Proběhnou-li změny, bude hledání argumentů proti zavedení eura obtížnější
Na článek člena Bankovní rady ČNB Mojmíra Hampla Zbavme se chimér (EURO 51-52/2007) k diskusi o přijetí eura zareagoval viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer.
Kolega Mojmír Hampl uvedl některé důvody, které podle něho poukazují na příliš optimistický názor týkající se přínosů zavedení eura, zejména z pohledu podniků. Nemyslím si, že pohled podnikatelské sféry odpovídá uvedeným argumentům a podnikatelům jde o „zafixování konkurenceschopnosti“. Většina průmyslníků dobře ví, že po fixaci koruny bude ekonomika čelit vyšší inflaci. Předpokládají však, že reakce podniků na o něco vyšší inflaci je snazší než přizpůsobení výkyvům kurzu. Zatímco pracovní trh aspoň do určité míry podniky, respektive vláda ovlivňují, změny kurzu jsou mnohdy způsobené vnějšími vlivy, jež s naší ekonomikou vůbec nesouvisejí či jen velmi zprostředkovaně. A makropolitiky nejsou schopné krátkodobě vliv kurzového šoku za rozumnou cenu korigovat.
Výhrady.
Často uváděný argument, že nástroje nabízené finančním sektorem umožňují podnikům eliminovat rizika pohybu kurzu, má také svá ale. Za prvé zajišťovací nástroje sice existují, ale jejich využití není levné (transakční náklady jsou u těchto produktů podstatně vyšší než u konverzí). A navíc finanční deriváty typu forwardů či opcí pouze umožňují „fixovat“ kurz odvozený od současného a jen na předem stanovenou dobu. Neumožňují vyhladit výkyvy, které již proběhly, či zajistit peněžní toky, jež nejsou dosud známé (třeba budoucí mzdy).
Menší zlo.
Pokud podniková sféra upřednostňuje rychlejší zavedení eura z důvodů snížení transakčních nákladů a rizika plynoucího z vysoké krátkodobé volatility měnového kurzu, pak jsou její argumenty racionální. A je velmi dobře možné, že upřednostnění střednědobé konvergence prostřednictvím vyšší inflace při zavedení eura je opravdu pro podniky menším zlem než konvergence apreciací kurzu po poněkud „hrbolaté“ trajektorii s četnými krátkodobými překvapeními.
Nepřeceňovat riziko.
Druhým bodem, který je často v souvislosti se zavedením eura uváděn, jsou růst inflace a jeho důsledky pro ekonomický vývoj. Není sporu o tom, že ve srovnání se situací postupně posilujícího směnného kurzu a úroků v rukou ČNB by zavedení eura bylo proinflačním stimulem. Fixace kurzu oslabí protiinflační působení dovozních cen, které nyní ovlivňuje nominálně sílící koruna. Ve stejném směru by působily po určitou dobu pro českou „eurozónovou inflaci“ neadekvátně nízké úrokové sazby eurozóny. Na druhé straně bych toto riziko nepřeceňoval.
Růst cen.
Ceny dováženého zboží sice nebudou působit protiinflačně, ale importovat budeme vlastně jen „eurozónovou inflaci“ obchodovatelných statků, což bude něco mezi jedním a dvěma procentními body. Další růst domácí cenové hladiny bude ovlivněn zdražováním veřejných statků (včetně deregulací a eventuálně změn daní), které na vstup do eurozóny nebude mít dopad, a zejména nárůstem cen neobchodovatelného zboží. Ceny služeb, které mají hlavní váhu v této skupině, však porostou v zásadě pouze tak, jak to umožní kupní síla obyvatel. V logice takzvaného Balassa-Samuelsonova efektu tato kupní síla poroste proporcionálně k růstu produktivity v sektoru zboží obchodovatelného. A odhady tohoto efektu nejsou pro srovnatelné ekonomiky příliš vysoké (0,5 až dva procentní body).
Racionální krok.
Klíčové tedy je, zda mzdy budou i nadále respektovat potřebu zachování konkurenční schopnosti firem. Otevřený a flexibilní pracovní trh by tomu měl dopomoci. Navíc rostoucí náklady na pracovní sílu povedou postupně ke změnám nejen ve struktuře ekonomiky, ale i poměru ve využití lidského a jiného kapitálu. Skutečnost, že rok 2011 nebyl stanoven jako cíl pro vstup ČR do eurozóny, je dle mého názoru racionálním krokem, který reflektuje současné nejistoty, zejména pokud jde o snižování schodků veřejných financí po roce 2008 a dílem i kvůli přetrvávající nepružnosti především na trhu práce. Poté, co proběhnou potřebné změny, a doufejme, že nastanou brzy, bude obtížnější hledat jasné ekonomické argumenty proti přechodu ČR na euro. A to i při vědomí, že zavedení eura samo o sobě problémy v ekonomice nevyřeší.
Nemožnost kvantifikace.
Navzdory tomu to však je velmi důležité rozhodnutí, které může značně ovlivnit prosperitu ekonomiky. V dobrém, bude-li ekonomika na ně dobře připravena, i ve zlém, kdyby se naplnila rizika související s tímto krokem. Nemožnost tyto dva scénáře kvantifikovat zdůrazňuje politický charakter tohoto rozhodnutí. Argumenty, které vycházejí z předpokladu nedostatečné flexibility naší ekonomiky, jsou přitom dvojsečné, neboť režim plovoucího měnového kurzu ve světě volného pohybu kapitálu klade, jak dokládají zkušenosti, mnohdy vyšší nároky na flexibilitu ekonomiky než jiné režimy.