesu hospodářství téměř o 33
procent.
Na tom se podepsal i koronavirus a související karanténa. Oficiálně sice Venezuela hlásí relativně nízká čísla nakažených, v půli minulého týdne to bylo necelých 50 tisíc infikovaných a 400 mrtvých. Pokud by statistika byla pravdivá, šlo by vzhledem k velikosti populace o jednu z nejméně postižených latinoamerických zemí.
Ale stejně jako u oficiálních statistik o vývoji ekonomiky
či kriminality, i u těchto čísel panuje opodstatněné podezření, že je
venezuelské úřady zásadně přikrášlují. Počet případů navíc v posledních týdnech
rychle roste. Špatně živení obyvatelé, kteří mají problém sehnat i
nejzákladnější potraviny a pro něž je mnohde nedostupný dobrý zdravotnický
servis, jsou pro virus zranitelným cílem.
Záminka pro represe
Organizace Amnesty International navíc kritizuje
venezuelskou vládu za to, že nezajistila dostatečné ochranné prostředky pro
lékaře a sestry, a 30 procent obětí viru tak tvoří samotní zdravotníci. „Vláda
Nicoláse Madura vyzvala veřejnost, aby zatleskala zdravotníkům. To, co ale
opravdu potřebují, není potlesk, ale konkrétní akce na zajištění prostředků,
aby mohli pracovat v bezpečí. A hlas zdravotníků by měl být slyšet bez
represí,“ uvedla Erika Guevara-Rosasová z Amnesty International.
Podle organizace Human Rights Watch také režim ve skutečnosti zneužil nouzový stav, který byl v zemi vyhlášen kvůli koronaviru už v březnu a poté pětkrát prodloužen, k utužení represí vůči obyvatelům. „Dekret umožňuje bezpečnostním složkám vykonávat ,inspekce‘, kdykoli to považují za nutné,“ varuje organizace, podle níž to v praxi vede k násilnostem vůči obyvatelům. „V dnešní Venezuele ani nemůžete kritizovat Madurovu vládu v soukromé zprávě na WhatsAppu bez obav z perzekuce,“ říká José Miguel Vivanco z Human Rights Watch.
Koronavirus prohloubil neutěšenou situaci v zásobování.
Vláda přišla s novým nařízením, kdy konkrétní člověk smí v obchodech nakupovat
jen ve dvou konkrétních dnech v týdnu – najde si je podle posledního čísla
svého občanského průkazu. V praxi to znamená, že pokud například člověk s
číslem průkazu končícím na 9 nesežene potraviny v pondělí – což je v tragicky
zásobených venezuelských obchodech dost pravděpodobné –, musí čekat na další
pokus o nákup až do soboty. Oficiální zdůvodnění zní, že se tak předejde
koncentraci velkého počtu nakupujících v obchodech v době pandemie. Věcným
důvodem je ale hlavně nedostatek zboží.
I těžba padá k nule
Pandemie se zároveň podepsala na další devastaci posledních zdrojů peněz. Propad ceny i odbytu ropy, která tvoří přes 90 procent příjmů Venezuely, znamená závěrečnou ránu z milosti pro prázdnou státní kasu, z níž v dobách ropné bonanzy Madurův socialistický předchůdce Hugo Chávez marnotratně rozhazoval za projekty doma i ve spřátelených socialistických zemích.
Podle odborného portálu Oilprice.com existuje reálná hrozba,
že se ropná produkce Venezuely brzy propadne na nulu. Poměrně neuvěřitelnému
scénáři v případě země, která má největší ropné rezervy na světě, nahrává mix
několika faktorů – vedle nízké světové poptávky je to také embargo uvalené ze
strany USA a útěk odborníků z venezuelského ropného průmyslu do emigrace. Ropná
zařízení by brzy nemusel mít kdo obsluhovat.
Podle údajů společnosti Baker Hughes, která sleduje aktivitu
ropného odvětví, nebyla v červenci aktivní dokonce ani jediná z
provozuschopných ropných vrtných souprav ve Venezuele. Loni jich bylo ve
stejnou dobu aktivních 25 a před deseti lety dokonce 70. Nutno dodat, že tato
statistika nezahrnuje různé menší alternativní vrtné technologie, které jsou v
zemi stále v provozu. Přesto je současná produkce ropy asi sedmkrát nižší než
před deseti lety.
Ve Venezuele zkrátka kolabuje všechno a k mání není už nic.
Potraviny, peníze, zdravotní prostředky ani kvalifikovaná pracovní síla. V
takové situaci bude mít Maduro těžké naladit voliče před nadcházejícími volbami
pozitivně. Jen propuštění několika politických vězňů to nespraví.
