Revitalizace
Dva dny potřebovala jednobarevná sociálnědemokratická vláda na to, aby se dohodla, že rozhodnutí o revitalizačním programu odloží na dobu po sjezdu, který má tento týden obměnit stranické vedení. Je to další doklad neschopnosti kabinetu přijímat obtížnější rozhodnutí a vést zemi v době ekonomické krize.
Víra, že bude nalezen nějaký tržně konformní a přitom účinný mechanismus, který by alespoň částečně suploval při čištění ekonomiky nepoužitelný konkursní zákon, tak silně opadává. Věřitelé, kterými jsou hlavně naše největší banky, již pomalu nepočítají s tím, že jejich pohledávky v podnicích bude stát nějak ošetřovat, a pouštějí se sami do restrukturalizačních akcí, kde počítají s rozprodejem firmy po kouskách. V případech, kdy se restrukturalizace pro odpor vlast- níků nebude moci realizovat, nastoupí bolestný a dlouhý bankrot po česku. Obrovská ztráta, která tak bankám vznikne, nakonec stejně dopadne do státního rozpočtu, protože likvidaci bankovního sektoru žádná vláda nedopustí, a miliardové dotace do bankovních bilancí bezpochyby dotečou.
Přesto naděje umírá poslední. Ministr financí Ivo Svoboda, kterého Miloš Zeman postavil mezi již zcela znesvářené členy vlády Pavla Mertlíka a Miroslava Grégra, nemá mnoho šancí na sloučení ohně a vody a jeho komise vypadá v situaci, kdy má vláda svou Hospodářskou radu, poněkud komicky. Analytik Patria Finance Ondřej Schneider na firemní webové stránce velmi trefně označil vládní rozhodnutí za další metastázi revitalizačního programu a pozastavil se nad tím, zda by místo vytváření komisí nebylo přece jenom lepší dělat něco konstruktivního, třeba předělávat Obchodní zákoník.
Zemana však nepřesvědčí. Hospodářská rada velmi jednoznačně nadvakrát odmítla projekt grevitalizace a premiér raději ponížil Hospodářskou radu, než by přiznal, že ministr průmyslu je neschopný břídil. To je pochopitelné, pokud vezmeme v úvahu, že Grégr je vnitrostranicky důležitým spojencem premiérova velmi vlivného poradce Miroslava Šloufa. Navíc šalamounské rozhodnutí nic nerozhodnout může zabránit tomu, aby Grégr hledal pro svůj neuskutečnitelný projekt politickou podporu na sjezdovém plénu podobně, jako to učinil v poslanec-kém klubu.
Mohlo to dopadnout i hůře. Těsně před pondělním jednáním vlády o revitalizaci byl připraven návrh nového usnesení, podle kterého by byl schválen Grégrův projekt, do něhož byla pouze implantována revitalizační agentura. Tento pokus o pseudokompromis se však nakonec Mertlíkovi podařilo alespoň odložit. Je nyní na Svobodovi, aby se rozhodl. Oba programy mají totiž slučitelné jen vnější a okrajové záležitosti. Podstatné prvky jsou neslučitelné. Zatímco v Grégrově programu mají o státních miliardách rozhodovat státní úředníci, tak v Mertlíkově pojetí by to měli být zástupci-manažeři mezinárodní investiční banky, která je na projektu zainteresována vlastním kapitálem. Také proces oceňování pohledávek a další nakládání s nimi má v Mertlíkově pojetí poměrně tržní charakter na rozdíl od grevitalizačních smluvních cen a zákulisního smlouvání s úředníky.
